Žimrovice a okolí

První zastávku si děláme na parkovišti před Žimrovicemi - u splavu na řece Moravici. A hned nás čeká překvapení - z vody vylézají dvě dámy v plavkách! Že by bylo teplo na koupání??? No pro nás asi ne, ale otužilcům už asi bude dost teplá.

My se vracíme podél cesty nazpět směr Hradec a pak začínáme stoupat na Skálu. Je to opravdu skála s velkým S tyčící se nad cestou. Tomuto místu se říká Slezský Blaník - také v ní prý spí vojsko rytířů. Chodíval zde na procházky i básník Petr Bezruč.

Pod vrcholem Skály potkávám dvouruční meč, tak se s ním musím vyfotit..

Ze Skály je nádherný výhled směrem na Žimrovice.

Odlovíme zde kešku a pak chceme pokračovat po naučné stezce a sejít dolů pod skálu. Janka to však riskne a najde malý chodníček mířící zprůdka dolů. Za chvíli jsme pod Skálou a míříme k další kešce.

Ta je kousek od Skály. Jsme řádně vybaveni nástroji, keška je ale "rozbitá" a jde odlovit i bez nich. Janka si to ovšem chce užít a tak nedbá možnosti ulehčení a loví těžší cestou.

Pak se vrátíme k autu, otužilkyně již odešly a tak u splavu usedáme na lavičku a kocháme se nádherou kolem.

Nasedáme do geovozu a pokračujeme přes Žimrovice do kopců. Parkujeme u cesty a pokračujeme v naší pouti za keškami. První, kterou nacházíme je pařezová chaloupka a v ní Křemílek s Vochomůrkou:

Nádherný domeček i se střešním okýnkem. Májí to ti kluci krásně vymazlený!

Stoupáme do kopců po liduprázdných lesních cestách až k chaloupce čarodejnice. Má chaloupku z břidlice, s krbem, hromadou bylinek a lektvarů, bydlí s ní sova, netopýr, černý kocour i krysa. Taková klasická domácnost... Pozdravíme se s paní domácí, hodíme řeč a pak pokračujeme v naší cestě.

Nakonec skončíme na návštěvě u vodníka. Zkontrolujeme hrníčky s dušičkami, zapíšeme se, poděkujeme a jdeme dál.
(P.S. dáváme ownerce tři modrá srdíčka - tak vymazlené keše se opravdu moc nevidí. Budeme jim přát dlouhý život!)

Kráčíme podél přivaděče do papíren a vzpomínáme na loňské putování po Madeiře. Přivaděč vlastně vypadá jako taková veliká leváda. Až se nám zastesklo...

Dostáváme se na dolní úvrať - tedy na nejvzdálenější část naší cesty - do místa, kde se z tunelu vylévá voda do přivaděče. Odlovíme zde kešku a vracíme se nazpět k autu.

Cestou domů se zastavujeme u kamaráda Pavla. Sedáme si na verandu k asi třímetrovému stolu - na jedné straně sedí on s partnerkou, na druhé straně já s Janou. Je to po třech týdnech karantény první návštěva - s pořádným odstupem ♥

Cestu domů nám naplánuje GPS a bere nás po bočních cestičkách. Po pár kilometrech projíždíme kolem rozhledny Šance, u které jsme byli asi před 6 léty. Zastavujeme u požární zbrojnice a jdeme se podívat k rozhledně. Chceme tu odlovit i keš. Musíme si počkat, až se místo uvolní, nakonec se nám keš podaří najít. Jen na rozhledně je neustále obsazeno. A tak to vzdáváme a celí krásně unavení se vracíme domů.