Je 23. dubna 2017 a na Jančiny narozeniny se venku pěkně kaboní. Honí se mraky, každou chvíli prší. Janka má ale narozeninoví přání - chce jít na procházku!
A tak v dešti nastupujeme do auta rozhodnuti, že alespoň na chvíli zajedeme zkontrolovat Polanskou nivu, zda v ní už kvetou česneky.
Ještě za deště zastavujeme na parkovišti. Chvíli sedíme v autě a hypnotizujeme tmavou oblohu. Pak ustává déšť. Rychle vybíháme směr lužní les.
Kolem se vše začíná nádherně zelenat a dokonce i vyjde slunce, ketré kreslí stíny po celém lese.
Procházíme kolem napuštěných rybníků a pozorujeme labutě a kachny.
V lese konečně narážíme na česnek - ještě pár dnů a nedočkavé pupeny prasknou a objeví se jejich bílé hlavičky.
Spodní patro lužního lesa patří na 100% česnekům.
My dojdeme na konec lesa a v tom začnou stromy kolem naříkat - to se do nich začíná opírat vítr. Taději se obracíme a rychlým krokem míříme k autu.
Proti nám jdou další turisté a Janka má snahu mne přemluvit, ať ještě v lese zůstaneme. Černo na obzoru mne ale nutí přidat do kroku.
Na louce ještě chvíli sledujeme kvetoucí keře a stromy.
Janka referuje Františkovi, jak to okolo vypadá, aby stihl navštívit kvetoucí nivu.
S prvními kapkami dorážíme k autu. Sotva dosedneme, začne pořádný slejvák. No to nám to vyšlo naprosto přesně.
Díky přírodo - a měj s námi ještě chvíli trpělivost...
Vytisknout stránku
Komentáře (0)