Po sněhu, sněženkách a sasankách se na Polance objevilo čtvrté bílé období - česnekové. Nechceme si to nechat ujít a tak si krademe chvíli volna dopoledne ve čtvrtek 16. 5. Práce nemá nožičky, a česneky pokvetou jenom chvíli.
O půl osmé nakládáme na nádraží ve Svinově Ferdu a popojíždíme do Polanky. U rybníků Velký Budní už na nás čekají labutě - tentokrát jsme na ně připraveni - no spíše Janka - vytahuje rohlíky a labuťky si pochutnávají...
Popojdeme k rybníku Velký Vaček, kde je dokončená nová hráz, která měla chránit původní hráz rybníku proti meandrujícímu ramenu Odry. Než ale došlo k realizaci hráze, našla si řeka novou cestu a nebezpečné rameno se stalo mrtvým. Takže na první pohled zbytečná práce... Ale kdo ví, co rozvodněná řeka ještě vymyslí...
Kolem rybníku Velký Váček projdeme až k poslednímu rybníku jménem Kačírek a pak loukou zamíříme až do lužního lesa. Tam konečně potkáváme to, za čím jsme tady šli - česnek medvědí. Je ho tady plno - tvoří bílé koberce a les nádherně česnekově voní. Jak Ferda vtipně poznamená - mučení pro upíry!
Lužním lesem projdeme až na louku, kde se rozhodujeme otočit a vrátit se domů. Za prvé není čas - práce nás čeká a za druhé jsme si nevzali repelent a komáři nám dávají zabrat. Dobře nám tak - jdeme do lužního lesa totálně nepřipravení!
Náš čtvrteční výlet nepatří mezi nejdelší, zato nás ale příjemně nakopl a dodal energii dotáhnout pracovní týden do konce. Každopádně jsme si splnili sen a viděli bílou záplavů česneků medvědích na Polance.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)