Létající ryby na Polanské nivě

Asi si říkáte, že jsem se zbláznil. Nezbláznil! Fak tam byly! Nekecám!!! Však se pojďte podívat...

Po týdnu deště a teplot těsně nad nulou (po ránu i na nule) se v sobotu udělalo krásně. Obloha je modrá, na sluníčku je až horko a tak neváháme a po ranním čtení knih vyrážíme směr Polanka.

podzim-na-planske-nive.jpg

Mezi rybníky je už regulérní barevný podzim. Na hladině je plno labutí a volavek. Nádherně bíle labutě jsou doprovázeny svými mladými oděnými ještě v šedém hávu. Nejsou to už ale žádné ošklivé káčátka - jsou to nádherné velké labutě.

mlada-labut.jpg

Potom uslyšíme šplíchání vody. Hledáme nějakého ptáka - nejspíš potápku, která se rochní ve vodě - a nic! Stojíme mezi rákosím a posloucháme. Zase to šplouchlo - a zase!

letajici-ryby.jpg

A tak si najdeme volné místo u břehu a číháme - no a pak to uvidímě - z vody skáčou ryby! A ne ladajaké - jsou to létající ryby! Vyšvihnou se nad hladinu celým svým tělem, ocáskem rozvíří hladinu a pak s plácnutím zmizí pod vodou.
No dobře, nejsou to létající ryby - ale mlsné tlamičky, které asi láká hmyz nad hladinou, který vytáhlo sluníčko z úkrytu. Pozorujeme to divadlo snad půl hodiny. Mlsouni jedni!

ptactvo.jpg

Pokračujeme po březích rybníka a nemůžeme se nabažit té pohody.

rybniky-za-mestem.jpg

Odsud jde vidět, jaký kousek to je do panelákové džungle.

podzimni.jpg

Janka mne vede dál - chce se podívat, zda na louce vedle lužního lesa nepotká nějaký zapomenutý podzimní ocůn. Máme ale smůlu - už jsou odkvetlé. Louky jsou jen poprášeny bílými hlavičkami kopretin...

A tak pokračujeme pěšinou skrz lužní les. Odra i její přítoky jsou plné vody - kaluže v lese ale nevidíme. Je to asi dlouhým suchým létem - stromy vodu vypily...

houbicky.jpg

Pak Janka nachází houby - neznáme je a tak si je aspoň vyfotí. Posílá dokonce fotku i Františkovi, ať ji poradí, ale fotka nechce odejít. Nakonec se to ale stejně dozvíme. Když do vesmíru pošlete otázku, odpověď vám přijde.
Druhý den ráno si u snídaně pustíme televizi a díváme se na "Po lopatě". A tam tyto houby popisují - je to hnojník, který nejen že je jedlý, je ale dokonce léčivý! Ideální pro lidi s cukrovkou. Janka má cukání okamžitě vyrazit k rybníkům. No ještě, že je to v chráněné oblasti - jinak už by tam byla!

(Hraju chytrého - hnojník se tato houba jmenuje proto, že při dozrávání se začíná odspodu rozkládat - černat - a odkapává na zem. Tím se rozšiřují její výtrusy. Je to jediná houba, která se takto rozmnožuje a proto je nezaměnitelná. Na obrázku to vidíte na větší houbě odspodu. Mladé, čistě bílé houby se dají konzumovat. Pozor - nemíchat s alkoholem - pak fungují jako atabus! No ale který blázen by houby zapíjel alkoholem, že?)

supinatky.jpg

No aby těch hub nebylomálo, potkáme ještě hromady šupinatek - jsou také jedlé, ale spíše do směsí, nebo do guláše. Lidé si je pletou s václavkami - Janka je ale odborník - ta se zmást nedá. Nejraději by je všechny obrala...

Pokračujeme až na konec lužního lesa. Na louce za lesem vidíme, že jeden ze dvou velkých solitérních stromů se rozštípnul a spadl. Najednou je mezi nimi prázdno - škoda, vždy jsme je z dálky obdivovali. Ale takový je život - nic netrvá věčně.

zapad-slunce.jpg

Otáčíme se nazpět k domovu. Slunce pomalu zapadá za obzor. Ještě pozorujeme na obloze šipky letících hus, které rozpráší dron. Rychle se zase seskupí do šiku a pokračují na své cestě. My dorážíme k autu skoro po tmě. Ale užili jsme si krásné odpoledne!

Vytisknout stránku Vytisknout stránku16. 10. 2016, 10:05, zobrazeno 1052x, dnes 3x
0.0 0Hodnocení