Messerschmitt Bf 109E 1/32

Před započetím tohoto modelu jsem zatím stavěl jen kousky notně staré, které jsem ještě nakoupil v "Mladém technikovi" v Havířově. Bylo to opravdu hodně dávno - ještě za totáče. Za dva modely od Revellu jsem tenkrát dal čtvrtinu své výplaty.

Ostatní modeláři mi radili, že se mám raději podívat po modernějších stavebnicích, protože u těchto starých kousků to není stavění, ale sochařina. Nedal jsem se a postupně postavil všechny starší kousky - začal jsem Lockheed P-38 Lightning od Revellu, na kterém jsem se pomalu učil nové techniky a airbrush. Nedopadl moc dobře, ale na stěně visí a moc mne naučil. Pak přišel na řadu Spitfire Mk VI od Hasegawy a hned po něm jednoduchá krabička North American P-51D Mustang zase od Revellu.

Posledním a zatím nejpracněji stavěným modelem byl kousek z opačné strany barikády - dvoumotorový Messerschmitt Bf 110 C. Tady jsem si poprvé troufnul na přerytí a přenýtování celého modelu. Bylo to pracné a asi ne úplně dobře udělané, ale model zase dostal lepší vzhled a stoupl o level výše.

A jsme u posledního kousku. Tento jsem dostal jako dárek od mého bratra k minulým narozeninám. Je to opět Messerchmitt, ovšem tentokrát menší jenomotorvý stíhač s označením BF 109-E od Eduarda v edici ProfiPACK. Prvně jsem měl strach do toho říznout ale nakonec jsem se na něj vrhnul.

Byl jsem zvědavý, jaký bude rozdíl mezi starými kousky z osmdesátých let minulého století a formou z roku 2009. Zásadním rozdílem bylo negativní rytí, čímž je model připravený na moderní techniky washe. Pravdou je, že nýtování bylo poněkud plytší, tím pádem po nanesení kamufláže a laků již nebylo moc vidět. Dokonce ani moderní decaly notně poháněné "vodičkami" nekopírovaly nýtování. Vlastní přerytí Bf 110 bylo samozřejmě hlubší a tak je více zřetelné. Celý model byl o trochu přesněji vylisovaný, ale i na něm jsem musel použít tmel - hlavně v místech spojení křídel a trupu.

Rozhodl jsem se pro kamufláž se žlutým čumákem a následně i na otevřený motor. Až později mi došlo, že odstrojením motorové části se jeho atraktivita se žlutou barvou neprojeví. Podle dokumentace se žlutý kryt motoru "neodklápěl", ale celý snímal. A jelikož mi modely visí na stěně a nedělám diorama, nebude kryt vidět. Co naplat...

Poprvé jsem použil techniku, při níž jsem nanesl na surf stříbrnou barvu a pomocí "Mig chippink fluid" provedl oloupání svrchní barvy. Zase jsem se učil něco nového a nedopadlo to úplně ideálně. Chybělo mi více podkladů, ze kterých bych přesněji dokázal udělat věrné opotřebení a pak jsem také neodhadnul ideální množství a nanesení chipping fluidu. Snad někdy příště to bude zase o trochu lepší...

Poprvé jsem se také snažil uděla kamufláž od ruky. Ač jsem se snažil, asi jsem si nastavil malý tlak vzduchu nebo nemám cit na množství podávané barvy - každopádně mi barva prskala a jemné kapičky se dostaly i na světlejší podkladovou barvu. Z dálky to vidět není, z blízka je to jednoznačné. Opravovat to jsem už neměl odvahu.

Nakonec můžu s dobrým pocitem říct, že mne stavba bavila a užil jsem si ji. Je pravda, že to co já dokážu ztěžka na měřítku 1/32, dělají borci i na kouscích v 1/72. Dalo by se dodělat spousta detailů a podroností, to ale už přesahuje možnosti mých očí, rukou a trpělivosti.

Zařadil jsem Mezka do řady ostatních a ukončil tak éru druhé světové války a měřítka 1/32. Nebo že by ne? Tajně jsem začal pokukovat po "vlaštovce"...

Nakonec přišel velký úklid pracovního stolu a jeho okolí a příprava dalšího kousku na řadě. Ale to už je jiná pohádka...