Je zvláštní, co vše si doma schováváme a je nám líto to vyhodit. Jednou za čas ale dojde k bodu, kdy musíte říct - a dost!
Já se minulý týden vrhnul do skříně, kde máme uloženy ty méně používané věci a našel tam něco, na co už jsem dávno zapomněl...
Při minulém uklízecím dni jsem se rozloučil se sbírkou magnetofonových kazet, které jsem nahrával dlouhá léta. Jednak se náš vkus a vztah k hudbě léty změnil a navíc už je nebylo na čem přehrát. Stejně tak dopadly i video kazety. Doma jsem si uložil jen pár výjimečných kusů a ostatní šly do světa...
Tentokrát jsem ve skříni našel starý červený karisblok. Na jeho titulní straně stojí opřený Šťastný Luke a pod ním znak JPS.
Už tato čelní strana mi vyvolala spoustu vzpomínek - třeba na dobu, kdy jsem jako dítě do starého papírového kufříku schovával krabičky od cigaret. Po krásné, černé, se zlatým, plastickým nápisem JPS jsem toužil nejvíce. Ale kde ji získat? Táta kouřil Clejky a nic jiného by si nekoupil.
Tenkrát ještě nebyly tak přísné předpisy, a tak jsem dostal od táty desetikorunu a při koupi Clejek smutně koukal na krabičku JPS vystavenou za zády paní trafikantky. Abych zahnal žal, zastavil jsem se cestou v přilehlém obchodě s názvem Severka a koupil jsem si nanuk - jahodovou Nšoči. Tu jsem miloval... No a domů jsem ještě přinesl zbytek peněz...
Jednou jsem tu touhu po krásné krabičce nevydržel a utratil za ni skoro všechny korunky, které jsem si střádal do kasičky. Táta si vychutnal změnu a já dostal vytouženou krabičku.
Černou, se zlatýma písmenama...
Další vzpomínání na mne přišlo, když jsem karisblok otevřel. Byl plný ručně popsaných stránek - co stránka, to jedna kazeta a její obsah.
Opisoval jsem z přebalů desek - ze kterých se nahrávalo - prakticky vše. Slovo od slova. Možná to nyní někomu připadá úsměvné, ale jak jinak?
Dostat se k zahraniční desce byl malý zázrak - Supraphon, Opus a Panton - jediné tři hudební vydavatelství v ČSSR nebyly zrovna zahraniční proveniencí zahlceni a tak půjčit si dobrou desku znamenalo krásně prožitý večer na samozřejmě i nahrávání - prvně na kotoučové magnetofony a později na kazety...
I sehnat kazetu byla věda - když měl člověk štěstí a kontakty, mohl si mimo obyčejných normálek koupi třeba i chromky... A to byl teprve zvuk :o)
Každá nahraná kazeta dostala pořadové číslo a hřbet se popsal jménem interpreta a názvem desky. Když to šlo, tak na psacím stroji, když nebyl stroj, přišel na řadu propisot. Kupovali jsme jej v papírnictví (neboli v narpě, jak říkávala má babička), nebo ho dostali jako dárek - třeba v časopise ABC.
Nyní s nostalgií zjišťuji, že tento druh "tisku" stále přežívá. Nejen v zapomenutých karisblocích jako jsem našel doma já, ale dá se i koupit!
A tak jsem nad tím pokladem seděl a přemýšlel. Co s tím? Nakonec muselo přijít rozhodnutí, záznamy o kazetách do sběru, propisot schovat za záložku karisbloku a ten schovat na další překvapení za mnoho let...
Přiznávám, že tento nález ve mne vzbudil zvláštní pocity. Spoustu krásných vzpomínek, na chvíle dávno zapadlé v koutech paměti, na lidi, kteří tady už roky nejsou a také připomenutí si toho, jak ten čas neuvěřitelně utíká.
Až jsem posmutněl a začal se probírat minulostí a trochu s obavami přemýšlel nad budoucností.
Je to asi půlstoletím, které mi již neodvratně buší na vrata a nikdo mi jej neodpáře.
Uvědomil jsem si, jak se můj pohled na svět mění, jak se měním celý.
Už si musím přiznat, že nemám tolik energie co za mlada, že těm mladším už nikdy stačit nebudu (kolikrát nestačím ani těm starším...)
Také regenerace organismu není tak rychlá jako byla kdysi. To jsme mohli prosedět dvě noci klábosením, jednou se vyspat a byli jsme v pohodě. Teď klábosím jednu noc a vzpamatovávám se z toho dva dny. (Huš, zlí jazykové - bez alkoholu!)
Celé to přemýšlení mne ještě navedlo k tomu, abych našel text, který jsem kdysi četl a zaujal mne natolik, že jsem si ho schoval. Napsal ho před zhruba 400 lety biskup František Saleský:
Modlitba ve stáří
Pane, Ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mě velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych při tom nevrtal a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale Ty víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.
Drž mě, abych byl jak jen možno laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.
Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.
Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale Tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale Ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi."
Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej Ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě Ty ještě povoláš.
A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen
Pokud se Vám motlitba líbí, poslechněte si ji v nádherném podání paní Moučkové.
Propisot jsem našel třeba na stránkách firmy ARCH
Fotky cigaret jsem našel na stránkách sběratele Vladimíra Rumynskieho
A na závěr ještě citát švýcarského lékaře Karla Gustava Junga, zakladatele analytické psychologie:
„Čtyřicítka je věkem životního poledne, vrcholem kopce, na jehož úpatí se začíná zřetelně rýsovat silueta krematoria..."
Komentáře (1)
21. prosinec 2014