Strážovské vrchy - Vapeč

Letošní jaro je ve znamení práce a starostí. Předešlé roky jsme v tuto dobu již měli natrénováno a nachozeno na každoroční "vysoké" hory. Letos je to ale jiné. Nejen, že ještě nemáme naplánovanou žádnou dovolenou, ale ani nevíme, jestli vůbec nějakou budeme mít...

Ale jaro nás volá a my už to bez těch výletů nemůžeme vydržet.
Dobrovolně se přiznávám, že kdyby jste se mne zeptali v sobotu 16. květma 2015 ráno, jestli se mi chce na výlet, řekl bych že ne. Po celotýdenním zápřahu už mám chuť jen natáhnout nohy a maximálně si číst knížku. Pokud ale nezvednu zadek z kanape, nic neuvidím, nic nezažiju a budu akorát protivný.

A tak vstávat, balit a jedeme!

beze-jmena.jpg

Kolem půl osmé k nám doráží Marc s Lum a Janka, Tom a já doplňujeme jejich Oktávečku do neprůstřelna. Čeká nás cesta dlouhá zhruba 150 km, časově asi 2 a půl hodiny. Nejedeme zrovna nejblíže - míříme až na Slovensko - do Strážovských vrchů. Z této oblasti známe námi oblíbený Sulov a jižněji umístěné Manínské tiesňavy.
Dále je pro nás tato oblast terra incognita. Nyní nám Marcelka s Lumčou naplánovali - na Janin popud - výšlap na kopec s názvem Vápeč.

Ani se neptám, jak to je vysoko. Stejně tam vylezeme. A Luma mlží. Má ze mě legraci. "Neboj, to je jen po hřebeni, ještě že Marc vybrala takovou odpočinkovou trasu, já už jsem tak unavený..." a podobné hlášky. No to jsem tedy zvědavý, co z toho vyleze. Ti dva nejsou žádné ořezávátka a po rovině zásadně nechodí... Po třech hodinách cesty se blížíme k cíli. Před námi se otevře nádherný kopec připomínající námi milované Dolomity - Vápeč.

marek-kleman-vapec.jpg

Fotografii jsem si dovolil vypůjčit od Marka Klemana - děkuji!

Míjíme vrchol Vápeče a projíždíme obcí Dolná Poruba (jak známé!) dále až do sedla Homolka ve výšce 760 m n. m. Tady parkujeme na velkém parkovišti a jako první jdeme spláchnou prach cest. Tedy ne že by jsme v autě toho tolik nadýchali, ale po více než třech hodínách jízdy to potřebujeme. Těšíme se na Slovenské pivo - a víte co čepují? Kozla!!! A tak si užíváme pivo, nádhernou modrou oblohu, zelenou trávu a houf oveček.

_dsc0002.jpg

Ty se v pohodě a klidu pasou na sjezdovce a udržují ji pro další zimní nápor lyžníků. Jelikož si Marc a Lum nevzali ani hůlky, soudíme, že cesta nebude náročná. Vždyť vrchol Vápeče je pouze o nějakých 180 m výše, než jsme nyní. Procházka!!!

_dsc0003.jpg

Za Lumčou se tyčí vrchol stejného jména jako sedlo - Homolka. Má 907 m a je u pouhých 50 m nižší než cíl naší cesty. Takže to bude pohoda. Pro jistotu vám přikládám mapu naší cesty:

mapa-detail.jpg

Jdeme po modré značce až na Srvátkovu lúku, kde se modrá spojí s červenou a po ní dojdeme až na vrchol Vápeč (956 m n.m.) Brnkačka. Vracíme sklenice od kozla a vyrážíme. Scházíme do údolíčka a míjíme rozestavěné třípatrové budovy, které už silně pohltila příroda. Vybavila se mi naše společná dovolená v Bulharku - v Bansku. Tam jsme potkali spoustu takto polorozpadlých nedokončených hotelů. Někdo měl asi velké oči... Stoupáme kolem Homolky do prvního sedla. Otevírá se nám nádherný výhled na západ do údolí na vesničku Dolná Poruba.

_dsc0007.jpg

No a pak začne stoupání lesem do prudkého kopce. Kdyby bylo mokro, tak ten krpál jedeme po prdeli dolů a ne nahoru. Lumča s Marckou začnou brblat, že zapomněli na hůlky. To asi znamená, že to procházka nebude. Ale my se nedáme a vrchol zdoláme! Pěkně zpocení vyrážíme na vrchol a už po rovince nalézáme nádherné výhledy do údolí.

