Pomalu se blížil konec roku 2015 a já přemýšlel o tom, že bych si v klidu sednul a sepsal si, co vše jsem za poslední rok zažil. A že to byl šrumec.
Rok to byl nádherný ale těžký zároveň. Plný nádherných chvil a úžasných zážitků. Nechyběly ale ani ty černé stránky života. Bohužel, k životu to prostě patří...
Nakonec z toho nic nebylo. Myslím z toho psaní. Prostě jsem si nenašel čas.
Dnes už je 24. ledna dalšího roku a já si sedám ke klávesnici, abych to alespoň trochu napravil. Nebudu vzpomínat na celý rok a prsit se, co vše jsem dokázal. Jen si zrekapituluji poslední měsíc a pár dnů, ze kterých mám radost. Začněme přesně před měsícem - 24. 12. 2015
Vánoce No. I
Na vánoce jsem se moc těšil. Na jejich atmosféru a hlavně na klid, který jsem si od nich sliboval. Chtěl jsem si sednou k televizi, dívat se na pohádky a vše pustit z hlavy. Už aby to bylo!
Vždy říkám, že stačí lusknout prsty a je to. Opravdu to bylo tak rychlé. Ráno jsme udělali mísu salátu, připravili řízky, pod stromeček naskládali dárky a těšili se na večer. V televizi hrály pohádky a my lenošili. To jsem chtěl!
Pak jsme v klidu povečeřeli a rozdali si dárky. No prostě idylka.
Vánoce No. II
Nebylo to ale všechno! První svátek vánoční jsme vyrazili k rodičům, kde jsme se sešli všichni dohromady a bylo druhé, hromadné rozdělování dárků. Taková vánoční klasika.
Děláme si srandu z dědy, že by nejraději večeřel už ve dvě - u zatažených rolet, aby to vypadalo, že už je večer. No skoro to tak dopadlo - je to taková naše vánoční klasika.
Venku je také klasicky - o vánocích bílých můžeme akorát snít. Snad někdy příště.
A pak zase přišlo to příslovečné lusknutí prsty. A vánoce byly za námi.
Čas je škodolibý - když se na něco těšíte, strašně se vleče. A když se konečně dočkáte, je to v mžiku pryč.
Ještě že vyšlo krásné volno na Silvestra. Aspoň jsme dohnali spánkový deficit...
Vánoce No. III
Třetí vánoce jsme si trochu netypicky udělali 13. ledna. Byla to středa a nebylo na ní nic svátečního. My jsme si ale dali velký dárek. Po sedmnácti měsících od "poklepání na základní kámen" jsme do světa vypustili naše dílo. Stálo nás spoustu práce, času, snahy a kdo ví čeho dalšího. Věnovali jsme tomu vše.
No a pak stačila chvilka, přesměrování DNS serveru a vše bylo jinak. Král je mrtev, ať žije král!
Tak nějak jsem doufal, že se tím trochu zpomalíme a vypneme, zasloužíme si to.
Opak byl pravdou. Ve středu to teprve začalo...
Vracíme se domů KO a rozsvícený stromeček nám dává pocit klidu a pohody. Po těch nervech balzám. Sice jsme vždy ctili pravidlo, že po třech králích se stromek schovává, letos to ale nedáváme.
Vánoce No. IV
A pak začalo sněžit. Bílá peřina schovala černou Ostravu. Taková idylka. Tomík hlásí - uděláme si vánoce! Stromeček ještě máme!
A proč ne?
A tak tady sedím a píšu.
Je čtyřiadvacátého, venku je bílo a my máme čtvrté vánoce.
Odpoledne jsme si u slavnostně nazdobeného stolu cinkli vínem, snědli řízek s bramborovým salátem a šli si pod stromeček rozdat dárky.
Krásných dnů si musíme udělat co nejvíce. Aby jsme měli na co vzpomínat, abychom měli pro co žít... Každý den by měl být slavnostní. Užít si ho plnými doušky, s úsměvem.
Vše je tak, jak má být.
Komentáře (0)