Rešovské vodopády

Pro focení vodopádů je podzim určitě to nejlepší období. Vody je dostatek, listí se nádherně barví a turistů je podstatně méně. Zvláště pak, když se na cestu vydáváme v pátek, 8.10.2010. Venku je po ránu neuvěřitelná mlha. Trvá to už několik dní, dnes to je ovšem pořádné. Skoro po slepu vyřídíme cestou nutné pracovní záležitosti a před polednem dorážíme do Rýmařova. Mlha se neustále drží země a ne a ne se zvednout. Sluníčko se na nás jako na objednávku začíná usmívat až v Horním Městě. Parkujeme v Rešově u restaurace. Parkoviště je prázdné, což nám zvedá náladu. Bude božský klid. Sestupujeme prudkou kamennou cestičkou směrem k Mlýnu u Fialů. Je to stará, neobývaná budova, která nám tvoří dolní úvrať - odteď už zase budeme jen stoupat. Pokračujeme lesní cestou až k místu, kde se cesta dělí - vlevo sestupujete po značce k vodopádům a rovně pokračujete do kopce bez značky.

rozdvojení cesty -vlevo k vodopádům, rovně k vyhlídce

Doporučím Vám pokračovat ještě pár desítek metrů dále do mírného kopečka. Před Vámi se otevře mýtinka s ohništěm a kládami pro sezení. Vlevo za houštím naleznete malý altánek s nádherným výhledem na první a největší vodopád. Pokud máte čas, můžete si zde ve chvílích, jako zažíváme dnes my, užít nádhernou siestu. Klid, pohoda, ticho ruší jen šustění listí a hukot vody řítící se do údolí říčky Huntavy.

Jen aby jste věděli, že jsem tu byla. Zuzka!

Vracíme se kousek zpět k odbočce vedoucí dolů k vodopádům. Po překonání krátkého dřevěného můstku si musíme trochu poskákat po kamení, abychom se dostali skrz tekoucí vodu. Dnes jí je opravdu hodně - jindy zde bez problému projdete suchou nohou. Před sebou vidíme nádherný vodopád. Po pravé straně vede ve svahu stoupání, které pokračuje dřevěnou lávkou až nad horní hranu vodopádu.

Pokračujeme pomalu - s fotografickými zastávkami, kolem kotliny s nejširším vodopádem a lávkou na druhou stranu říčky Huntavy. Tady jsem minule stál na kamení a fotil toto kouzelné místo. Dnes by to přicházelo v úvahu leda tak v rybářských gumácích.

Rešovské vodopády nepatří k největším, a tak za chvíli potkáváme lávku, pod kterou tiše šumí poslední větší vodopád.

Po lávce přejdeme na druhou stranu říčky a stoupáme k odpočívadlu pod skalami. Původně se chci pokusit obejít tuto skálu zezadu, ale Janka stávkuje a tak jdeme naší známou cestou. Skálu obejdeme zprava do prudkého stoupání. Nad skalou odpočíváme u trampské chaty a pak pokračujeme lesem směrem vlevo (SV). Nekratší přímá cesta je neschůdná - už jsme to kdysi zkoušeli, ale vzdali... Janka s Ferdou ještě zkusí štěstí s houbami. Je sice chladno, ale v lese neuděláte krok, abyste nějakou tu houbu nenašli. Já vidím povětšinou nejedlé, ale Jana s Ferdou se projeví jako vášniví houbaři. Než stačíme dojít na konec lesa, mají plný silonový sáček od svačiny. Ferda ho nese opatrně jako svátost - otevřený, aby se houby nezapařily...

Ovšem po chvíli musí na opatrné nesení hub zapomenout. Cestu nám přehrazuje kravský ohradník. Jelikož jsme při vjezdu do Rešova zaznamenali pár dosti vzrostlých a hrůzu nahánějících býků, koukáme, zda nějaké zvířata zahlédneme. Za okamžik zahlédneme rychlý pohyb stáda směrem od nás. Proto sebereme odvahu a vydáme se opačným směrem skrz louku k silnici. V půlce cesty nás krávy zaregistrují. Celé stádo se rozběhne neuvěřitelnou rychlostí směrem k nám. Houby jsou uzavřeny v sáčku naše kroky míří co nejrychleji k prvnímu remízku. Zmatené krávy, kterým jsme zmizeli z dohledu, zůstaly stát a nechápavě koukají kolem sebe. Ty brďo, srdce máme až v krku, tak takovou kravskou honičku jsme na závěr cesty nečekali. Pro jistotu se ještě několik stovek metrů plížíme remízkem z dohledu krav. Až potom rychle překračujeme zbytek louky a s úlevou přicházíme za ohradník na silnici. Tady nás už krávy nepronásledují. Nejsou to býci, ale krávy s telaty. Mohutné krávy. Žádní drobečkové (to aby jste neřekli, že jsme poserové...). Ferda usedá na mez a my s Jankou rychlým krokem z kopce míříme do Rešova pro auto.  Nádherné počasí, nádherné vodopády, nádherné krávy a nádherný den. Howgh.

Trampská chata nad skalami

Houba s názvem Lesklík křehký - řadí se mezi tzv. hlenky. Zajímavé je to, že se dokáží pohybovat, během několika hodin jsou schopny se přemístit i o několik centimetrů.

Janka našla lebku ve skále

A také našla něco, co jsem ještě neviděl. Není to krápníková výzdoba. Je to jedlá a poměrně vzácná houba Korálovec jedlový. 

Cestou domů jsme se na skok zastavili v arboretu Makču Pikču - nad Pasekou. Bohužel bylo zavřeno. No tak asi až příští rok.