Nedělní Ropička

Mám takovou malou osobní fotografickou krizi - bojuju mezi tím, být fotografem, nemít čas na delší focení a neustále dobíhat a zdržovat - a být turistou. Jít dopředu a moc se nekoukat okolo, aby mi nebylo líto, že tu krásu nemůžu vyfotit. Ovšem s tím, že nebudu nikoho zdržovat a nepotáhnu těžký batoh s fototechnikou.

A proto jdu bez foťáku - jen se starým batůžkem, svačinou a vodou. Ó, jak pohodlné! Takže fotografie zde umístěné jsou buďto Františkovy, nebo z Jančina mobilu.

Auto necháváme na parkovišti nad Komorní lhotkou s pěkným názvem Odnoha. Odtud stoupáme asfaltovou cestičkou po zelené směrem k památníku tolerančního patentu. Jsme tady již po několikáté, ale jako doposud vždy míjíme odbočku k pomníkuvedoucí a pokračujeme v cestě. Ne přímo, ale s výpady do míst, odkud na Janku volají houby. Ale volají jen tichoučce - jestli vůbec. Paradoxně první a předposlední hříbek Janka nalézá těsně vedle asfaltové cety - tedy u okraje asfaltu... Jinak je sucho a houby čekají na blahodárný deštík...

František nám cestou ukazuje a pojmenovává rostlinky:

Třeba toto je rulík zlomocný - už jen podle názvu nebezpečná rostlinka.

Všude okolo kvetou hořce tolitovité - jsou jich obrovské trsy. Nádherný pohled.
Po dlouhé době jsem první a čekám na Janku. Ty houby jí nedají pokoj, ale kde nic není, ani Janka nebere...

Malý odpočinek pod Ropičkou.

A jsme na vršku - chata Ropička už několik let neslouží veřejnosti. Je v soukromých rukou a spravuje ti ostravská společnost. Nájem je 10 tisíc za noc. No nic pro turisty... Na svých stránkách se chlubí otevřením bufetu - ovšem jen v roce 2011. Od té doby už nic... A že lidí je tu dnes opravdu hodně. A tak pokračujeme dále.

Ani na Kotaři není kuchyně žádná sláva, ale alespoň je tu možno se v klidu posadit a občerstvit se. Za námi je skupinka cyklistů, mezi níž poznáváme Kubu Chrudinu. Taková náhoda - už dlouho se snažíme sejít a nakonec se potkáme úplně náhodně. Svět je malý!

Usedáme do stínu deštníku na verandě a dáváme si něco na osvěžení, doplněné polévkou. Ideální kombinace pro doplnění energie na další cestu.

Odpočinek pod Kotařem - sluníčko hřálo, Ferda vyprávěl a na mne šlo spaní. Pohoda a klid - co si ještě více od života přát!

No a pak už jen zbývá sestup nazpět na Odnohu. Ferda nás vede mimo turistickou stezku - v minulosti byla přeznačena kolmo dolů proti vrstevnicím a dle našeho průvodce je to doslova o hubu. A tak si trochu zacházíme a jdeme pomalým klesáním po lesní cestě. A je to za námi. Bez stresu, v krásné přírodě, nádherném prostředí a v milé společnosti.