Nezabijačka a konec roku 2012

Sobota, 29. 12. 2012

Do Bordovic - místa našich posledních dnů a hodin v roce 2012 přijíždíme až večer. Měsíc na obloze svítí jako velké oko a kolem něho je vidět záře. Jen vítr kazí tu idylu. Duje jako šílený, až máme strach, že nám sfoukne domeček... Kamarádi nás už vítají a zvou do vytopené kuchyně. Nedáme se dlouho pobízet a rádi přisedáme, kapku dobrého moku a scrabble nikdy neodmítneme.

Vidíte tu idylku? Cukroví, štamprlička a scrabble... Ve starém Římě tomu říkali chléb a hry...

Někteří z nás jsou tak zaneprázdněni hrou, že je musíme i krmit a napájet, aby nám netrpěli nedostatkem....
Do hajan jedeme poměrně brzy, vždyť druhý den nás čeká nezabijačka!! Vítr venku skučí a nechce ustat. Jana přemýšlí, jestli smrk, který roste hned za stěnou tuto vichřici vydrží. Musíme si ale uvědomit, že jsme v horách, tady takové počasí není nic zvláštního...

---

Neděle 30. 12. 2012

Vítr nepřestává, ale nemůže nám zabránit v tom, abychom se pustili do druhého ročníku naší nezabijačky. Loni jsme to natrénovali, úlohy už byly rozdány a tak se vrháme do práce. Ještě musíme udělat společnou fotku, abychom si zdokumentovali naše nadšení...

Konec focení a rychle z fujavce do teploučka. Uvnitř se už chopí své funkce Janka - dnes je pasována do role hlavního řezníka. Sice jí všichni neustále lezou do řemesla a radí, ovšem s dobrou vírou v to, že naše mlsáníčko bude ještě o kus lepší.

Pokud by jste chtěli znát recepty, podle kterých Janka kuchtí - aspoň tedy zhruba - koukněte se na naši loňskou nezabijačku.

Dělení masa na jednotlivé produkty.

Lumír je pasován na hlavního kotelníka - topiče. Bez jeho věrných služeb bychom nic neudělali...

Ve velkém hrnci se už vaří maso, na pekáči je připravená sekaná s panenkou zabalená v bránici, v hrnci pak zabijačkový guláš.

Jelikož je nás více, musíme i více připravit - ty sekané jsou totiž dvě.

Mezi tím samozřejmě připravujeme svá střeva na příval mastného - jak jinak než lumírovicí - stanohonkou. A už tu je první mlska - valašské čipsy - aliaz škvarky. Trocha jen tak na chuť!

Lumča topí jak o život, tak má obsluhu, aby nemusel od kotlů!

Venku je zatím naprosto nádherně. Když si odmyslíte ten vítr, který není na fotkách vidět a asi 1°C okolo, je na třicátý prosinec naprosto luxusně. A já poprvé vidím dokončenou pergolu. Moc se Ti to Lumíre povedlo!

Ale rychle dovnitř - právě se vytahuje z hrnců! U toho přeci nemůžu chybět!

Pak už šlo vše ráz na ráz. Naplnění tlačenek, namletí masa a kůží na jitrnicový prejt a pak zase vaření, topení, hlídání a těšení se na výsledek.

Když už bylo vše hotovo, šli jsme alespoň na krátkou procházku. Sice jenom do Veřovic, ovšem s tím větrem to bylo jako vyšlápnout do půli cesty na Javorník. Cestou jsme se zastavili na veřovickém nádraží a zjistili, jak nám zítra pojede vláček do Štramberka. Pak jsme pokračovali do hospůdky, kde jsme si dali něco tekutého, každý dle své chuti.

Večer pak hrajeme aktivity - parta postarších šašourů se předvádí a blbne. No veselo!!!

A nakonec ještě výsledek našeho snažení - nezabíjačkové produkty uschované v chladnu:

---

Pondělí, 31. 12. 2012 - Silvestr

Je Silvestr a neustále fouká. My v klidu snídáme a pak vyrážíme do Veřovic na nádraží. Nasedáme do vláčku a pomalu a opatrně si to šineme směr Štramberk.

Mám konkurenci - další fotograf v partě.

Bacha - průvodčí!!! Lííístky prosím!!!

Říká se, že páníčci jsou podobní svým psům - tady se to potvrdilo!

Cíl naší cesty - Bílá hora.

Hned od nádraží začíná stoupání, i když je chladno, postupně se rozepínáme a funíme. Náš cíl je přímo před námi - vysílač s rohlednou na Bílé hoře.

Štramberk a Štramberská trůba.

A jsme tady - smůla, že rozhledna nepremáva - výhled by určitě stál za to.

Výhled na Kopřivnici, v pozadí Ondřejník, Solárka a za nimi se v mracích schovává Lysá.

Skála Rudý, lidově zvaná Čertovo hovno.

A to už scházíme do uliček Štramberka. Ač jsme zde často, v těchto místech jsem naposled byl před více než 22 léty.

Děda a babka. Sorry Ivíku...

Trůbu jen obcházíme a pomalu scházíme do městečka.

Štramberské uši - lahůdka, kterou můžete zakoupit pouze zde (zakoupit možná i jinde, ale vyrábět jen tady!). K tomu medovina, svařáček a spousta dalších lákadel na turisty...

Ještě jeden pohled na Trůbu a pak hurá do podzemí!

Marcelka nás vede do hospody ve starých sklepích městského pivovalu. Je plno, ale jelikož si dáváme jen polévku a pivo, jsme obslouženi docela rychle. Místní pivo je lahodné a určitě se na něj zase někdy vrátíme!

Po občerstvení se jdeme podívat (alespoň malá část výpravy) na našeho kamaráda chameleóna - terária a akvária jsou v domečku hned nad pivovarem. Před pár lety se nám předváděl chameleón předváděl, tak ho chceme znovu vidět.

To je on - jen tentokrát na nás prdí a ani se nehne...

Prosinec a venku kvetou fialky. Babička Otylka říkala: "Svět se v prdel obraca...", měla pravdu.

Poslední zastávka je v pizzérii pod náměstím - nejdeme na pizzu, ale na dobrou kávu. Tedy někteří na kávu a někteří na čokoládu. Mňam!
Jediné co je protivné, je míchání vůně kávy a česnekové pizzy... Jinak tu mají opravdu špičkové tekutiny!

A tak už nám zbýva jen dojít na nádraží, počkat na vláček a dojet nazpět do Veřovic. Pak už nás čeká jen teplo chaloupky, dobrotky na stole a zábava s kamarády.

Ivanovo předsevzetí pro rok 2013.

Drazí kamarádi, moc Vám děkujeme za Vaši milou společnost a do nového roku 2013 Vám zcela sobecky přejeme:

- spoustu našlapaných kilometrů (v naší společnosti)
- mnoho krásných výletů (aspoň někdy s námi)
- hodně zdraví
- spoustu štěstí
- kopec lásky
- dostatek záživné a dobře placené práce (popřípadě důchodu)

a pak ať se zase takto krásně sejdeme!

PF 2013