Rychlý relax v Mariánských lázních

Od Vánoc poctivě pracujeme a dovolená - byť krátká - je nutná. Proto si bereme pátek volno a už ve čtvrtek 6. června 2013 vyrážíme na prodloužený víkend do Mariánských Lázní. Byl jsem tu jako dítě a vzpomínky už vyprchaly - musím si je osvěžit...

S radostí necháváme autíčko doma a využíváme služeb kolejových vozidel. Z Ostravy do Prahy jedeme RegioJetem, z Prahy pak rychlíkem do Mariánek. Je zajímavé, porovnat takto po sobě tyto dva dopravce. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.

_dsc0016.jpg

Po ubytování v hotýlku Sonáta si dáme krátkou pauzu na jídlo a jdeme zpět na nádraží očekávat Slávka. Doráží sám s obrovským loďákem. Jituška přijede až v pátek, ale její potřeby už dorazily. Společně pak ve třech jdeme na první průzkum Mariánek. Míříme ke kolonádě - je to sice kus, ale jsme rádi za tu volnost a užíváme si ji.

_dsc0026.jpg _dsc18.jpg rozhledna-hamelika-2.jpg

Ke zpívající fontáně dorážíme přesně na začátku produkce. Přidáme se k davu lidí a pak se u ní vyfotografujeme. A když už nás má kdo vyfotit, tak ještě jednou!

Pro prohlídce kolonády jdeme najít rozhlednu Hamelika. Když dojdeme až pod sjezdovku - na dolní stanici lanovky, dojde nám, že jsme nenašli správnou odbočku. Rozhodujeme se proto zdolat sjezdovku. No že budeme podnikat takové šílenosti nás ani ve snu nenapadlo! Naštěstí nejsme na horách a mariánskolázeňská sjezdovka je malé prdítko...

houbarka.jpg

Cestou k Hamelice Janka nachází hříbek - když si ho nemůže vzít, alespoň si ho vyfotografuje... Výhled z Hameliky nám kazí opar, a tak pokračujeme nazpět k ubytování. Cestou míjíme krásnou stavbu Ferdinandova pramene.

ferdinand.jpg

Nabíráme si minerální vodu a meditujeme nad tím, jak jsou mé dávné vzpomínky na lázně odlišné. Kolem byla vždy spousta korzujících lidí, podium s velkou dechovou kapelou, hromada lákadel... A nyní? Pusto, prázdno. Atrakce žádné, lidé minimálně (snad jen u zpívající fontány), málo laviček lákajících k odpočinku - no smutek nad smutky. To mne klamou vzpomínky zveličené pohledem vykuleného prcka, nebo tu něco nehraje?

Trochu nám anabázi lázní vysvětluje příjemný pán, čepující si do lahví vodu. Já si pamatuji na zlaté doby lázní - rekreace ROH, všude davy lidí - rodin s dětmi, pracujících... Toto zmizelo po 90tém roce. Pak přišli majetní němečtí důchodci a pomalý, ale jistý úpadek lázeňství. Málo lidí, málo peněz a nálada lidí na konci cesty životem. Takové jsou prý nynější lázně. Smutné povídání...

pod-rododendrony.jpg

Pokračujeme parkem kolem rozkvetlých rododendronů k menšímu Rudolfovu prameni. Musíme jako obvykle ochutnat. Postupně tak zdoláme všechny dosažitelné prameny!

rudolfuv-pramen.jpg

Už se smráká my míříme k Sonátě. Dáme se luxusní večeři a jdeme do hajan, zítra je také den!

antoninuv-pramen.jpg

V pátek ráno po snídani vyrážíme najít Antoníčkův pramen. Je vyveden až kousek mimo "luxusní" centrum města, má ale nádherně provedenou "střechu". Popsat ji nedokážu, ale pan architekt Brix se vyřádil. Vracíme se na ubytování na oběd a pak na rehabilitaci - co jiného v lázních, že?

