YAMATO

Začátkem roku 2008 nám zavolala Marcelka a pozvala nás na vystoupení japonských bubeníků. Nějak matně jsem již o jejich vystoupení slyšel a tak jsme pozvání přijali a 6.2.2008 se vypravili do Brna.

Parkovali jsme kousek od Janáčkova divadla, kde se koncert konal. Venku bylo pošmourně - byla tma, zima, mrholilo a my měli asi 45 minut času. Na to jsme ale byli připravení: na jednom z minulých výletů s Marcelkou a Lumírem jsme se chtěli zastavit v kavárně a koupit Lumírovi Marlenku. Nikdy ji nejedl a my ji tak vychvalovali! Ale smůla - Marlenka nebyla. Nyní jsme oba naše cestující překvapili - Jana každému dala talířek, vidličku a trojúhelníček Marlenky. K tomu nám všem nalila do skleniček kávu. Ještě že byly okna našeho auta za chvíli zamlžené - kolemjdoucí by si asi ťukali na čelo. Večer nádherně začínal: sladkým překvapením.

 

Pak už přišlo na řadu překvapení druhé - Yamato. Koncert v krásném Janáčkově divadle začal v 19:00. Všechna naše očekávání se zhroutila. Toto nikdo nečekal: po první písničce - jestli se to písní dá nazvat - jsme byli vyvedení z rovnováhy. Každým úderem do bubnu se nám víc a víc rozechvíval každičký sval v našem těle, všechny chlupy byly v pozoru a vnímavějším jedincům vyhrkly slzy z očí. Tak to je síla. Příval energie nás málem porazil. Ještě v životě jsem na jakémkoli koncertě toto nezažil. Vystoupení bylo strhující, zvuk bubnů byl prokládaný perfektní choreografií gradující zážitek. Bubeníci diváky roztleskávali, nutili nás dupat, křičet - prostě se podílet na jejich díle.

Původně jsem měl strach, že cesta z Brna bude únavná, ale po koncertě jsme byli tak nabití energií, že ještě nad ránem jsem nemohl usnout.

Jeden z nejúžasnějších zážitků.

Rok s rokem se sešel a my znovu stáli před Janáčkovým divadlem v Brně. Tentokrát to bylo 16. Března 2009 a my s sebou vzali Hudíky. Měli jsme to na půl cesty - My z Ostravy a oni z Třeboně. Loni jsme jim líčili naše nadšení a chtěli jsme ho poskytnout i jim. Tentokrát jsme byli připraveni - nepomohlo. Vystoupení bylo oproti loňsku mírně změněné, ale na síle mu to neubralo. Slzy v očích spolusedících to dokazovaly.

A pak tu byl rok 2009 a datum 23. 5. Hudíci chtěli zažít ještě jednou to samé, co my už dvakrát. Yamato! Původně jsme již na koncert nechtěli - měli jsme strach, že po třetí to prostě už nemůže být ono. Ovšem nechat návštěvu, aby šla sama, se nám nechtělo. A tak jsme šli znovu. Říká se:“ Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ - a my to riskli potřetí!

2x foto: TYLE

Výsledek našeho rozhodnutí? No jestli platí pravidlo „do třetice všeho nejlepšího“ tak tentokrát to vyšlo na 150%. Toto vystoupení si vzalo to nejlepší ze dvou minulých, ubylo strunných nástrojů, přidala se rychlost a strhující choreografie. Od první písničky z bubeníků stříkal pot. Jejich energie se přenášela na celý sál. Ruce, ve kterých drželi paličky, nebyly v té rychlosti vidět! Znovu jsem zažíval pocit, kdy jsem během skladby začal levitovat nad sedačkou a s posledním úderem bubnu vyskočil a začal řvát a tleskat. Tak to asi hala zná z hokejových zápasů, ale při koncertě??? Potlesk ve stoje se během koncertu několikrát opakoval. I tak velkou halu, jako je ČEZ Aréna dokázala parta deseti Japonců kompletně rozvibrovat. Nosníky konstrukce dostaly zabrat!!! Takovou energii jsem ještě nepotkal.

Teď se vracím k prvním větám tohoto textu. Porovnávat Yamato a Bobby McFerrina? Ne, to nejde. Každý koncert byl úplně jiný. Bobby byl komorní, Yamato bylo živelné. Obojí stálo za to. Jsem rád, že jsem je mohl vidět.

Nakonec jsem přiřadil asi nejkvalitnější vide z YuoTube, jaké jsem našel. Energii ucítíte i z tohoto videa, a co tak na živo! Vřele všem doporučuji!
Pokud se Yamato opět vrátí k nám, určitě si nenechám uniknout příležitost je znovu, již po čtvrté vidět!!!