Nezabijačka 2015

Jako obvykle se to vše upeklo na podzimní vycházce s Marc a Lum. Bylo při steči na Vsácký Cáb, kde nám nedali najíst a my si cestou - celí hladoví - představovali, jaké dobroty si letos uděláme na nezabijačce...
Tři týdny před touto akcí začaly první přípravy - naložil jsem si doma tři velké láhvě utopenců. To abychom nertpěli hladem a nejedli suchý chleba před tím, než vzniknou první výtvory. Janka kupuje bůček a nakládá ho do nálevu, aby byl pěkně proležený, než jej vyudíme.

Ve čtvrtek 26. 11. 2015 s Jankou obrážíme obchody a nakupujeme vše, co je potřeba na nezabijačku. Pak v pátek odpoledne vyrážíme směr Vaškovo. Jsme tam chvíli před Vencou a Ivkou. V chatičce je stejná teplota jako venku - něco málo nad nulou. Dáváme si příchodovku na zahřátí a topíme, co to dá.

Za chvíli přijíždí Lu s Markem a prázdný stůl se začíná zaplňovat. Páteční večer si užijeme povídáním a hrou v kostky.

Středem pozornosti je malý přírůstek do rodiny - dvouměsíční jezevčík Xavier. Všechny olíže, pokouše, poskáče a pak usne na prvním klíně, na kterém se může stulit do klubíčka...

Po ránu se začíná stůl opět plnit. Tentokráte masem připraveným na zpracování. Doráží i zbytek naší bandy - Marc a Lum. A vše se rozbíhá. Dokonce na dvou frontách!

Venku se začíná topit v udírně, naložené maso se napichuje na klacíky a věší na šňůrky.

Děvčata uvnitř melou maso na sekanout a tu pak - plněnou vepřovými palci a krůtím masem balí do bránice. To bude bašta!

Na kamnech se ve velkém hrnci vaří zbytek masa.

Po jeho vydatném koštu se oberou kosti a maso namele. Letos jsme se rozhodli nedělat tlačenku a vše dát do jitrnic.

Je toho tolik, že má Jana co dělat, aby to v hrnci vše zamíchala. Prejt naplníme do plastových střev, zbytek dáme do pekáčků a necháme v troubě upéct. Střeva se vaří v polévce a pak chladnou na chodbě:

Mezitím je hotová sekáná - směje se na mě a já se směju na ní...

Venku už se stmívá, ale my neustále topíme. K masu, které už visí v udírně od rána, přidáváme klobásy, špek a sýry na douzení. Nakonec přikládáme až skoro do jedenácti večer. Maso necháme v udírně celou noc - dojít a schládnout.

Jsme z té práce celí utahaní. I Xavier toho má dost!

Ráno se na nás měje sluníčko, krajina stišená bílou nadílkou a samozřejmě lahůdky v udírně :)

Takže i letošní "nezabijačka" se vyvedla. Díky kamarádi!