Tak to mám rád - trávit příjemný večer ve společnosti kamarádů, dobré muziky a s foťákem v ruce. Přesně to se stalo 11. září 2017 v havířovském Jazzclubu.
Vlastně to všechno začalo už strašně, strašně dávno. Skoro co má hlava pamatuje.
Petra znám už ze základky. Chodili jsme spolu do hudebky, vystupovali na školních besídkách a snad můžu říct, že vzniklo kamarádství na celý život.
Pak jsem nastoupil na střední školu a naše cesty na chvíli rozešly. Zato jsem tam potkal Jarušku a později i její sestru Aničku. S Jaruškou jsme si asi byli podobní, protože když se jí vychovatelka z internátu zeptala: "Jaruško, to je váš bratr?", prohlásila, že ano. Došlo to tak daleko, že když jsem si nechtěl s jejím tatínkem připít (v té době mi alkohol opravdu nic neříkal), prohlásil: "Si můj synátor, tak pij!" Pít mne nenaučil, ale "adoptovali" mne a dodnes si říkáme si Jarkou i Aničkou bráško a sestřičko. Časem se mladší Anička vdala a já se seznámil s Tiborem.
Pak přišlo mé vlastní šťastné manželství a samozřejmě s ním i pracovní kolegové mé ženy. Jednou z kolegyň byla Renáta (Kytka) a její manžel Karel (Davy). Co večerů jsme u nich strávili nad gramofonovými destami a s Davyho kytarou.
No a pak se to nějak propojilo. Snad podle pořekadla mí přátelé jsou i tví přátelé.
A tak jsem rád, že můžu cvakat závěrkou a poslouchat na jednom pódiu Davyho, Tibora, Petra a jeho syna Dana. Prostě paráda.
Komentáře (0)