Jako kluk jsem moc rád kreslil. Počítače a mobily nebyly, městskou knihovnu jsem měl skoro přečtenou (alespoň tu část pro mládež) a v televizi bylo kulové - tedy pardon, kromě Zlaté brány a Majky z Gurunu :o))
Pak ještě zbýval fotbálek na hřišti za domem (ten mne moc nebral) a kolo. Jo a „buchání“ poštovních známek či krabiček od cigaret. Když se venku čerti ženili nebo napadl sníh a ve čtyři už byla tma, přišla na řadu modelařina. Obchod Mladý technik nás zásoboval modýlky z Prostějova, když se na pultě objevil Revell, byl to pořádný poprask!
Miloval jsem tehdy nedostupné komixy - proto (a nejen proto - spoustu času jsem trávil u papírových modelů) jsem si nenechal uniknout ani jediné číslo ABC. Tento časopis na zadní stránce přinášel komixy na pokračování. Pamětníci si určitě vzpomenou na Malého boha a Kruana, Vzpouru mozků či Druhou výpravu. Jako dospělák jsem si koupil Speciály ABC, plné těchto komixů a později se jsem synovi zakoupil knihy, ve kterých všechny komixy postupně vycházely. Původně byly pro syna, ale já je přelouskal ještě dřív, než je do rukou dostal on :o)) A nejen já, i děda se těšil jako malé dítě a možná si zase tak i chvíli připadal... Prostě celá mužská část rodiny byla nadšená a prožívala nádherné chvíle nad spoustou dobrodružných obrázků.
Favoritem pak pro mne byl Kája Saudek. Jeho komixy byly úzkoprofilové zboží. Proseděl jsem hodiny u knihy „Muriel a andělé“ a kreslil podle ní své obrázky. Bylo to takové „hrubé“ kopírování. Obrázky byly pěkné (bodejť, byly podle mistrovské předlohy), ale nebyly moje. K tomu mi chyběla jak zkušenost, tak kreativita. Pak na ně už nebyl čas, jen občas jsem knihu vzal do rukou a s nostalgií jí prolistoval.
Při mých návštěvách v obchodním domě Librex jsem rád zabrousil doleva za pokladny v prvním patře, kde je oddělení sci-fi a fantazy. S komixy se roztrhnul pytel. Ovšem cena takových knih dalece převyšovala mou ochotu utratit takto své peníze. A tak jsem alespoň občas nakouknul, co nového se zase urodilo...
Velkou radost mi ale udělal můj syn. Nikdy jsem nechtěl své děti tlačit do toho, aby plnily mé sny, které jsem jako dítě měl a nesplnil si je. Ale potvrdilo se alespoň to, že jablko nepadá daleko od stromu (mimochodem i má žena hezky malovala!). Vždy kreslil rád a po ZŠ pokračuje ve studiu na střední škole uměleckých řemesel. To co mi chybělo, on získal od přírody. Jeho kreativita mne neustále překvapuje a moc bych mu přál, aby ho neopustila a v budoucnu mu pomohla najít práci, která ho nejen uživí, ale bude ho i uspokojovat a bavit...
Dnes měli ve škole navrhnout plakát s tématem Francie. Prvně se chytl na heslo rovnost - svornost - bratrství a navrhnul obrázek se třemi velikány - Johankou, Napoleonem a De Gaullem. Moc se mi líbí jeho „komixový“ styl. Jelikož mu profesor obrázek neschválil, okamžitě jsem si jej zabavil (až bude slavný, prodám ho za velké peníze!!!). Když se tak dívám na Johanku, vypadá to na jeho autoportrét, za Napoleona jsem mu stál za model já...
A tak si sednul a za chvíli měl návrh číslo dvě hotový. Tentokrát vyšel z požadavku kantora na něco trochu veselejšího, recesistického. A tak spojil Johanku a francouzy oblíbené bagety. No posuďte sami:
Návrhy jsou kresleny tužkou v kombinaci s prupiskou. Ještě nevím, jakou technikou obraz dotáhne do konce. Smůla je v tom, že spoustu obrazů nedostane domů, ale zůstanou ve vlastnictví školy. Takže možná uvidíme jen fotku z mobilu, kterou přinese domů. Jinak při návštěvě školy jsem vždy překvapen díly mládežníků, tento ústav navštěvujících. Jejich obrazy vyvěšené na stěnách jsou nádherné. Kdyby chtěli, určitě by dokázali úžasné věci. Ale pouze, kdyby chtěli...
Komentáře (0)