Dnešní ráno - oproti včerejšímu, nikde nespěcháme. Na snídani jdeme až před devátou a pak v pohodě vyrážíme na severovýchod až do San Cristóbal de la Laguna - je to prakticky součást hlavního města Santa Cruz de Tenerife. Možná jsou to dvě oddělené místa, ale poznat to nejde. Míjíme druhé - vnitrozemské letiště. Dlouhé roky na ostrově bylo jenom toto. Druhé se začalo stavět až po velké letecké katastrofě, ke kterému přímo na starém letišti došlo.
Největší havárie civilních letadel v Evropě představuje i nejhorší tragédii tohoto typu na světě. Na jednom z Kanárských ostrovů zahynulo na konci března 1977 dohromady 583 lidí. Na letiště Los Rodeos na ostrově Tenerife odklonili řadu letů z většího letiště Las Palmas, kde došlo k útoku místní separatistické organizace. Přistávací dráha na Los Rodeos ale byla množstvím letadel zahlcena a kvůli místnímu horskému počasí byla snížená viditelnost. Došlo ke srážce dvou Boeingů 747, jeden firmy KLM, druhý PanAm. Hlavní příčinou neštěstí byla špatná komunikace mezi kokpitem a dispečerem. Letoun KLM odstartoval bez povolení. Vysoký počet obětí zapříčinilo, že se do nehody zapletly dva stroje.
Začínáme stoupat na hřeben. Táhlými serpentýnami projíždíme borovicové lesy, potkáváme první eukalypty. Zastavujeme na každé vyhlídce, kterou potkáme. Skoro ze všech se nám otevírají výhledy na majestátný vrchol Teide. Pod námi se válí mraky a my se nemůžeme vynadívat.
Po pár kilometrech a nesčetných zastávkách odbočujeme z hlavní cesty doleva a jedeme co nejblíže - až co nám závora dovolí k observatořím. Je to nádherné místo - z lávových kamenů pokrytých kopečky zelených keřů vyrůstá stádo bílých věží a kopulí. Jako sídlo kapitána NEMO.
Krmíme ještěrky a kocháme se výhledem. Škoda, že nemůžeme dál, rád bych se podíval na observatoře z blízka. Co platí pro nás, neplatí pro jiné. Kolem nás se proženou čtyři černé Ferari a zmizí pod kopulemi. Že by místní smetánka? Nebo jedou vědci z oběda???
Po krmení divé zvěře (ještěrek šustilek), se jdeme osvěžit i my. Pokračujeme po cestě s romantickým názvem Carretera de la Esperanza, odbočíme na Carretera del Teide a po pár kilometrech zastavujeme v baru se stejným jménem, jaké má sopka na kterou máme výhled. Káva ve dvou tisících s takovýmto výhledem prý chutná obzvláště lahodně. Aspoň to tvrdí mí spolucestující :)
Tyčící skála uprostřed se jmenuje Rogues de García - Boží prst.
Po odpočinku pokračujeme v naší spanilé jízdě. Projedeme okolo lanovky na Teide a zastavíme u Monument Valley. Tedy, jmenuje se to jinak, ale my jsme si to tak překřtili... Místo kde stojíme se jmenuje Mirador de la Ruleta. Kolem stojí rozeseti "čertíci" - tak to pojmenoval Lumír a my to přijímáme. Jsou to velké skály čnící do výše a stojící na tenkých vratkých nohách... Nádherné místo.
Janka s Marcelkou nedočkavě vyhlíží zdejší skvost - hadinec teidský. Potkávají malé, ještě nerozkvetlé a holky chtějí vidět velký, plný květů. Nakonec najdou jeden - schovaný pod skálou v kopci mimo cesty. To musíme vyfotit! No já to musím vyfotit... A tak porušuji pravidla a tajně se šplhám do kopce ke kytce, abych děvčatům udělal radost. Ve dvou tisících pěkně funím, ale alespoň ulovím jednu fotku.
No tak tahle fotka to ale není - vysvětlím: po tom, co nasedneme do Oplíka a vydáme se na další cestu, potkáváme asi po 300 m cesty hadinec stojící na náspu vedle cety. Krásný, velký v plném květu. Auto necháme u krajnice a šplháme na násep si ho vyfotit.
Každý den, ráno i večer - se v jídelně hotelu díváme na velký plakát - či spíše fototapetu, na které je vyobrazen hadinec a na pozadí se majestátně tyčí Teide. Vždy si u jídla říkám, že bych takovou fotku chtěl udělat. Tento hadinec ale stojí divně na náspu a takovou kompozici mi neumožňuje.
Pak přelezu násep a zatají se mi dech. Tady to je! Předemnou se otevře výhled z plakátu. Nádherný, přes dva metry vysoký hadicec a za ním nádherný střed ostrova. Jsem v sedmém nebi - sny se zase plní. Zvláště tady - stačí si je přát!!!
Pokračujeme v cestě a objíždíme Teide z jižní strany. Prvně zastavujeme na výhledu pod Pico Viejo a pak popojíždíme na poslední výhled před serpentýnami klesajícími k moři. Je tady nádherně. Vyšplháme se na kopec s názvem Montaña de Sámara a kocháme se výhledem do okolí. Všude kolem je tmavě hnědá láva, na které se pomalu zabydlují stromy s nádherně světle zelenými jehličkami. Snaží se držet zuby nehty a daří se jim to. V pozadí za mořem a mraky se rýsuje vrchol ostrola La Gomera. Vůbec se nám odtud nechce...
Posledním místem, které na své dnešní cestě navštívíme je městečko Icod de los Vinos. Chvíli se trápíme s parkováním a pak jdeme do centra, kde je nejstarší strom - dračinec, nazývaný El Draco. Má úctyhodných 1 000 let - co ten už všechno viděl...
Přidat komentář
Komentáře (2)
30. prosinec 2016
Doporučoval bych Aquamansu. Z Puerta de la Cruz jede každou hodinku bus až k sopce, je jich tam na ostrově moc, taková malá, je v něm dětské hřiště. A odtud jsou možné dvě cesty pralesem do Aquamansy a zpět. Levné, pohodlné a pěkné...
1. listopad 2017
intago (at) seznam.cz