Po prohlídce jeskyní Na Pomezí popijíždíme do centra Jeseníku. Městečko známe - mnohorát jsme tady byli služebně - ale to jsme jen navštívili pár obchodů, maximálně se zastavili na pumpě na občerstvení a pak zase pokračovali dále.
Bez nich bych nevěděl, že v Jeseníku mají VOdní tvrz.
Gotická tvrz vznikla pravděpodobně kolem roku 1328. Tvrz byla majetkem vratislavských biskupů, a to až do její konfiskace v roce 1945. Současnou podobu získalo sídlo po požáru v roce 1727, kdy bylo upraveno v pohodlnou rezidenci.
Dnes si ho můžete prohlédnout v rámci návštěvy vlastivědného muzea Jesenicka s expozicí historie, geologie, mineralogie, fauny a flóry a čarodějnických procesů.
Z města popojíždíme jen kousek a parkujeme u restaurace Čertovy kameny. Jméno dostala podle 40 m vysokého a 10 m dlouhého sklaního útvaru. Obejdeme restauraci a dojdem pod skály. Nad sebou slyším povyk a halekání. Co to tam je, pionýrský tábor? Chvíli čekáme a neustávající halas se blíží k nám. A hádejte co? Byly to ty neustále štěbetající dámy, které jsme potkali včera na lanovce a Keprníku! Ony si snad ještě nestihly všechno říct!
Z vrcholu je nádherný výhled do okolí. Pod námi je Jesník, v dálce vidíme Šerák i Obří kameny a na sever se výhled ztrácí v rovinách Polska.
Janka nalezne pod námi - u paty skal sedět srnku. Je v místě, kde není cesta a halas z vrcholu skal ji očividně nezajímá. Taková srna pohodářka.
Sejdeme ještě pod skály odlovit kešku a pak se rozhodujeme vyšlápnou na vrchol Zlatý chlum. Stoupáme pozvola lesem a s úsměvem zdravíme protijdoucí. Jeden z nich prohlásí: "Ještě se smějte, ono vás to přejde!". No má pravdu, není to vysoko, ale krpál je to pěkný. Ale my se usmíváme i při tom stoupání.
Na vrcholu si kupujeme vstupné na rohlednu a ještě si pár metrů převýšení přidáme. Opět je zde nádherný výhled. Pod rozhlednou si můžete koupit občerstvení, včetně buřtů, které si můžete opéct na ohni. Chvíli si užíváme klidu, když v tom se k nám z lesa blíží lomoz a hulákání. Co to je? To nás došla ta parta štěbetajících dam. Ty tu pusu nezavřely ani v tom kopci! Tak to před nima smakám, ale hned se raději klidíme z doslechu. Vracíme se k autu a pokračujeme v krasojízdě.
Chceme se ještě zastavit v Jeseníku, ale po marné snaze najít parkování to vzdáváme a pokračujeme směrem na ubytování. Hledáme cestou nějakou restauraci, kde bychom si dali obědo-večeři. Nakonec zastavíme v restauraci v Lipové. Po zaparkování začíná venku poprchávat. Dáváme si jídlo a když už dojídáme, ozve se za námi: "Máte tady místo?" Otačím se dozadu, kdo že si to chce sednout k nám, když je celá restaurace prázdná, ani to jsou Ivnaka s Vaškem! Tak to byla zase jedna krásná náhoda, potkat se tady. Nejen, že jsme si našli stejné misto na dovolenou, navíc se i sejdeme v jedné restauraci. A tak si na konec dne pěkně popovídáme s kamarády. Parádní den!
Vytisknout stránku
Komentáře (0)