Jsou tady poslední dny roku 2019 a s Marc a Lum vyrážíme směr Maďarsko vyhřát se v termálech a zrelaxovat před opětovným návratem do pracovního procesu roku 2020.

Vyjíždíme v neděli - 29. 12. 2019 po deváté ráno. Veze nás Lumír a míří po dálnici přes Brno do Bratislavy. Po přejezdu Maďarských hranic sjíždíme z dálnice (abychom si nemuseli kupovat vinětu) a po okreskách vedoucích souběžně s dálnicí míříme do Györu. Na konci Rajky (hraniční městečko) parkujeme u restaurace Tulipános Csárda hned vedle čerpací stanice Mol. Chceme si dát něco dobrého na oběd.

V restauraci se s obsluhou domlouváme slovensky, stejně tak i jídelní lístek je ve slovenštině. Vybíráme si maďarskou klasiku - perkelt z vepřového kolene. Perkelt je jako dědečkův zabijačkový guláš - hodně masa s trochou šťávy. Jako přílohu mám strouhané brambory. Je to perfektní a navíc obrovská porce. Ani ji celou nesním. Cena tohoto pokrmu je 2 690 HUF - tedy forintů. Tady začíná prekérka s přepočty. Aktuální kurz je zhruba 12 HUF za 1 korunu. Obět tedy stál zhruba 225 Kč - což je cena jako u nás v lepší restauraci. Vše se tady nakupuje v tisících - vždy nás ten přepočet mate :)

Po obědě míříme na ubytování. Náš cíl je Györ - (česky a slovensky Ráb, německy Raab, latinsky Arrabonia) je to město v severozápadním Maďarsku, 110 km západně od Budapešti, 65 km jihovýchodně od Bratislavy a 10 km od slovenských hranic. Je správním městem župy Győr-Moson-Sopron. V roce 2013 zde žilo cca 129 000 obyvatel a je osmým největším maďarským městem. Od roku 1009 je sídlem rábské diecéze (resp. diecéze Győr). Město se nachází na soutoku řek Mošoňský Dunaj, Rába, pak v blízkosti řek Rábca a Marcal. Město je často nazývané i „městem řek“; bylo pod názvem Arrabona významným střediskem Pannonie již v době římské. (zdroj Wiki)

Marcelka píše naší ubytovatelce SMS, že o půl druhé budeme čekat před domem. Lumír zastavuje přímo pod desetipatrovým domem - nemůžu napsat, že parkuje, protože parkování tady prostě neseženete. O víkendu se tady stojí zadarmo, ale vše je totálně plné. Přes týden jsou pak parkovací místa placená. Proto jen rychle vyhazujeme tašky z auta, necháváme Lumíra odjet s úkolem najít parkování a sami jedeme výtahem s paní domácí až do desátého patra. Tam nám předává klíč a ukazuje pěkný třípokojový byt (Anna Apartman) s výhledem na město pod námi.

Po chvíli se vrací Lumča s tím, že nechal auto zaparkované asi 10 minut od nás před obchodním domem Arkád (pozor - před! Oficiální parkoviště je na střeše obchodního centra a je placené!)

Připijeme si na šťastný příjezd a vyrážíme směr termály.

model-gyor.jpg

Naše cesta vede skrz centrum města. Bloudíme krásnými uzoučkými historickými a krásně vyzdobenými uličkami a jsme překvapeni, že celé městečko žije - uličky jsou plné stánků s punči, alkoholem, trdelníky, mezi stánky stojí pece na pizzu a další pochutiny. Kdejaká restaurace - a není jich v centru málo - má před sebou "zimní zahradu" - tedy prosklenou verandu, ve které se topí a lidé i v teplotách kolem nuly uvnitř sedí v krátkém rukávu. My ale odoláme jejich svodu a míříme do termálů.

Máme vlastně štěstí, že můžeme vidět centrum města v původním stavu. Na konci druhé světové války bylo město spojenci dlouhé tři dny bombardováno a většina města byla zničená. Zůstalo stát jen 200 budov z původních 6 000. Jen zázrakem se toto ničení vyhnulo centru města. Tenkrát se tu vyráběly železniční vagóny a dodnes je tady hodně průmyslu. Po cestách vidíme projíždět Ikarusy - to proto, že se tu vyráběly. Vyrábí se zde i luxusní vozy Audi - třeba slavné TT. Většina motorů pro koncernové vozy se vyrábí zde, stejně jako například desetiválcové motory Lamborghini...

Stačí kousek od centra přejít dvě ramena řeky Ráby a jsme u lázní Rába Quelle Győr. Mimochodem - jejich stránky jsou v češtině! U vstupu kupujeme dvě celodenní vstupenky za cenu 614 Kč - tedy něco málo nad 300 Kč na osobu a den - to je oproti jiným termálům ta nejnižší cena. Fasujeme " hodinky ke skříňce" - po vstupu do převlékárny je přiložíme na terminál na stěně, který nám ukaže číslo skříňky. Šatny jsou společné. Pak jen sprcha a hurá do vody. Je tady několik vnitřních i vnějších bazénů a i když tady je spouta lidí (a nejvíce Čechů), nehrozí v bazénech mačkanice. Voda je teplá 36 a 37°C. Pocitově je rozdíl větší...

trumpety.jpg

Když se konečně vynoříme z horké vody je už venku pořádná tma. S naakumulovaným teplem pod bundami jdeme prozkoumat centrum města. Mezi uzoučkými uličkami na nás vykoukne obří ruské kolo. U něj je zase spousta stánků s dobrotami, hraje hudba a lidé se parádně baví. Okoukneme okolí, odlovíme nějakou tu kešku a pak i my podlehneme a koupíme si za 800 HUF svařák. Mimochodem je to zhruba 66 Kč.

kolo-snehulak-a-cocka.jpg

Krásně unavení se vracíme na ubytování, doplňujeme vypocené tekutiny a hrajeme scrabble. Pak už míříme do hajan. Zítra je také den.

Ráno se rozhodujeme využít na prohlídku "hor", které vidíme z oken našeho ubytování - no hor, jsme v Maďarsku, tady žádné velehory nečekáme... 270 m n. m. :) Vyzvedáváme naše autíčko před obchodním centrem a míříme na místo s krásným názvem Pannonhalma. Na vrcholku nad stejnojmennou vesnicí stojí Benediktínský klášter s nejstarší maďarskou knihovnou a gymnáziem. Pod klášterem se nacházejí i levandulové plantáže - v tomto ročním období samozřejmě bez fialové barvy...

benediktinsky-klaster-pannohalma.jpg

Vystoupáme ke klášteru a kolem něj projdeme až ke dřevěné rozhledně, ze které je nádherný výhled na okolí. Nějakou chvíli se snažíme najít kešku u rozhledny - nápověda vložená do překladače nám radí: "Pod hromadou žita". No to je rada, uprostřed lesa hromada žita? Hledáme alespoň nějakou hromadu, ale stále nic. Nakonec keš najdeme asi ve dvou metrech zasunutou do praskliny větve stromu...

smycka-nad-panonhalmou-1.jpg

Cestou procházíme kolem soch, kaplí, a dalších historických artefaktů. Nakonec celí prochladlí scházíme k autu a sjíždíme do vesnice, kde se zastavujeme na oběd v prosklené a vytopené zahrádce. Tady už to je trochu komplikovanější - naštěstí je jídelníček i v angličtině, tak nějak vybíráme a pro změnu si zase dáváme - perkelt!!! Za dva obědy s pitím tady platíme necelých 350 Kč.
Vracíme se do Györu, parkujeme před obchodním centrem, bereme si plavky a jdeme se vyhřát po druhé do termálů. Opakuje se předešlý večer - kolem šesté už jsou autobusy plné našich spoluobčanů za hranicemi a termály jsou nádherně poloprázdné. Ideální čas. Po vyhřátí znovu zajdeme na svařák a pak rychle do tepla. Před sebou máme poslední noc a zase domů.

