Bumbálka a konec roku

Dnešní den prožijeme ve společnosti kamarádů Janky, Marcelky, Ivana a Lumíra. Je to naposled v roce a tak vyjiždíme v poklidu až kolem desáté a míříme směr Bumbálka. Loni jsme spolu vyrazili na Bílý kříž a byli jsme znechuceni davy lidí, kteří měli stejný nápad. Letos se tomu chceme vyhnout a tak volíme tuto zapadlou lokalitu. Je to až na hranicích, bez velkých turistických tras, takže předpokládáme, že tady bude liduprázdno.
Už když zastavíme na parkovišti na Bumbálce, nestačíme se divit - stojí tu plno aut i autobusy! Navíc někdo pod parkovištěm něco pálí a štiplavým dýmem halí celé okolí. Musíme pryč - to ale má v úmyslu asi i 50ti členná skupina dalších turistů. No to se nepovedlo. Zase tu jsou davy. Musí všichni chodit tam kde my???

V této oblasti jsem nikdy nebyl a když Marcelka říkala, že procházka bude jen krátká, netušil jsem že to to bude až tak krátké. Po pár minutách jsme u Masarykovy chaty. Parkoviště je plné a auta stojí i podél obou stran cesty. Raději pokračujeme dále.

Otevírají se nám nádherné výhledy na Lysou horu. Vidíme i hřeben, po kterém jsme šli několikrát v minulosti - od Charbuláka až po Bílý kříž. Ten jde nakonec také vidět - je na něm velká světlá budova, která jde odsud vidět pouhým okem.

My pokračujeme po zmrzlé lesní cestičce dále směrem na chatu Kmínek. Ale i tady se musíme vyhýbat terénnímu autu jezdícímu horem dolem...

Chvála bohu nám nechybí dobrá nálada - potkáváme i soba!

Původně jsme si chtěli sednout na oběd do chaty Kmínek. Jelikož před námi šel dav, je chata plná k prasknutí. A tak se kousek vrátíme a máme štěstí. Janka chytí stůl v chatě Sněžná, kde si dáváme dobrou baštu. Během 5 minut po našem příchodu je chata opět plná. Navíc bandou mlaých lidí s hromadou miminek. Tolik pohromadě jsem jich už dlouho neviděl!

Cesta nazpět je s plnými bříšky namáhavější, než cesta tam. Teplota se drží neustále kolem pěti stupni pod nulou, ale my jsme si už zvykli. Hlavně že už tolik nefouká.

Sluníčko je nízko - pohled na Lysou v dálce

U Masarykovy chaty míjíme "sloup československé vzájemnosti". O čem to je si přečtěte sami - pokud chcete:

Na parkovišti šílenec ještě pořád něco pálí. Ani nemáme čas se rozloučit a se slzejícíma očima raději rychle odjíždíme.

Po cestě domů jseště voláme Jolance a Břeťovi, jestli i letos jsou na Jamníku - že bychom na ně zamávali až pojedeme kolem. I oni dodržují tradici. Jen jsou momentálně na sestupu ze Smrku a nadávají, že tam je šíleně moc lidí. I tam? Vždyť tam není ani hospoda! Tak to vypadá, že se všichni naučili Silvestra trávit na horách - jinak tomu nerozumím!

No a pak už jen míříme k domovu a večer společně s Marc a Lumírem slavíme Silvestra - dobrým jídlem a hrou Scrabble. Jak jinak.

Jo a Lumír ještě nic nepil - to jsme ho jen blbě vyfotil!