Je odpoledne, a my odpočíváme na hotelovém pokoji po návštěvě Gibraltaru. Je sice už něco kolem páté, ale den ještě nekončí. Hlavně proto, že i když jsme ve stejném časovém pásmu jaké je u nás doma, jsme daleko na západě. Výsledek je ten, že ráno je skoro do sedmi šero a večer svítí slunce až do půl deváté. Na květen to je pro nás hodně dlouho...
Zadruhé je tady s námi Venca - to je akční živel. Takže po krátkém odpočinku nás žene do auta a pokračujeme v cestě. Tentokrát do Tarify - nejjižnějšího místa Španělska.
Ještě jednou vkládám obrázek z minulého článku. Zde vidíte, že Tarifa je opravdu jižněji než Gibraltar. Proto je Evropa Point na Gibraltaru nejjižnější místo Británie, ne kontinentální Evropy.
Co o Tarifě říká průvodce:
TARIFA, stulená v bezpečí maurských hradeb, byla až do poloviny 80. let 20. století poklidnou vískou, která byla ve Španělsku známá pouze nezvykle vysokým procentem sebevražd. Tento fenomén bývá vysvětlován neustávajícím vichrem, který bez ustání vane městem a krajinou a dohání lidi k šílenství.
Dnes je to prosperující, oblíbené a velice lidnaté letovisko, za čímž vším stojí jediné slovo, které vám v hlavě rozehraje píseň Jiřího Korna - windsurfing, windsurfing. Celou hlavní třídu lemují půjčovny sportovního vybavení - prken a neoprénů a celý rok se tu konají surfařské závody.
Pokud windsurfing není zrovna váš šálek čaje, můžete se alespoň chvíli toulat po hradních ochozech, kochat se pohledem na moře nebo se ztratit v bludišti středověkých uliček, které ovíjejí jako pavučina kostel San Mateo z patnáctého století s barokním průčelím a nádherným pozdně gotickým interiérem. Za návštěvu stojí také Castillo de Guzman, dějiště mnoha strategický bitev o vstup do Španělska. Hrad nese jméno Guzmána el Bueno (Dobrého), neblaze proslulého tarifského vojevůdce, který si svůj přídomek vysloužil za maurského obléhání v roce 1292. Španělský zrádce zajal Guzmánova devítiletého synka jako rukojmí a výměnou za jeho život požadoval, aby se posádka pevnosti vzdala. Zvoláním „čest bez syna raději než syna beze cti" Guzmán své dítě sám odsoudil k smrti.
Naše cesta vede z městečka La Linea de la Concepción skrz Algercias - nehezký průmyslový přístav, který jsme dopoledne viděli ze Skály. Objíždíme celý Gibraltarský záliv a vjíždíme do hor nad Tarifou. Po pár kilometrech se nám otevřou nádherné výhledy. Celé vrcholy kopců jsou osázeny stovkami větrných elektráren. Takové množství těsně u sebe jsem ještě nepotkal! Tady by si naši ochranáři na místě hodili mašli. Říkali by - takto zničit přírodu, znehodnotit krajinný celek, ohrožovat ekologii atd... Ovšem nevyužít zde neustále vanoucí silný vítr by byl hřích. Asi je to lepší než stavět uhelnou či jadernou elektrárnu. A i pohled na stovky vrtulí má něco do sebe...
Za chvíli sjíždíme do Tarify, projedeme centrem a nalézáme parkování kousek od přístavního mola. Když chceme vystoupit, dostaneme pořádnou facku - větrem. Čekal jsem, že tady bude foukat, ale toto ne!!! Okamžitě si narážím kšiltovku až kolem krku a oblékám si bundu. Trávit tady život, tak by jsem si tu mašli asi také hodil...
Pak ale zjišťuji něco, co nikoho nepotěší - máme prakticky prázdné pravé zadní kolo! A tak znovu nasedáme a vracíme se na předměstí, kde jsme viděli pumpu. Kolo dofoukáme a jdeme se umýt. Pumpa pěkná, ale toaleta na pozvracení. Raději se myjeme venku a vracíme se na naše parkovací místo.
Před námi se tyčí zdi hradu. Navštívit ho ale už nestihneme - ač v průvodci slibují otevírací dobu až do 20:00 je zavřeno. Tak alespoň jdeme na procházku starými uličkami.
V uličkách vítr utichá. Pomalu se začíná smrákat. Usedáme do malé kavárničky, dáváme si kávu a užíváme si klid a pohodu.
