Achada do Teixeira, Pico Ruivo, Sao Jorge

Úvod > Články > Dokumenty > Achada do Teixeira, Pico Ruivo, Sao Jorge

Dnes bude den protikladů - budeme u hladiny moře i v nejvyšším místě tohoto úžasného ostrova. Zažijeme klid v duší i neuvěřitelnou energii vody a větru. Den na který budeme dlouho vzpomínat.

Ráno vyrážíme stejně jako předešlý den na sever do městečka Santana. Zopakujeme si i postup - u vjezdu do města na kruhovém objezdu zastavujeme ve velké samoobsluze, nakoupíme pár drobností a parta si sedne k výborné ranní kávě. Prakticky všude, kde si kamarádi dají kávu, jim moc chutná. I v té nejmenší vesnici a nejzapadlejší hospůdce mají obrovský profesionální kávovar a udělají vám špičkovou kávu za cenu maximálně 1 euro. Někde i za polovinu.

Přímo před obchodem stojí atrakce - typický madeirský domeček

Tentokrát již poučeni ze včerejška stoupáme klikatou cestou kolem parkoviště na Pico das Pedras a pokračujeme až na konec prašné cesty - na velké parkoviště s názvem Achada do Teixeira. (N 32°45.89905', W 16°55.26313')

Je slunečno a na obloze nevidíme ani mráček. Když vystupujeme z auta, vyrvou se nám dveře z rukou. To se do nich jen opřel vítr. Nebo spíš pořádná vichřice. Vítr určitě přesahuje 100 km / hod. Nasadíme větrovky, na hlavách utáhneme kapuce a vyrazíme do mírného stoupání.

Cesta na vrchol Pico Ruivo je snadná - k dosažení vrcholu stačí zdolat pouze necelé 3 kilometry s převýšením zhruba 432 m. Cesty jsou upravované, dlážděné plochými kameny, ve vrcolových partiích prašné, kamenité. Jediným protivníkem nám je silný vítr. Na hřebeni se chvílemi s Jankou držíme pevně za ruce, abychom zmenšili strach z toho, že nás to sfoukne do roklin dolů. Zmenšili strach - ne ho odbourali :)

Naší první zastávkou je Casa do Ruivo - chata těsně pod vrcholem. Je zde turistický přístřešek, toaleta a možnost načerpat pitnou vodu. Chata je zavřená, ale před ní je spousta místa, kde se dá posadit a v klidu se nasvačit. Janka využívá zastávku k odlovení místní kešky.

Cesta na Casa do Ruivo

Po krátkém odpočinku pokračuejem v cestě na Pico Ruivo - v dálce vidíme v oparu moře, na druhé straně vrchol Pico do Arieiro osazený kopulemi observatoří a antén. Marcelka s Lumčou původně navrhují, ža nás právě na tento vrchol zavezou autem a zde, na Pico Ruivo počkají. Trek je ale poměrně náročný s velkým převýšením, a tak po společné dohodě volíme tuto kratší a odpočinkovou trasu.

Vrchol Pico Ruivo 1 862 m n.m.

Vrchol je osazen celkem třemi plošinami - samotným vrcholem a dvěmi výhledy - jeden míří na Pico do Arieiro, druhý na sever k moři. Na něm také vidíme kousek včerejí cesty do Inferna. Škoda, že je silný opar. Z druhé strany můžeme být rádi, že nejsou mraky a vidíme takto dobře. Na vrcholu chvíli pozorujeme okolí a pak se za doprovodu vichřice vracíme směrem k autům.

Scházíme k autům, kde Janka uloví další kešku a pak společně sjíždíme dolů k moři.

Stará cesta v São Jorge

Jedeme nazpět do Santany a pak dále vlevo vjíždíme do Túnel do Pinheiro - je to tunel, který je do kopce, se zatáčkami a uprostřed se semaforem. Masakr. Hned po výjezdu z tunelu odbočujeme vpravo a po pár metrech po přejezdu mostu opět doprava na Estrada do Calhau de São Jorge. Tato cesta končí na parkovišti u místního koupaliště, které je napájeno říčkou Ribeira de São Jorge. (N 32°49.67633', W 16°53.86945')

Bazénky jsou těsně u pláže z velkých valounů. My se vydáváme po cestě doleva - je zde stará cesta, která kdysi spojovala rybářské vesničky na pobřeží. Dnes se již nepoužívá a moře si z ní bere svou daň.

Po větrné smršti na nejvyšších vrcholcích Madeiry se tady potkáváme s druhým živlem - mořem. Na pobřeží naráží vlny místy vysoké asi 10 metrů - ženou se s řevem, který si ze začátku pleteme s nízko letícím letadlem. V nejvyšším bodě se lámou a řítí se na kamenné pobřeží. Stojíme v němém úžasu a vnímáme tu úžasnou energii...

Naše cesta končí kousek před polostrovem vybíhajícím do moře. Tady už si vlny ukrojily tolik cesty, že z ní zbyl jen uzoučký chodníček z podmáčené hlíny, kde se můžete jistit pouze starými polorozpadlými lany. Vzdáváme to a pozorujeme mladíky, kteří to riskli a po rozpadlé lávce v kolmé stěně jdou až na špičku poloostrova. Za chvíli se na ni přižene vlna, která celou špici zalije vodou. Snad to hoši dali a vrátili se v pořádku nazpět.

My se vracíme nazpět na pláž u parkoviště - odpočíváme na kamenech a nemůžeme se nabažit nádherných vln.

Posilněni energií moře se vracíme do Funchalu. Cestou ještě odbočujeme do městeška Machico, kde si jdeme sednout na písečnou pláž - jedinou, kterou jsme tady potkali...