U Moravice II

Tentokrát popojíždíme kousek dál - do Radkova. Necháváme stát auto u hřbitova a vyrážíme na velký okruh. Máme v plánu odlovit pár keší a hlavně najít poslední pohádkovou. Kráčíme Žabím údolím kolem studánek (skoro u každé je keš) a pak vystoupáme na hřeben s vrcholem Eliščin buk (461 m). Tam potkáme námi hledanou schránku:

Je to nádherný domeček a uvnitř vlk s karkulkou. Parádní keška. Od této ownerky jsme ani nic jiného nečekali.

Naše cesta pokračuje k pštrosí farmě - pštrosů je tu spousta - koukáme na ně opatrně přes plot, když v tom Janka zavýskne - dívej!

Na zemi nalézá pštrosí péro! A tak má na tyto veleptáky pěknou vzpomínku.

Pštros má peří heboučké
jak dívčí pohlazení,
jak letmý dotek snu,
který se v realitu mění.

Sestupujeme dále k vyhlídce, na které měli Němci za 2 světové války těžký kulomet, kterým hlídali celé údolí Moravice. My musíme počkat, až jej opustí cyklorodinka, která nás předjíždí 100 m před vyhlídkou. A tak sedíme v lese, čekáme, až nás na vyhlídku pustí a při tom posloucháme jak šumí les a zpívají ptáci. Je tu náááááádherně!

Lesem scházíme až k Moravici. Není tu skoro ani noha. Potkáváme jen pár cyklistů a u vody se opaluje jen několik lidí. My pokračujeme cestou až pod zříceninu hradu Vikštejn. Tady začne nejtěžší část naší cesty - šplháme se ztrácejícím se lesním chodníčkem zprudka vzhůru za lesní keškou. Dá nám to krásně zabrat, ale nalézáme. Celí udýchaní se dostáváme ke zřícenině hradu. Neradi si zase nasazujeme roušky. Projdeme hradem a sestoupíme k vyhlídce na Podhradí.

Teď už nám zbývá se jen vrátit k autu do Radkova. Naše cesta vede přes starou lipovou alej vysázenou kolem kočárové cesty. Kočáry už zde nejezdí a lípy už to nejlepší mají za sebou. Aby je bylo možné zachránit, musely se maximálně ořezat. Po jejich stranách už stojí ve větších rozestupech nasazené nové lípy.

K autu se vracíme až po páté hodině, v nohách máme asi 15 km a jsme pěkně unavení. Byl to nádherný den!