V sobotu 22. února 2020 vyrážíme s Jankou na výstavu Model Fest v ostravské ZŠ Jugoslávská. Díky za pozvání od Radka, který tu vystavoval svou sbírku autobusů.
Platíme vstupné a jdeme do první tělocvičny s obrovským modelovým kolejištěm. Už to je dlouho, co jsem tyto modely neviděl. Od kolejiště míříme dlouhou chodbou do druhé tělocvičny, kde je všechochuť modelářů a sběratelů. Zastavujeme u sbírky miniaturních modelů, kde se dáváme do řeči se sdílným sběratelem. Dozvídáme se, že mé staré modely Matchbox (Lesney), které jsem dostával od rodičů jako dárky z Tuzexu, mají nyní vysokou hodnotu a sběratelé si jich cení. Ty naše, které máme doma ale už prošly tolika dětskýma hrama, že jsou vhodné možná jen na součástky...
Uprostřed tělocvičny jsou postaveny polygony a přes ně se prohání modely aut a tanků. Ráj pro kluky od jednoho do sta roků! A že tam těch kluků je! Já se zastavuji u modelů, které mi vyvolají nostalgické vzpomínky - u papírových modelů lokomotiv. A ne ledajakých - obrovských!
Se slzou v oku vzpomínám na Bardotku (na fotce nejblíže - já si ji ještě pamatuji pod označením T 478.1), která byla první mašinkou, na které jsem v životě byl a měl šanci ji řídit. Bylo mi tenkrát 15 a v rámci praxe na železniční průmyslovce jsme měli jízdy na lokomotivách.
Do depa mě nasměrovali a poslali ke strojmistrovi. Ten si prohlédl mé papíry a poslal na lokomotivu. Řekl mi to, co se říká zkušeným fírum - běž do třetí výtažné, tam je tvůj stroj. Co? Třetí výtažná? Kde? No byl jsem z toho pěkně vykolejený. Naštěstí jsem mašinku našel a za chvíli jsme vyrazili na manipulák do Hanušovic. Vozmistr nás připojil na vlak, který měl cestou zastavovat ve stanicích a v nich nabírat a zároveň nechávat vagóny.
No a pak jsem zažil něco, co za celou svou fírovskou kariéru už nikdy. Vozmistr dělal tlakovou zkoušku a my zabrzdili vlak. Sotva se provedla kontrola, že vlak brzdí, rosvítila se zelená a my měli vyrazit chvíli před osobákem. Fíra se asi chtěl před mladým klukem vytáhnout - nebo mě vystrašit a od ježdění odradit - to nevím. Každopádně udělal něco šíleného - ještě při zabržděných vozech (povolení brzd chvíli trvá - než kompresor doplní v tlakovém vedení tlak vzduchu) otočil "volant" lokomotivy na maximální osmý výkonový stupeň. V tu chvíli se začalo dít rodeo - motor K6S 310 DR se rozeřval a chtěl vytáhnout všech 1 103 kW svého výkonu. Jenže kola poháněná elektromotory se začala protáčet. Mašinka zareagovala zatížením přední nápravy a celá se nadzvedla. V tu chvíli se kola protočila pořádně a ozval se řev klaksonu, který na to upozorňoval. A jelikož fíra nereagoval - a aby se hnací motory nezničily - automatika snížila otáčky spalovacího motoru. Motor přestal burácet v otáčkách a hluk se snížil. Přestal řvát klakson upozorňující na protáčení a lokomotiva klesla dolů. Když se vše začalo uklidňovat, automatika vypla a začalo se opakovat to samé - motor zaburácel do otáček, mašinka se nadzvedla, zařval klakson a zase zareagovala ochrana motorů... Celá lokomotiva sebou házela, všechno řvalo, blikalo... Jen fíra stál za kolem, držel se ho rukou a tou druhou mával ve vzduchu a řval: "Jeď krávo, jeď!!!" Je to už 40 let a dodnes na to vzpomínám :)
S Brejlovcem (T 478.3) jsem jel jen pár krát při převozech a Sergeje T 679 jsem obsluhoval jako pomocník strojvedoucího. Byl to prazvláštní stroj s dvoutaktním motorem - říkalo se že z ponorky :). Vzpomínám si, že jsme jednou vezli vlak z VŽKG (pro mladší - Vítkovických železáren Klementa Gottwalda) a byl extra těžký. Sergej měl na maximální výkon motoru stanovenou minimální rychlost, pod kterou nesměl klesnout, jinak by došlo k poškození motorů. My jsme se drželi těsně nad ní, motor řval neuvěřitelným způsobem a za námi bylo totální černo. Ale tento stroj prostě urval vše...
Každý den po směně se muselo zajet do depa a doplnit naftu i olej - obojího měl vysokou spotřebu.
Takže jsem si zavzpomínal díky modýlkům Lukáše Vykydala. Díky!
Komentáře (1)
3. srpen 2020
lukasiino021 (at) seznam.cz