Po obědě pak dle rady našeho obsluhujícího číšníka jdeme najít Prelátův a Pirátův pramen.

omlazovaci-kura-v-mariankach.jpg

Nalézáme nejen pramen, ale i nádherné dětské hřiště vytvořené občanským sdružením Hravý pramen.
Janka se Slávkem se zastavují u prakticky první atrakce, vyštvou malé děti a sami si začnou hrát. Místní obsluha jim s radostí pustí více vody se slovy: "Moc to s tou omlazovací kůrou nepřehánějte, já tady nikoho přebalovat nebudu!!!"

krasne-chvile-u-vody.jpg

jaskynovec-v-pravotocive-zatacce.jpg

Slávek si osedlal autíčko z doby kamenné a šííííleně s ním řezal zatáčky!

ukaz-pupik_vodnik-vyhral.jpg

Potkáme tam i vodníka, se kterým si porovnáváme bříška. Ani nevím, kdo vyhrál...

piratuv-pramen-2.jpg

piratuv-pramen.jpg

Nakonec se přeci jen odtrhujeme od hrátek a stoupáme lesem k Pirátovu prameni. Vyvěrá zvláštně těsně u říčky mezi kopci. Aby byl ještě zajímavější, je vývěr umístěn ve vykotlaném pařezu...

Otáčíme se nazpět a vracíme se do civilizace. A jelikož jsme v lázních, jdeme se posadit do Veselé cukrárny. Nebojte se - či netěště se - není veselá proto, že by tam do dobrotek dávali mariánku, ale proto, že se paní majitelka jmenuje Veselá...

vesela-cukrarna.jpg

Veselá je i obsluha, veselí jsme i my - no prostě šťastné a veselé odpoledne!!!

Máme tak akorát čas, abychom vyrazili na nádraží, vyzvednout Jitušku. Cestou potkáme něco, co jsem ještě na vlastní oči neviděl - plochodrážní stadion!

plochodrazni-stadion-marianske-lazne1.jpg

Rozlehlý areál - ale hlavně jeho zázemí - už toho zažilo hodně a je to na něm znát. Kde jsou ty doby, kdy každý víkend sedával můj táta u sportu - mimo jiné i u ploché dráhy. Kde dnes uvidíte v televizi tyto závody, či závody sajdkár na okruhu či v terénu. Dnes už mnoho mladých ani neví, že něco takového existuje... (nebo se já nedívám na ČT24)

Vyzvedáváme si Jitušku na nádraží a jdeme se jí pochlubit krásným ubytováním. No a pak jí musíme ukázat vše co jsme objevili za uplynulé dva dny. Takže repete!!!

zpivajici-fontana-marianky.jpg

Prvně přijde na řadu kolonáda, zpívající fontána, prameny, samozřejmě i oplatky... Cestou ještě stihneme prohlídku nádherného pravoslavného kostela:

pravoslavny-kostel-marianske-lazne.jpg

Pak přijde na řadu Hamelika - ale po sjezdovce už nejdeme!!!

lanovka-v-marianskych-laznich.jpg

Pojedeme lanovkou!!!! No a na vrcholu té "obrovské hory" nalezneme celou naši zemi. Tedy ne celou, ale alespoň to nejkrásnější a pěkně pohromadě!

dva-po-jestedem.jpg

Třeba z Mariánek na Ještěd je to jen pár kroků. To vše je park "Boheminium" plný nádherných miniatur.

pusinka-na-cestu.jpg

Po prohlídce miniatur míříme na Hameliku. Cestou potkáváme oboru plnou nádherných nebojácných daňků - Slávek dostává i hubičku na uvítanou...

U Hameliky Janka nachází svůj hříbek - je zase o kus větší a ještě ho nikdo nesebral. Houbařčino srdce plesá!

ohnova-sou-marianky.jpg

Vyvrcholením nočního života bylo ohňové šou v parku. Pěkné podíváníčko.

radost-pod-kytickama.jpg

No popisovat vše co jsme zažili tady nebudu. Každopádně to byl úžasný psychický relax. Fyzicky to byl záhul, ale nádherný. Moc děkuji Jance za zajištění a Jitušce a Slávkovi za bezva společnost. Doufám, že si to zase někdy a někde zopákneme!

Tělo odtud odejde,
ale má duše, ta krásná paní,
bude dlouho a předlouho na vše vzpomínat
a procházet se po kolonádě.

Jaroslav Seifert


Více fotografií (36)
Mariánské Lázně

Vytisknout stránku Vytisknout stránku25. 7. 2013, 18:36, zobrazeno 2601x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení