Tak a máme před sebou poslední den pobytu na tomto nádherném ostrově. Chca nechca si jdeme dát poslední snídani. Pak se zabalíme, uvolníme pokoje a kufry si necháváme za recepcí.
Naposled se z okna na chodbě podíváme směrem na město - jako naschvál - aby nás to ještě více mrzelo, že musíme domů - je nádherné počasí. Vrchol Teide vidíme i odsud - jiné dny byl schovaný za mraky...
O patro níže už vedou dveře na pavlač nad recepcí. Je to nádherné místo. Vždy si rádi na chvíli sedneme do křesílek a užíváme si tu atmosféru. Pěšky a nalehko se vydáváme vzhůru po uličkách města. Kolem vše kvete - ploty jsou z oleandrů nebo ibišků, z palem jsou celé aleje. Las palmas alejas - jak vtipně poznamená Janka...
Pak čirou náhodou narážíme na krásnou orchideovou zahradu "Jardín de orquídeas" utopenou ve dvoře mezi domy. Vstupné je 4,5 Eur. Sedáme si na lavičku hned za vchodem, která je těsně vedle malého jezírka. Sotva dosedneme, začne před námi hladina vřít - to se k nám přihnalo stádo hladových Koi kaprů. Tomu neodolám, a jdu si za jedno euro koupit plastový kelímek s krmením. To máte vidět ten čurbes, který potom nastal. Stačilo málo a kapři by vylezli z vody a ožužlali nám prsty na nohách...
Zahrada je zajímavá i tím, že ji v historii navštívila spousta známých osobností - Agatha Christie, William Wilde nebo třeba Alexander von Humbold. No a pak samozřejmě my, že? Jsem z toho tepla nějaký ucaprtaný a chci se sednou do krásné malé kavárničky na konci zahrady. Ostatní stávkují, že tady ne, protože tu vrčí sekačka, a přišla celá třída dětí.... No tak alespoň usedám pod vzrostlého Draca a odpočívám... Tato zahrada byla založena u panského sídla vybudovaného už v roce 1730 britským konzulem na Tenerife Johnem Paisleym. Takže i draco je pár století starý.
A tak opouštíme stín orchideové zahrady a stoupáme v rušném provozu výše, až do našeho cíle - batanické zahrady Jardín de Aclimatacion de La Orotava. Zahrada je o něco větší než minulá a vstupné levnější - jen 3 eura. Zato tu je podstatně více lidí. Zahrada se nazameřuje na malé kytky, ale na stromy. Poprvé vidím na vlastní oči květ banánu i s plody. Zdejší banány jsou kratší a baculatější a na první pohled vypadají jako přezrálé. Uvnitř jsou ale neuvěřitelně chutné...
Po prohlídce zahrady máme potřebu se občerstvit. Sedáme si do restaurace přímo proti vchodu do zahrady. Obsluhuje nás starší šedivý číšník. Všichni si dají kafe, jen já si objednám pivo. Číšník si to zapisuje na lístek a už na odchodu si mumlá 4x cofee. Než mi to dojde, mám před sebou kávu. Když se bráním, že jsem chtěl pivo, jsem za vola. Neochota a zlost z pingla úplně stříká... Nakonec ho dostanu, ale od té chvíle se na nás ani nepodívá. Lumír jde nakonec platit k pultu, kde vysvětluje, že jsme omylem dostali kávu - v tu chvíli tam je číšník a žaluje. Obluha kasy je ale normální, účtuje nám jen spotřebu a pingla posílá někam... No to jsme dopadli :)
Vracíme se pomalu z kopce k moři a míjíme krásné apartmánové domy s kvetoucími ploty. Mít tak dostatečně vysoký důchod a nastěhovat se tu na pár let by nebylo špatné... No raději si necháme zajít chuť.
Sejdeme až dolů k moři a cestou hledáme, kde bychom se najedli. Když už jsme až na kolonádě u moře, potkáváme mladého klučinu - naháněče, který nás před pár dny přemlouval, ať si sedneme do jeho restaurace. Když nás vidí, nahodí úsměv jako na staré známé a ptá se jestli mluvíme anglicky. My v dobrém rozmaru odvětíme že česky. Chvíli zapřemýšlí a pak vyhrkne: "Ahoj! Jak se máš?" No odolejte takovému pozvání. A tak s ním míříme do boční uličky, kde nás usazuje ke stolům na zahrádce pod slunečníky. Tam se dozvídáme, že byl u nás, jmenuje Hradec Králové, Karlovy Vary, Plzeň, Prahu a navíc si u nás našel i slečnu.
Objednáváme si jídlo - Janka si plní sen a dává si paellu s mořskými plody. Když ji to přinesou, přísahal bych, že na mě ty potvory mrkly! Já uvažuji, že nebudu experimentovat, neboť za chvíli nasedáme do letadla a nerad bych běhal na záchodky... A tak si dávám vepřové maso se zeleninou. A hádejte co? Dostanu sice vepřové maso, ale v něm jsou zamíchané krevety, chobotnice... No nejsem srab a koštuju. A ono to je dobré! Jen ten blok v sobě musím nějak potlačit...
Po jídle si k nám přisedne náš naháněč a máme z toho skoro hodinovou výuku cizích jazyků. Mluvíme česky, německy, anglicky, španělsky... Jsme tak dobří! Každopádně se dozvíme, že je u nás krásně, ale horko. Vysvětluje, že tady je maximálně 24°C a u nás podstatně víc. Ale opravdu u nás byl a na slečnu Moniku Novákovou nemůže zapomenout :) Milý sympaťák.
Nakonec sejdeme až k černé pláži, kde sebou plácneme na vyhřátý písek, brodíme se ve vlažném oceánu a užíváme si poslední minuty naší nádherné dovolené.
No a pak už jen čekáme s bagáží na bus, který nás odveze na letiště. Poslední pohledy, smutek v duši. Ale nádherné vzpomínky nám navždy zůstanou.
Nazpět na titulní stranu TENERIFE
Komentáře (1)
Spoustu krásných výletů jste neudělali, týden je holt málo... Snad jindy. Mohu poradit.
A víc stihnout nešlo. Je to ale ostrov, kde se dá vracet a vždy najdete něco jiného.Díky za koment. (26. listopad 2017)
1. listopad 2017
intago (at) seznam.cz