Pohoda s Bobby McFerrinem

Simple Pleasures

1. Don't Worry Be Happy
2. Drive My Car
3. Simple Pleasures
4. Good Lovin'
5. Come To Me
6. Suzie Q
7. Drive
8. Them Changes
9. Sunshine of Your Life

 Slavný hit jsem pouštěl z vinylové desky už v roce 1989, rok po vydání v zámoří. Deska nesla jméno "Simple Pleasures". Dodnes ji mám schovanou jako relikvii na doby dávno minulé. Čas popoběhl pár rychlými kroky o více než dvacet let, ale chytlavá melodie a jednoduchý text mne uklidňují stále...

V roce 1992 vyšla deska s názvem Hush, kterou nahrál ve spolupráci s viloončelistou jménem Yo-Yo Ma. Další hudba, kterou si pouštím dodnes a určitě Vám ji doporučím.

Hush

1. Grace
2. Andante from Concerto in D minor for two Mandolins (Vivaldi)
3. Flight of the Bumblebee (Rimsky-Korsakov)
4. Stars
5. Hush Little Baby
6. Vocalise (Rachmaninoff)
7. Musette (J.S. Bach)
8. Coyote
9. Allegro Prestissimo from Sonata for 2 Cellos (Barriere)
10. Ave Maria (Gounod/Bach)
11. Howdown!
12. Air from J.S. Bach's Orchestral Suite No. 3 (J.S. Bach)
13. Goodbye

Jen pro zajímavost vkládám klip, jakou hudbu - mimo jiné - naleznete na této desce:

 Česká televize již několikrát odvysílala dokumentární pořady o Bobby McFerrinovi, ve kterých jsem s mrazením v zádech sledoval jeho úžasnou schopnost improvizace a práce s obecenstvem. Pokud k tomu ještě přidal známou melodii, mohlo vzniknout něco tak nádherného, jako je video níže:

Na své koncerty si Bobby McFerrin přizývá zajímavé hudebníky, pro mne byl velmi zajímavým Richard Bona. Poslechněte si:

Pod stromečkem o Vánocích roku 2009 jsem dostal zvláštní obálku. V ní nebyly peníze, které se mnohdy jako dárek objevují, ale vstupenky. Dvě vstupenky na vystoupení Bobby Mc Ferrina v Ostravě! Nejkrásnější dárek, jaký jsem mohl dostat.

Ale ne vše šlo podle plánu - po čtyřech měsících od získání lístku přišla jobovka - islandská sopka zaneřádila ovzduší, letadla nelétala a koncert se odložil. Což o to, odložení by takový problém nebyl - problém byl termín, který kolidoval s oslavou semdesátých narozenin mého tchána. Tak jsem se rozloučil s dlouho očekáváným vystoupením a obětoval ho za dědovu oslavu (přeci jenom mám dědu raději než McFerrina )
Lístky jsme nabídli známé, která je již nesehnala a na koncert se snažili zapomenout. A pak to přišlo - známá se omluvila, že na lístky nemá dost peněz a za pár minut volala švagrová, že z důvodu špatného počasí se oslava narozenin překládá.

Já HO uvidím!!!!!

Koncert ve vyprodané ČEZ Aréně začal chvíli po osmé. První dvě skladby byly - jak je Bobbyho zvykem - improvizované. Pak nastoupil pěvecký sbor složený speciálně pro tuto příležitost (z našich sboristů), který dirigoval Roger Treece. Po prvních tónech se mi postavily všechny chlupy na těle. Úžasná, čistá a nádherná hudba! 

Koncert byl zaměřen na představení nové McFerrinovy desky s názvem VOCAbuLarieS. Jedná se o spojení gospelu, soulu funku a jeho oblíbené improvizace. Na přebalu desky uvidíte i český překlad jejího názvu: Slovníčky.

Dočkali jsme se i starších písní, včetně všemi očekávané Don't Worry Be Happy. I když trochu jinak - Bobby si pozval z publika tři vyvolené, kteří si s ním mohli zaimprovizovat. Sám seděl na kraji pódia, nebo seskočil pod něj. Po odchodu třetího odvážlivce seskočil pod pódium, vzal do náručí malou žabku ve věku asi 5ti let a posadil jí na kraj pódia. Sám si sedl vedle ní a zeptal se, jak se jmenuje. Pak jí položi další otázku: "Co nám zazpíváš?" Odpověď rozesmála celé publikum: "Ano". A pak malá spustila slavnou Don't Worry Be Happy. Bobby se přidal a publikum nešetřilo potleskem a smíchem. (To děvčátko si šlo sednout nazpět - vedle nás!)
Zazpíval i Ave Maria, kterou jste již viděli výše.

Jako host se na pódiu objevil i Dan Bárta, který si s Bobby McFerrinem chvíli zaimprovizoval. Škoda, že přišel jen na takouvou chvilku. Ale vždyť za hvězdu tu byl Bobby a Dan byl určitě rád i za tu krátkou chvíli. Stát s "mistrem" na pódiu určitě stálo za to.

I když koncert trval hodinu třicet a Bobby McFerrin ještě přidával, utekl čas až moc rychle. Bylo to velmi příjemné, uvolňující a inspirativní vystoupení. Viděl jsem svého oblíbence poprvé - a dost možná také naposled v mém životě. A i když mu již bylo šedesát, nebylo to na něm vůbec znát. Budu mu sobecky přát hodně zdraví, aby jsem si i v budoucnu mohl poslechnout jeho další novou a nádhernou hudbu.