Dolomity 2013 – Porta Vescovo

15. 7. 2013
Arabba – Porta Vescovo – Paso Padon – Pizac – Arabba

Po snídani vyrážíme na stanici lanovky v Arabbě, kterou vystoupáme (za 8,5 EUR) do výšky 2 511 m n. m. na Rifugio Luigi Gorza. Otevřou se nám nádherné výhledy na Marmoládu a jezero Fedaia. Jdeme tzv. geologickou cestou po úbočí Padone a neustále se kocháme krásou okolí. Za chvíli se propadáme na konec pelotonu – ale nevadí – výhledy stojí za to se opozdit. Janka běhá od kytičky ke kytičce a tak to bude celou cestu. Je to tady jedna velká skalka.

Pohled z horní stanice lanovky vedoucí z Arabby na Porta Vescovo...

... a pohled na opačnou stranu - nádherný masiv Marmolady pokrytý ledovcem a tmavý čedičový hřeben Padone.

Než se vydáme na cestu, uděláme si jednu společnou fotku.
Z leva nahoře Venca, Lumír, Franta a Tomáš, dole Danka, Jana, Marcelka a Ivka.

Ještě jedna společná - za námi Marmolada a jezero Lago di Fedaia, zachycující vody při tání a chránící místa níže - například městečko Canazei. Jako perličku pozorujeme odvážnou spolucestovatelku, která se ponoří do chodeb vybudovaných vojáky za 1 sv. války a vrací se s úlovkem – lidskou kostí. Když si to uvědomí je na omdlení.

S Jankou a Ferdou dojdeme na Passo Padon (2 369). Tam nás čekají kamarádi u kávičky a společně pak sestoupáme na druhou stranu Padone. Tady se zase dělíme – zůstáváme v zadu a fotíme louky poseté sasankami, hořci, konikleci, azalkami… Vždyť říkám – zahrada!!!

Poslední foto před prudkým sestupem z Passo Padon směrem na sever k Arabbě. Vašek jako vždy v dobré náladě.

Louky jsou plné kytek - potkávají se tady brzké jarní koniklece s letními azalkami, sasanky s úpolíny a desítky dalších. Letošní jaro bylo studené a snad proto se všechny kytky spojily v jednom květu...

Scházíme se až na odbočce, kde začneme sestupovat. Ti co nechtěli sejít dolů do Arabby po svých musí vyšplhat zhruba 300 m nazpět k horní stanici lanovky– my ostatní hledáme cestu jak sejít pěšky dolů.

Pozůstatky z první světové války jsou všude okolo - stačí se jen pozorně dívat...

Sella Gruppe s nejvyšším vrcholem Piz Boé v celé své kráse.

Nádrž pod hřebenem Padone se Sellou v pozadí.

Ferda v družné rozpravě s místní krasavicí.

Před sestupem do Arraby musíme vystoupat na zelený vrchol Pizac (2 213 m n. m.), který je rozrytý zákopy, které se přeměnily ve značené turistické cesty. Pozůstatky války jsou zde ještě i po těch dlouhých letech stále viditelné. Bunkry, okopy, tunely…

Turistická stezka ve starých zákopech.

A bunkry okolo....

Hned pod Pizzacem se nám otevírají pohledy na Arabbu v údolí a na chatu Rifugio Bec de Roces, kde jsme byli včera po příjezdu. Z Pizacu sestupujeme zprudka dolů – místy je sestup doplněn řetízky. Navíc je zde plno mravenců, kteří Vám nedovolí zastavit – okamžitě totiž nastupují a pokud je nesetřesete, kousnou i přes nohavici. A tak je náš sestup snad i díky nim dost rychlý. Do Arabby je to zhruba 600 m „přenížení“.

Sestup je dlouhý - hlavně proto, že jdete lesem bez výhledů a také z důvodu neustálého kličkování - kopec je natolik prudký, že to přímo prostě nejde a cestička je samý cik-cak. Pak se les rozevře a my vidíme náš hotel i s odstaveným bílým autobuskem. Tam na nás čeká chlazené pivo. Další důvod šlapat dál...

Dole už nás nožky pěkně pálí a tak si je zchladíme v potůčku protékajícím městem.
Večer nás čeká grilování. Jak si po včerejšku slibujeme, že se nepřejíme, dopadá to stejně. Máme totálně plné břicha…

Návrat na úvodní stránku Dolomity 2013, nebo pokračovat na další den naší cesty Passo Falzarego, Cinque Torri