20. 7. pátek, den druhý
Na ubytování do penzionu Bertrand kousek za Gröbmingem přijíždíme v 8:30 ráno. Penziónek už má něco za sebou, pokojíčky jsou malé a strohé, ale stejně tady budeme jenom spát. WC máme společné na chodbě, zato jako jedni z mála (ne-li jediní) máme na pokoji sprchový kout. Navíc je součástí našeho pokoje i malá verandička, což určitě využijeme... Naši domácí jsou zaměstnanci cestovky - manželé Sztipkovi, pán má 70 a jeho manželka asi stejně. Alespoň že Juhasz má špičkové kuchařky. Asi pojedeme z dovolené zase tlustší.
Marcelka s Janou před penzionem Bertrand. Nad Janinou hlavou je naše verandička s pokojíkem.
V devět jdeme na snídani. V plánu je odpočinek až do jedné hodiny a následně máme jít do městečka Gröbming na procházku. My nečekáme a vyrážíme rovnou po snídani.
Ač se člověk v autobuse moc nevyspí, jsme kupodivu čilí a veselí :o))
Městečko je malé, ale pěkné. Zastavujeme se v infocentru, kde si Lumír kupuje mapu a my bereme nějaké prospekty a mapky. Pak pokračujeme kolem potoka po cestě vedoucí na vrchol kopce Stoderzinken. Je nádherné počasí, sluníčko svítí a na obloze není ani jeden mráček. Celou cestu hledáme místo, kde by se nám podařilo sejít k potoku a trochu se ochladit. Ale potok je skoro nepřístupný. Vede podél cesty, takže z jedné strany je regulován betonovou stěnou a na druhé straně je soukromý majetek...
Míjíme nádherné domy, které v tomto úžasném prostředí vypadají ještě honosněji...
Když už to chceme vzdát, nacházíme místo, kde se dá k potoku sejít bez kaskadérských kousků a narušení soukromého majetku. Voda je tak ledová, že potokem dokážeme jen proběhnout na druhou stranu, kde musíme urychleně ven, jinak by nám umrzly nohy! Chvíli lenošíme a pak se vydáme nazpět.
Tady už se smějeme, ale měli jste slyšet ten jekot, když jsme se brodili ledovou vodou!!!
V městečku se ještě zastavíme v kostele, kde máme velké štěstí - uprostřed lodě naproti oltáři stojí dva muži a žena a nádherně zpívají. Krásné čisté hlasy a nádherná akustika. Chvíli tiše stojíme, chladíme se a posloucháme vpravdě božskou hudbu.
Děvčata objevila nádhernou dopravní značku...
Do penziónku dorážíme kolem třetí, pan domácí nám natočí pivo jako křen a my v dobré společnosti přátel a zrzavého moku odpočíváme. V šest máme večeři, asi do devíti sedíme na naší soukromé verandě a povídáme si. Pak nás zmůže únava a my uléháme ke spravedlivému spánku...
Další dny naší cesty v okolí Dachsteingruppe:
Vytisknout stránku
Komentáře (0)