Místní knihovna
Zahrada na severní straně hradu, vpravo výhled na Afriku. My ale zase jako na potvoru vidíme jen mlhu...
Po výhledu do oparu se vracíme uzoučkými nádhernými uličkami k našemu autu a pokračujeme co nejdále na jih - kam až to půjde...
Přicházíme k úzké cestě, která odděluje město Tarifu od poloostrova s názvem Isla de Las Palomas - Ostrova holubů. Kolem jsou betonové bunkry se slepými střílnami mířícími na jih. Nad nimi se tyčí tajemná - až strašidelná stavba. Vašek se včera zmínil, že ho kolega pověřil, aby se podíval po nějaké nemovitosti. Že by toto? Horory by se tady točily perfektně!!!
Mozajka před vstupem na cestu k Ostrovu holubů. Afrika se nám neustále schovává v oparu. My ji snad neuvidíme!!! Alespoň dle mozajky vidíme, kde je!
Vpravo od nás se otevírají nádherné výhledy na tarifské písečné pláže.
Tady by se fotografovalo!!! Klidnému focení ale brání dvě zásadní věci - slunce už zapadlo za obzor a začíná se smrákat a navíc šíleně fouká. To slovo šíleně dvakrát podtrhuji!!! Vítr vane od Afriky a nese s sebou jemný písek, který nás bodá do tváří, skřípe mezi zuby a nutí nás se zabalit do všeho co máme. Venca nasazuje kapuci a je vysmátý. My ji ale nemáme a tak se kryjeme vším, co je po ruce.
Jemný písek nedělá závěje jen na plážích, ale i na cestě. Lavičky jsou do půlky zasypané, což Venca využíva k písečné masáži nohou. Na fotce to je idylka, skutečnost už tak radostná není. Musím schovat foťák, neboť mi začíná drhnout filtr a písek se lepí po celém těle i objektivu. Tady se prověří kvalita veškeré techniky, laku i antikorozní ochrany. Prubířský kámen :o))
Ještě jednou ale fotoaparát vytahuji, abych zdokumentoval cedule. První - vlevo od nás obsahuje slovo MEDITERRANEO, což označuje Středomoří. Proč to tu píšou? Proto, že v pravo je druhá cedule:
Atlantico!!! Ano, vpravo je už Atlantik. Další poprvé - včera a dnes poprvé v Británii, dnes poprvé u Atlantiku. Vůbec spousta věcí tady je poprvé :o))
Na konci cesty potkáváme tuto ceduli a velkou posouvací mříž, bránící vstupu na Ostrov holubů. Je pootevřená a my přemýšlíme, jestli máme vejít dovnitř. Přiznám se, že jsem to já, kdo má strach a odrazuje zbytek výpravy. Na vratech totiž visí cedule s nápisem - majetek ministerstva vnitra. No nevím, řešit problém s vojáky, či trávit dovolenou ve vyšetřovací cele se mi opravdu nechce. Raději neprovokovat!!!
Pohled od brány Ostrova holubů k Tarifě. Co je ale na Ostrově holubů? Zeptáme se Googlu:
No kdo ví, možná jen chátrající staré vojenské objekty - nebo právě naopak? Něco šííííleně tajného? Nechte si tajemství, to tajemno mi je milejší :o))
Setmělo se natolik, že vidíme Afriku. Zní to sice blbě, ale je to tak. Na africkém kontinentu se totiž rozsvítily pouliční lampy a my vidíme světýlka kousek za vodou. Tak nakonec tu Afriku přeci jenom vidíme!
Jelikož už je tma tmoucí, vracíme do La Linei. Za Tarifou v kopcích u větrných elektráren se naposledy otáčíme a v dálce vidíme svítit Afriku. Je to jako řada perliček třpytících se v náhrdelníku snědé krasavice.
Cestou zastavujeme u pumpy, abychom dofoukali vzduch do unikajícího kola. Poslední zastávku máme v La Línei u pobřeží, kde fotím z ruky snímek Skály. Zažili jsme nádherný den. A postýlka už čeká!!!
Další místa naší cesty naleznete zde:
Andalusie - úvodní stránka
Gibraltar
Gibraltar II.
Tarifa
Arcos de la Frontera
Zahara de la Siera
Ronda
Informace o dopravě, průvodcích a cenách.
Historie a současnost Španělska
Přidat komentář
Komentáře (4)
20. červenec 2011
Možná mne někdo označí jako "předposraného", ale okořeňovat si dovolenou problémy nemusím!!! Dík za koment. (22. červenec 2011)
21. červenec 2011
22. červenec 2011
7. srpen 2013