Rozhledny Hraniční vrch a Vyhlídka

V letošním roce jsme ještě nevyrazili na žádný výlet. Počasí není nic moc, do toho nějaké nemoci, práce, povinnosti - prostě máme deficit. V sobotu odpoledne se zastavíme u Marcelky a Lumíra na partičku scrabble. A jak bývá dobrým zvykem, plánujeme, kam spolu vyrazíme.

Tentokrát plánujeme na dvě etapy - prvně vzdálenější cíle (v tomto případě společná dovolená na Krétě - snad to vyjde) a pak cíle nejbližší - tedy zítřejší - nedělní výlet (11. 2. 2018). Na mobilu hledáme předpověď počasí, kde nám meteoskop slibuje samé sluníčko. Tak to musíme využít.

Marcelka navrhuje rozhlednu u Albrechtic za Krnovem. Tam jsme ještě nebyli, tak s radostí přijímáme. A protože v Krnově bydlí naše kamarádka Lucka, bereme telefon a za chvíli jsme domluvení - pojede nás více!

Setkáváme se spolu v Krnově na náměstí a pak se snažím celou cestu Lucinku dojet, aby jsem ji někde neztratil - vůbec se se svým Peugeotkem nemazlí a pěkně na něj šlape. Parkujeme až za Albtechticemi pod rozhlednou Hraniční vrch. Stačí vyjít mírné stoupání a už stojíme pod atypickou stavbou tyčící se na vrcholu kopce.

Prvně si říkám, že zbytečně utráceli a místo jedné rozhledny postavili dvě. Pak se z informační cedule dozvídám, jak jsem se seknul. Bylo to právě naopak. Obě dvě konstrukce tady stály už kdysi a využívala je Telefonica pro přenos mobilního signálu. Když dosloužily, odkoupilo je Město Albrechtice a udělalo z nich tuto krásku.

Ještě než se vydáme vyšlápnout všech 149 schodů, vyzkouší Marcelka, jestli se z dětství nezapomněla houpat. Nezapoměla, jde jí to!

Nahoře jsme za chvíli a máme štěstí. Sluníčko opravdu svítí a nefouká. Jen je opar a viditelnost není extra velká.

Lumír svou optikou prokousává mlhu...

Dole vidíme odstavená autíčka - k rozhledně to je opravdu kousek. Přemýšlíme, kam bychom se ještě podívali. Lucinku napadne, že kousek od Krnova je ještě jedna rozledna. Jmenuje se Vyhlídka, stojí na stejnojmenném vršku v místě zvaném Ježník. Okamžitě přejmenováváme toto místo na Ježíka a pokračujeme v cestě.

Lucka a Janka to pořádně rozjedou. Piští, ječí a užívají si to.

Čtyřhlavá saň...

Vracíme se nazpět do Krnova a kousek za značkou označující město odbočujeme doprava. Za chvíli už stojíme na konci cesty (kruhová točna autobusu) u bývalé ozdravovny. Je to krásný objekt, který má už ale své zlaté časy za sebou a nevyužitý chátrá. Je to škoda...
Obloha je už znovu zatažená a nevypadá to, že by se to mělo v brzké době změnit. Šlapeme do kopečka - nebo spíše funíme a potíme se do kopce - k rozhledně.

Tato rozhledna je už třetí v řadě. První tady postavili v roce 1894. Po roce 1903, kdy se postavila rozhledna na Cvilíně, začalo se na tuto popelku zapomínat a koncem dvacátých let musela být stržena. Na jaře 1934 byla znovu postavena ale opět ji nepřálo štěstí. Během války nebyly možnosti ji udržovat, následně se na ni zapomnělo a na přelomu 60tých let opět zanikla. Do třetice - snad všeho dobrého - byla znovu postavena v roce 2001 podle starých fotografií.

Vyšlápneme 62 schodů na vrchol. Výhled je tady pěkný - tedy byl by, kdyby bylo lepší počasí. Díky Lumírovic dalekohledu v mlze uvidíme námi před chvíli navštívenou rozhlednu. Koukáme do Polska, hledáme Jeseníky a užíváme si klidu a bezvětří. No a pak se vydáme nazpět k autům. Domlouváme ještě posezení u kávy a prohlídku náměstí v Krnově. Stáňata tu ještě nebyli a tak budou mít premiéru.

Parkujeme auto na náměstí Hrdinů, projdeme na Hlavní náměstí a sedáme si do řecké restaurace, kde si dáme kávu a občerstvení. Pak už jen obejdeme radnici z druhé strany a ukončujeme naši prohlídku u auta. Kdyby nebylo pod nulou, určitě bychom to tak rychle neukončili, ale toto období nepřeje dlouhým pobytům venku. V létě si to zopakujeme a zajedeme na Úvalno, Šelenburg a Cvilín. Ať se rozpomeneme...