Nabití krásou Alhambry se vydáváme za dalším odpoledním dobrodružstvím. Mám vyhlédnuté místo s exotickým názvem - Guadix. U nás se zrovna moc míst s písmene X v názvu nevyskytuje...
Nasedáme do Lunochodu a necháme se vést GPS - míříme směrem na východ - ven z Granady. Dostáváme se ale do situace, kde si naše GPS neví rady... Centrum města a jedna z hlavních tříd jsou rozkopány - staví zde podzemní kolektory a okolí je celé uzavřené. Skoro 45 minus neustále najíždíme do zákazů vjezdů, jednosměrek, uzávěr... Lahůdka. Nakonec zavíráme naší navigaci ústa a jedeme poslepu - hledáme dálnici směrem na sever a až na ní si dovolujeme znovu GPS zapnout. Po chvíli nás navigace shazuje z dálnice, ale chvála bohu už nepotkáváme zákazy vjezdu.
Proč jedeme zrovna do Guadixu? Nalákal nás tam průvodce:
Rušné venkovské město GUADIX, ležící šedesát kilometrů východně od Granady, je slavné především svými jeskynními domy ve čtvrti Barrio Santiago, která se rozprostírá na území velkém asi 1,5 čtverečního kilometru a žije zde zhruba 10 000 obyvatel. Tvoří ji příbytky vytesané do tvrdé, kompaktní hlíny, která je pro tuto oblast z geologického hlediska charakteristická. Jeskynní domy se staví celkem snadno a především jsou naprosto vodovzdorné, dovnitř se nedostane ani kapka. Původně je začali stavět Maurové v sedmnáctém století, kteří se tak snažili uniknout náboženskému pronásledování, ale později se zjistilo, že tato stavební metoda je velmi prostá a přitom efektivní a je to vlastně nejlevnější způsob, jak přijít k vlastnímu bydlení. Dolní jeskynní příbytky na předměstí jsou skutečné domy se vším všudy; s elektřinou, televizí a tekoucí vodou. Ale čím hlouběji se noříte do nitra Barria, tím je stavební styl primitivnější” obvykle je vidět jen omítnutý vchod kolem dveří, maličké okýnko a komín. Až úplně vzadu jsou opuštěné jeskyně. Vypadají dost zaneřáděné a evidentně nezdravě.
Katedrála s Vencou v popředí.
Chtěli jsme se místních zeptat, kudy kam, ale s těmito nebyla řeč...
Jedeme po autostrádě a čekáme, co nás čeká. Kolem se začínají objevovat „hliněné skály" - či spíše dlouhé tektonické zlomy z hnědé hlíny. Vjíždíme do města a parkujeme před velkou katedrálou. Chceme najít informační centrum, ale nějak se nám to nedaří, Ptáme se lidí okolo, kde najdeme hliněné domy. Nakonec naslepo vyjíždíme. Po pár metrech nalézáme šipku, která nás směřuje mezi zástavbu rodinných domků. Dnes ale nemá být rozkopaným cestám konec!!! Na naší cestě za troglodyty (jeskynními lidmi) potkáváme rekonstrukci cest a chodníků. Šipky neustále mizí a znovu se objevují. Projíždíme místa, která jsme určitě vidět neměli... Zůstáváme stát až na místě, kde nás šipka vede na vyhlídku postavenou z peněz EU. Zapíchneve Lunochodka do hromady štěrku a stoupáme mezi jeskynní domečky.
Pohled z vyhlídky na Guadix s katedrálou Calle Santa Maria del Buen Aire
Vyhlídka je krásná, musíte se ale dívat do dáli...
Stojíme na střeše s anténami...
Jsme ale nějak rozčarovaní - kolem je podivný puch, spousty odpadků a špíny. Kde je to nádherné místo vychválené v průvodci? Vystoupáme až na vyhlídku. Výhled do dalekého okolí je nádherný. Modrá obloha s bílými mráčky, bílá vyhlídka s cimbuřími a v dáli městečko Guadix s katedrálou a hliněnými skalami okolo. Pak ale uděláme věc, kterou jsme dělat neměli. Podíváme se přímo pod nás a dojde nám, odkud se bere ten smrad a nepořádek. Minuli jsme totiž tu krásnou část Barria a dojeli přímo do té nejhorší. V dálce vidíme bílé zdi přilepené na skálu s okny plnými květin, bílé komíny čnící z hliněných kopců osázených anténami a satelity... Pod námi ale bydli nejchudší a dle puchu i nejméně přičinliví obyvatelé - Rómové. Když je uslyšíme povykovat, je nám jasné, že geny se nezapřou.... Jako u nás!
Místní obyvatelé dokáží vybydlet i díru v zemi! Ještě že se hlína nedá spálit, sníst, ani prodat... Kolem smetiště, místo bílých komínů díra v zemi přikrytá plechem, ve dveřích jen kus hadru... Horor. Chvíli se kocháme vzdáleným okolím a pak raději míříme k autu. To abychom ho našli v celku. No nic, viděli jsme i tu druhou stránku věci. Raději se balíme a jedeme do kempu.
Níže k místním se už neodvažujeme
Pohled k těm lépe situovaným...
Při příjezdu do kempu potkáváme zjevení - přímo proti nám jde žena asijského vzezření na vysokých podpatcích (kolem jen štěrk a tráva), na sobě upnuté rifle, bílou halenku s fiží, koženou červenou bundičku do pasu a s velkým bílým kloboukem na hlavě. Do kempu totálně nepatřící výzor. Zaparkujeme a jdeme si sednout na večeři a zrzavou Alhambru (pivo). Zjevení se za chvíli objeví u nás a dává se s námi do řeči. Zjišťujeme, že se jmenuje Yuko a je z Japonska. Žije ale zde, ve Španělsku se svým manželem Peterem, kterého doprovází na chirurgický zákrok v místní nemocnici. Takže zde stráví pouze jednu noc, než Petera přijmou. Slovo dá slovo a my jsme pozváni na návštěvu. A tak večer trochu vystresovaní míříme na vedlejší dvorek, kde nás už očekává Yuko a seznamuje nás se svým manželem. Jsou oba moc příjemní - jen rozdílní jak voda a oheň. Peter je klasický Angličan - decentní, klidný, s přehledem a nad věcí, Yuko je zase živelná, plná energie s chutí se rozdat...
Peter a Yuko
Komunikuje hlavně Venca - neb naše Angličtina na plynulou konverzaci nestačí. Chvála bohu pochytíme to nejdůležitější - probereme ekonomiku, politiku, místní zvyky. Pak nás Yuko pozve na prohlížení fotek - postavili si nádherný dům v horách nedaleko Granady a ona ho s pýchou v hlase předvádí. Nabízí nám výměnný obchod - ráda by viděla Prahu a na oplátku nás zve k nim. No nevím, jestli se to podaří, ale kdo ví... Loučíme se s tím, že pomluvíme Peterovo pokažené auto - má volant úplně na špatné straně!!!
Přejeme mu mnoho zdaru při zítřejším zákroku a hlavně zdraví. Nádherné setkání...
Další místa naší cesty naleznete zde:
Andalusie - úvodní stránka
Gibraltar
Gibraltar II.
Tarifa
Arcos de la Frontera
Zahara de la Siera
Ronda
Informace o dopravě, průvodcích a cenách.
Historie a současnost Španělska
Komentáře (0)