...Jedinou nevýhodou bylo, že z domu vedlo ven jedenáct dveří.
Vlastně dvanáct, když počítáte Petovy. Vždycky jsem hleděl, aby Pete měl svoje vlastní dveře - v tomto případě to bylo prkno v okně jedné nepoužívané ložnice, do níž jsem vyříznul kočičí sklopná dvířka široká přesně pro Petrovy vousy. Příliš velkou část života jsem už trávil tím, že jsem otvíral kočkám dveře...
Pete obvykle používal vlastních dveří kromě případů, kdy se mu podařilo donutit mě, abych mu otevřel některé z lidských - tomu dával přednost. Nikdy však svých dveří nepoužil, když venku ležel sníh.
...Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vest do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatím co jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.
Nikdy se však nevzdal a nepřestal hledat dveře do léta.
Poprvé jsem tuto knihu dostal do ruky v roce 1984 (Nakladatelství Odeon). Byl jsem čerstvě po škole a chvíle svého volna jsem s radostí utrácel s knihou v ruce. Tato mi učarovala. Příběh o ideálech a přátelích, o zklamání se v nich (jak ideálech, tak v lidech), o cestě do budoucnosti a pak zase zpět...
Prostě čtení, které mi uvízlo v srdci. Pak jsem tuto knihu půjčil s tím, že si jí určitě půjčující zamiluje. Asi si ji zamiloval tak, že už mi ji nevrátil...
Proto jsem využil možností a zakoupil si druhé vydání (Nakladatelství Laser, 1995). K jeho čtení jsem se ale znovu dostal až letos, prakticky až po 25 letech od prvního čtení.
Je úžasné, jak se mění svět, jak se mění názory a postoje, jak se prostě mění vše. Nynější čtení zprvu vykouzlilo úsměv na rtech. Jak nádherně naivně si "automatizaci" a pokrok představovali autoři sci-fi v padesátých letech! Jak to bylo jednoduché! Bohužel dodnes jen minimum "plánovaných vynálezů" došlo uskutečnění, a když, tak vypadají a fungují naprosto jinak. Pokračováním ve čtení jsem ale pozapomněl na rozdíly v realitě a představách a znovu se zabral do příběhu, který by se mohl stát i dnes. Nebo - právě dnes.
Znovu jsem si rád přečetl tuto knihu. Vyvolala ve mně vzpomínky na mládí a ukázala, jak moc se svět změnil, a já s ním.
Nikdy se však nevzdám a nepřestanu hledat dveře do léta.
Komentáře (0)