_dsc0010.jpg

Vidíme klikatou cestu v údolí, po které jsme sem jeli. Stojíme na hraně a pod námi je hluboký sráz. Děláme si srandu, že tady by se dělaly dobře poslední selfíčka. Ty úplně poslední...
No a pak zase setupujeme z prudkého kopce na luxusní louku, kde si sedáme a kocháme se. Je nám jasné, že to co jsme teď zprudka sestoupali, budeme muset na zpáteční cetě znovu vyšplhat. Ale je tu nádherně - okolo je plno kytek a na podzim zde bude i spousta ocúnů. Janka nalézá odkvetlé koniklece, rozkvétající úpolíny i vstavače. Prostě ráj.

_dsc0018.jpg

Po dalším stoupání vycházíme na nádhernou louku. Asi se nelíbila jen nám, protože po pár metrech nalézáme místo pro táboření. Kdyby tady byla voda, řekl bych, že by tu byly ideální skautské tábory. A možná že i jsou - je tady zastřešená jídelna i s barem:

_dsc0021.jpg

_dsc0019.jpg

No řekněte, komu by se tady nelíbilo???

_dsc0024.jpg

Na louce se nám otevře výhled na cíl naší cesty. Vrchol Vápeč se klene mezi nádhernými stromy - tam za chvíli dorazíme!!! No ale tak jednoduché to zase nebude. Hned za tábořištěm začne prudší stoupání a pak zase sešup dolů. Konečně se blížíme k cíli naší cesty - poznáme to podle cedule s nápisem Národná prírodná rezervácia a textem:

Vapeč (75,38 ha)
vápencovodolomitová bralnatá dominanta strážovských vrchov s druhovo pestrou flórou a faunou teplomilného až horského charakteru.

Takže jsme tady!
No ne tak úplně. Tady totiž teprve začíná poslední výstup. A pěkný krpál! Jsme rádi, že je tak příjemná teplota... Za chvíli nám notně vystoupá tepová frekvence a zrychlí dech - je to jen necelých 100 výškových metrů - ale dá to krásně zabrat.

_dsc0035.jpg

Když vystoupáme na vrchol a kocháme se výhledem, velice rychle zjistíme, že nám ještě kousek chybí. Vrchol je ještě výše!!!

_dsc0036_panorama-850.jpg

A tak zabereme a po pár krocích přicházíme na poněkud více zalidněný konec naší cesty. Vlastně ne konec, jen konec první půlky.
Neodoláme a uděláme si obligátní vrcholovou fotku:

_dsc0051.jpg

_dsc0048.jpg

_dsc0054_panorama-850.jpg

Výhled je luxusní!

_dsc0066.jpg

Pokocháme se rozhledem a sejdeme o pár metrů níže na zatravněnou plošinku, kde se uložíme k odpočinku. Korunu tomu dává Tom, když vytahuje z batohu knihu a začne číst. No to je ukázka nevyužití jeho energie. Klidně by tu cestu dal dvakrát a s prstem v nose. My jsme rádi, že odpočíváme. Pozorujeme mladý pár se dvěmi chlapečky - ten menší má sotva dva ročky, starší snad o rok více. Rodiče nemají ani nosičky, takže předpokládáme, že valnou většinu vyšlapali po svých. Smekám!

_dsc0080.jpg

Teď už nám zbývá jen sejít nazpět k autu. Ale protože se vracíme stejnou cestou, vše co jsme sešlapali, musíme zase vyšlapat. Ne není to k posrání?

_dsc0084.jpg

Úpolíny už stačily rozvinout své žluté hlavičky. Je to nádhera!

profl-trasy.jpg

Vracíme se k autu a už se těšíme na jedno orošené. Ovečky šly na pastvu někam jinam, ale sympatická paní vrchní na nás trpělivě čeká. Osvěžujeme se a počítáme. Tato nádherná cesta měla délku zhruba 10 kilometrů a překonali jsme převýšená asi 612 m. Na to, že je to náš první letošní výšlap, jsme to zvládli bravurně. Nejtěžší úkol má nakonec Lumča - sedá za volant a veze nás nazpět - 150 km až domů. Děkujeme!

hrebenovka.jpg

Vytisknout stránku Vytisknout stránku23. 5. 2015, 19:19, zobrazeno 2594x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení