První let balónem

Janka zavýskla radostí a okamžitě se začala těšit a plánovat, odkud poletí. Ne tak Peťka - ta rovnou řekla, že toho nesedne ani za nic. A tak se plány mění. Za Petru zaskakuje Michal a aby se mi nestýskalo, kupuje Janka jednu "balóněnku vlezněnku" i pro mne. A tak nakonec letíme tři.

Nejtěžší na celém letu bylo najít termín kdy. Na každém termínu někomu něco nevyhovovalo a tak to nakonec rozsekla Janka a vybrala termín na konci října, kdy už se pořádaly poslední lety. Doufali jsme, že vyjde počasí a čekali na telefon. A pak zazvonil a v něm se ozvalo: "Letíme!" A tak se scházíme v plném počtu v Porubě. Počasí vypadá strašidelně. Nízké černé mraky věstí spíše bouřku, než poklidný let:

Nezbývá nic jiného, než důvěřovat kapitánovi - letí s námi jako pilot sám majitel firmy, tak to máme top. Balón se prvně nafukuje studeným vzduchem a až se dostatečně nafoukne, začínají ho plnit vzduchem horkým.

Jde to kupodivu rychle. Za chvíli se nad košem přivázanému k autu tyčí balón v plné kráse. Kapitán zavelí nasedat a třídí nás do jednotlivých přihrádek. Starší jdou dveřmi, pružnější kusy lezou přes boky koše. Loučíme se s našim doprovodem a za výkřiku letu zdar začínáme stoupat:

Stoupání je opět velmi rychlé. Ani se nenadějeme a jsme v mracích. Vidíme prd. Kapitán hlásí, že let v mracích je pro balóny zakázaný a tak rychle klesá pod dolní hranici oblačnosti. Kolem je nádherné ticho a rozhled je úžasný.

Klesáme z mraků - porubský Oblouk a Věžičky.

Přiznám se, že ač okolí znám docela dobře, každou chvíli ztratím orientaci. Balón se pomalu otáčí kolem své osy a já musím často hledat známe orientační body, abych pochopil na co se to dívám. Shora je prostě vše jiné, hezčí...

Vidíme i náš dům!

Vítr je slabý a jen pomaličku nás nese směrem nad Polanku. Vidíme velký kruhový objezd nad dálnicí, v dálce se za mraky schovávají Beskydy. Díky tomu, že letíme stejně rychle jako vítr máme pocit, že je bezvětří. Navíc plameny šlehající z hořáků pěkně hřejí... Navozuje to příjemný pocit bezpečí.

U této fotky doma bádáme, na co se to vlastně díváme. Až po chvíli nám dochází, že přes Rošického vidíme vysílač u Dobroslavic asi 8 km daleko.

Přeletíme Rudnou a začneme klesat až těsně k zemi. Kapitán košem češe špičky kukuřice a hlásí, že plaší divočáky. Obáváme se, aby nám při tak nízkém letu nenaskákali přímo do koše. Pak se opět zvedneme a pokračujeme už v nižším letu směr Přemyšov. V plánu je let zhruba hodinový, my ale musíme přistát asi po čtyřiceti minutách. To proto, že nás vítr žene směrem na Polaneckou nivu, což je chráněná oblast plná lesů, rybníků a auty nepřístupných míst. Odtud by nás jen těžko mohli naložit a vrátit do civilizace.

Kapitán pro dosednutí vybírá strniště a hladce přistává. Posádka za malé pomoci pasažérů balí balón a nakládá jej na přívěs. Pak dojde na vzduchoplavecký křest:

Kapitán nás křtí větrem, ohněm, zemí a vodou. Tedy posypal nás hlínou, připálil vlasy zapalovačem, fouknul na nás a tu vodu nahradila sklenička šampaňského. No a byli z nás šlechtici - baroni a baronky z Přemyšova. Toto si musíme pamatovat, protože pokud se nás na to nějaký vzduchoplavec zeptá a my nebudeme vědět, platíme basu šampaňského! Jana to hned chtěla prubnout a ptá se, odkud je náš kapitán. Ten vykulí oči a začne otvírat v mozkovně jeden šuplík za druhým a... vzpomene si na poslední chvíli! Kdybychom byli více ofrklí, na tu basu ho utáhneme!!!

Baronka a baroni z Přemyšova.

Při čekání na odvoz si povídáme s kapitánem a ten vypráví, že v zimě dělají přelety Tater, Jeseníků a dokonce i Alp. Také zjišťujeme, že jsme měli se zajištěním dnešního odletu velké štětí. Když počasí nevyjde, musí se let odvolat a někteří vzduchoplavci měli zrušený termín i pět krát! No to nám to krásně vyšlo!

Po krásném letu ještě sedáme s rodinkou v restauraci na večeři a krásně si pokecáme. To byl krásný den a nádherný zážitek!