Probouzíme se do do zataženého rána. Chodníky před okny se lesknou po nočním dešti. Po snídani se rozhodujeme vyrazit na sever ostrova - na jednu ze tří čajových plantáží v EU - Fábrica de Chá Gorreana.
Sotva vyjedeme na výpadovku, začíná parádně pršet. A nepřestává. Parkujeme před továrnou a venku lije jako z konve. (N 37°49.10510', W 25°24.14553'). Ani se nám nechce vystupovat. A tak si pouštíme knihu, sedíme a posloucháme. Zhruba po hodině se déšť mění v jemné mrholení. Teď nastala naše chvíle - vystupujeme a jdeme se projít po muzeu a výrobně čaje.
V budově není jen muzeum - můžeme vidět i jak se tady čaj sáčkuje a balí. Vedle je pak malý bufet s možností si čaj zakoupit.
Chá Gorreana (Chá je portugalsky čaj) spolu s nedalekou Chá Porto Formoso jedinou čajovnou v Portugalsku. S továrnou poblíž Truro v Cornwallu jsou to jediné tři čajovny v Evropské unii. Plantáže se nacházejí při severním pobřeží ostrova.
Čaj se na ostrově pěstuje od roku 1878, po té, co z Macaa přišli dva Číňané, kteří místní naučili čaj pěstovat. Podnebí ostrova, kde často celoročně prší, v zimě nejsou mrazy a sluneční svit není příliš intenzivní, je ideální pro pěstování čaje. V oblasti Gorreana se vyskytují kyselé hlinité půdy, které jsou předpokladem pro voňavý čaj s příjemnou dochutí. Čajová plantáž se rozkládá na 32 hektarech.
Čaj se vyrábí ekologicky bez použití pesticidů, herbicidů a fungicidů. Čaj se prodává především na portugalské pevnině. Vyrábí se černý čaj třídy Orange Pekoe, Pekoe a Broken Leaf a zelený čaj odrůdy Hysson. Celková produkce se v závislosti na počasí pohybuje kolem 40 tun.
Zdroj - Wikipedie
Z muzea se vydáváme k vodopádu za cestou. Stezka vede mezi řadami keřů čajovníku, pod kamenným mostem a končí v uzoučké soutězce, kterou projdeme po dřevěném chodníčku. Opět začíná pršet. Dojdeme až k vodopádu a odlovíme zdejší kešku. Jsme tady sami a je nám tu nádherně.
Od vodopádu se vracíme k čajové továrně, ale nemíříme k autu - naopak, odbočujeme přes cestu na jih do vnitrozemí a jdeme červenou trasou kolem čajových plantáží. Stoupáme do kopečka a opět začíná pršet. Natahujeme pláštěnky a bereme deštníky. Procházíme mezi čajovníky a užíváme si nádherného okolí. Chvíli se roztáhnou mraky a my vidíme až na oceán. Za chvíli mraky výhledy opět zakryjí. Prostě Azorská anticyklona...
Cesta nás pomalu přivede k našemu autíčku parkujícímu u továrny. Nasedáme a rozhodujeme se popojet dále na východ k další zajímavosti:
Parque da Ribeira dos Caldeirões
Jedeme asi 15 kilometrů po dálnici k městečku Achada opět sjíždíme na jih k parkovišti nad soutěskou (N 37°50.53377', W 25°16.04523'). Štěstí nám přeje a déšť ustává. Hned vedle parkoviště nás zaujme nádherný trojvodopád Véu da Noiva:
Od něj se vracíme k parkovišti a z něj sestupujeme do soutěsky, kterou protéká voda z trojvodoádu a dalšího umístěného nad ním. Údolí je hluboko zařezáno v okolních skalách. Tuto přírodní scenérii využili místní mlynáři, kteří zde postavili soustavu vodních mlýnů v kaskádach pod sebou. Voda vtéká jakoby komínkem do budovy mlýna, kde roztáčí mlýnské kolo, z něj opět stéká do komína mlýna položeného níže a opět do dalšího mlýna. Prostě vodní manufaktura. Obilí se už zde nemele, ale atrakcí to zůstává. Místní až otrocky vše ověšeli cedulkami, které nás upozorňijí na co se díváme - jezero, vodopád, vodní kanál...
Vystoupáme ze soutěsky (je to jen kousek) nazpět k parkovišti a pak podél trojvodoádu stoupáme výše - k dalšímu vodopádu nad námi. Chceme se podívat na kešku zde uloženou, ale odlovit se nám ji nepodaří, neb je pod vodopádem a právě v něm probíhá lekce canyoningu. Tak chvíli pozorujeme nadšence v modrých neoprenech a pak se vracíme k autu.
Po cestě na ubytování se opět rozprší. Opravdu deštivý den, ale plný nádherných míst.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)