Ráno se balíme, naskakujeme do vozítka a míříme nejbližší cestou směr Slovensko. Sotva přejedeme hranice zastavujeme a jdeme pár set metrů nazpět. Stojíme na mostě uprostřed Dunaje, kudy vede hraniční čára.

madarsko-slovenska-hranice.jpg

Dunaj je po Volze druhá nejdelší řeka v Evropě. Protéká územím celkem 10 zemí (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko a Ukrajina) a délka toku činí 2 811 km. Přiznám se, že ani nevím, kde Dunaj pramení - ještě že máme ten internet...
Na mostech (je jich tu více) odlovíme dvě kešky a pozorujeme lodě plující po řece. Danimex 1 - nákladní loď plující pod Maďarskou vlajkou propluje první, za ní pak pod mostem projíždí výletní loď Malý princ z Brém (Der kleine Prinz)

remorker-na-dunaji.jpg

Pěkně vyfoukaní se vracíme k autům a popojíždíme proti proudu řeky do vesničky Sap, kde se vydáme opět k řece odlovit další keš. Než stačíme dojít k vodě prohučí kolem Malý princ - zase jsme ho předjeli. Za chvíli sedáme do auta a já na mobilu louskám historii zdejších míst. Velmi zajímavé se chvíli vrátit do historie a číst co vše se tady událo. Jen období roku 1917 s rozpory mezi tenkrát mladou Československou republikou a Maďarskem - následníky Rakouska - Uherska - jsou pro mne velká neznámá. Československo - Maďarská válka...

Nestačíme se ani rozkoukat a jsme u dalšího cíle naší cesty - vodního díla Gabčíkovo. A zase spousta zajímavostí a nedávné historie - vesnice Gabčíkovo se původně jmenovala Beš, ale v roce 1948 byla přejmenovaná na počest Jozefa Gabčíka, účastníka operace Anthropoid, který se podílel na atentátu na Reinharda Heydricha. I samotná stavba tohoto mohutného vodního díla neproběhla zrovna hladce. Před dokončením vypověďělo Maďasko společnou smlouvu  - přečtěte si sami na wikipedii - zajímavé čtení.

Sotva zaparkujeme za hrází, spěcháme přes ni ke zdymadlům. Uvnitř už kotví Malý princ a za ním pomalu vplouvá Danimex 1. Pozorujeme, jak se zavírají vrata, celá komora se napouští a lodě stoupají vzhůru. Druhá komora je momentálně v rekonstrukci, tak můžeme vidět, jak je velká a hluboká.

opravcovane-zdymadlo.jpg

Počkáme si, až lodě opustí zdymadlo a místo nich sem vplují další - opačným směrem. Vystoupáme i do patra řídící věže, odkud je na zdymadla krásný výhled a pak společně vstoupíme na prosklenou vyhlídkovou terasu.

hloubka-pod-nami.jpg

Vracíme se k autům a poračujeme dále proti směru toku Dunaje. Narazíme na přívoz obsluhovaný lodí s přiléhavým jménem Ostrava...  Kolem nás propluje a zvíří klidnou hladinu Malý princ. Kdo ví, kam míří. Tak šťastnou cestu!

Pak už jen zbývá dojet domů. Chceme se ještě někde zastavit na jídlo, ale většina restaurací má už zavřeno, nebo se chystají na večer. Dáme za vděk Tescu v Bratislavě, kde si nakoupíme něco k snědku a pak také dobroty na večer a jedeme domů. Před námi je poslední večer tohoto roku...


Termály Györ a Gabčíkovo

Vytisknout stránku Vytisknout stránku31. 12. 2019, 19:42, zobrazeno 115x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení