Podle mých zápisků to vypadá, že jsme se na oslavě svatého Martina tak přejedli husy, že už vůbec nikam nemůžeme vyrazit. Husa byla sice moc dobrá a šmákli jsme si, ale chodit ven nám nebrání ani tak plné břicho, jako spíše počasí. Nejsme zrovna milovníci zimy, sněhu a plískanic, ale sedět doma nás také nebaví. Tak co s tím?


A tak vyrážíme na krátké výlety - někdy sami, někdy s kamarády. A abych nezapomněl, kdeže jsem to byl, udělám si alespoň pár poznámek:

27. 1. 2019 Lov kešek v okolí Radvanic

Janka má spoustu vyluštěných mysterek, které louská v dlouhých zimních večerech. A když už jí brní nohy, vypravíme se nějaké odlovit. Pořádně se oblečeme, naložíme naše geokamarády a vyrážíme směr Radvanice. Míříme do bezejmenného lesa, k bezejmennému rybníčku a do míst, kde kdysi havaroval Mig 15 bis. V popisu keše se dozvídáme více podrobností:

„10. listopadu 1959 spadlo v blízkosti VVUÚ letadlo. Ke katastrofě došlo při jednom z prvních létání 8. stíhacího leteckého pluku na letišti Mošnov. Npor. Vránek byl hodnocen jako slabší pilot a jeho vyřazení z leteckého výcviku bylo již téměř jisté. Inspektor techniky pilotáže 22. stíhací letecké divize však po vývozu na „spárce“ dal na přání pilota a jeho další výcvik povolil, což byla chyba. Npor. Vránek při následujícím letu za ztížených povětrnostních podmínek nedodržel režim sestupu, klesal do přízemního kouřma a v katastru obce Radvanice zachytil o vršky stromů. Při nárazu letounu na zem pilot zahynul. Šlo o Mig-15 bis, výr. č. 62 834, trup. ozn. 3834, škoda činila 533 783 Kč.“

havarie-migu-15.jpg

GPS v té době ještě neexistoval a ani nám nyní moc pomoci nechce. Signál nás honí dokola, ale nakonec skrýš najdeme. Hanka - tedy autorka - má kešky vždy nápaditě provedené. I tato je pěkná. Chvíli přemýšlím, že jestli někde potkám model Mig 15 bis, tak ho postavím a přidám jí ho do výbavy  - aby to bylo tématické.

na-zahrati.jpg

Projdeme se po okolí a odlovíme ještě další kousky. Vrcholu sice nedosahujeme, ale vrcholovku na zahřátí - alespoň symbolickou - si dáme.

basta-na-zaver.jpg

No a protože je je přeci jen zima, končíme naši cestu u dobrého jídla v naší oblíbené restauraci. Mimochodem i v ní je krásná keška - bohužel deaktivovaná, protože prý porušovala pravidla umístění v komerčním objektu...

 

9. 2. 2019 Kešky v Zoo Ostrava

Už dlouho si slibujeme, že se zajdeme podívat do Ostravské ZOO. Kdysi jsme v ní byli mnohokrát ročně - děti to tam milovaly a my měli o zábavu na celý den postaráno. Děti už jsou velké a my ZOO zanedbáváme. A tak vyrážíme a pokusíme se odlovit kešky zde umístěné. Jdeme hned z rána abychom minuli mnoho návštěvníků. Ale protože se loudáme a užíváme si kousavého sluníčka, davy nás stejně doženou - i v zimě je tady spousta rodičů s dětmi.

krasavec-a-krasavice.jpg

Musím konstatovat, že zahrada udělal obrovský krok kupředu. Konečně vidíme dokončený pavilón evoluce, kde se přestěhovali šimpanzi. Je nádherný. Mimo opravených budov oceňujeme spoustu dalších stezek - ač bez zvířat, ukazují krásná zákoutí zahrady a navíc jsou nápaditě vybavená - jak místy pro zábavů dětí, tak pro klidné posezení.

srdce-na-dlani.jpg

srdce na dlani

nizke-slunicko-a-moje-slunicko.jpg

Musím konstatovat, že jsme si den v ZOO užili, krásně se prošli, odpočinuli a ještě k tomu ulovili pár keší. Příště klidně znovu :)

 

2. 2. 2019 Procházka Bělským lesem

To, že sbíráme kešky je k něčemu dobré - podíváme se do míst, které jsme ještě nikdy nenavštívili a ani by nás to nenapadlo. Stejné to je i s Bělským lesem. Znám ho jen z cest okolo autem a jako "místopisný pojem". Máme ho za rohem a ještě jsme ho nenavštívili. Venku neprší a chvílemi vykukuje sluníčko - a tak vyrážíme na procházku lesem za odlovením pár keší.

ve-strome.jpg

To, že neprší je sice fajn, ale neznamená to, že je sucho. Chceme si zkrátit cestu přes pole a po pár krocích se musíme vrátit. Boty máme obalené bahnem a boříme se skoro po kotníky. A tak se pokorně vracíme na asfaltové chodníčky a poctivě je využíváme. Navíc je všude zmrzlo, tak se lov keší obšas mění na skluzavkový adrenalin.

studanka-matky-bozi.jpg

To, že je v lese studánka Matky Boží vubec nevíme. Ani to, že se okolí říká Starobělské lurdy. Pravidelně se zde konají procesí a mše pod širým nebem - chodí zde až 3000 účastníků! V popisu keše se dozvídáme o historii tohoto místa:

V roce 1913 železarenský mistr Jan Vycpávek při procházce lesem přisel na myšlenku vystavět v údoli lesního potůčku kapličku Panny Marie Lurdské, jako výraz díků za to, že při nehodě v železárnách nepřišel o život. V roce 1928 Vítkovické železárny nechaly přebudovat kapličku do současné podoby.

img_20190202_143517.jpg

Při odlovu keší nalézáme krásnou schránku, na níž čteme ne moc lichotivý slogan. Vybaví se mi doba těsně po revoluci, kdy jsme navštívili Rakousko a toto četli na dveřích obchodů. Cítil jsem se tenkrát velmi nepříjemně a styděl jsem se za to, odkud jsem. Ta doba je dávno pryč, ale znova to na mne dýchlo. Tady se ten slogan asi vztahuje k mudlům, kteří něvěda co našli, keše ničí, nebo si je odnášejí domů. Ownerovi se nedivím, že ho to štve...

maxi-parezova-kes.jpg

Až na konci naší cesty nalézáme velmi povedenou pařezovou keš. Tady si dal autor opravdu velkou práci. V létě bude krásně schovaná, nyní - bez listí a keřů - je na ráně kousek od cesty. Trvá nám to docela dlouho, než se k ní odvážíme přiblížit, aby nás nikdo neviděl. Jak na potvoru jsou snad všichni lidi z okolí na procházce!!!

A tak jsme poznali další kousek Ostravy nejen podle jména, ale i fyzicky. Vracíme se pěkně uťapkaní, vyfoukaní a špinaví. Ale spokojení :)

3. 3. 2019 Lesopark Poruba

Po sobotní rodinné návštěve se chceme v neděli vydat někam ven. Marcelka s Lumírem nám nabízejí svezení do Oder za keškami, ale protože většinu už máme odlovenou, rozhodujeme se projít kousek za domem - lesoparkem za nemocnicí v Porubě. Vybavíme se do nečasu a vyrážíme na tramvaj. A koho to nepotkáváme na pumpě? Marcelku s Lumírem. Tak k nim naskakujeme do autíčka a necháme se přiblížit na začátek naší cesty - k Domu sester. Odtud vyrážíme za naším dobrodružstvím.

Procházíme kolem Myslivny a pozorujeme vykácený kus lesa - co se tady děje? Lesem dojdeme až k cestě, která stále vede od nikud nikam.

cesta-odnikud-nikam.jpg

Je to tolik potřebný obchvat Poruby, který by měl odvést velkou část dopravy z centra a od nemocnice. Ale stále není dostavěný, protože nelze vykoupit jeden pozemek. Jak se žije jeho majiteli, když ví, že ho tolik lidí nesnáší???

slunecni-hodiny.jpg

V sobotu večer si telefonujeme s Františkem, že byl před pár dny v těchto místech a potkal "stezku slunce", na které mají být sluneční hodiny. Prý ji s ním musím někdy projít. Slibuje mi poslat obrázek jedněch hodin, které potkal.

Kousek od nedostavěného obchvatu na jedny sluneční hodiny narážíme. Večer otevřu e-mail a hádejte, u kterých Ferda byl? No just u těchto :)

pochodem-vchod.jpg

Přiroda v lese ještě spí. Před domem máme rozkvetlé sněženky a šafránky - zde narazíme jen na pár kvítků žlutého podbělu. Ale Janka si to vojenským pochodem vykračuje za dalšími keškami.

sovicka.jpg

Některé jsou opět půvabné - moc děkujeme. Nakonec dojdeme pěšky až domů a v nohách máme více než 14 tisíc kroků.  Na to, že jsme šli jen za humna to je pěkné.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku4. 3. 2019, 18:50, zobrazeno 246x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení