Den pátý - úterý 5. 7. 2011
Na dnešek hlásí předpověď počasí déšť a bouřky. Ráno je sice hezky, ale průvodci pro jistotu volí odpočinkový den. Náš hotel byl slibován s vířivkou a bazénem - obojí je ale mimo provoz, proto nám cestovka nabízí jako náhradu koupání v termálním bazénu. Nejsme z této nabídky nadšeni, proto se rozhodujeme pro vlastní program. Marc a Lum s Ivkou a Vaškem si domlouvají odvoz k chatě Vichren. My se rozhodujeme jet se zbytkem zájezdu a udělat si výlet po okolí.
Z rána ještě jdeme vyměnit peníze do směnárny na náměstí. Celou cestu nás provází malý toulavý pes, který vypadá, jako velká liška. Opustí nás až ve chvíli, kdy uvidí skupinu dětí s jídlem v ruce. Takových psů potkáváme aspoň deset.
Autobus vyjíždí v deset hodin. Jedeme asi 30km do vesnice Dobarsko. Je to nejstarší vesnice v tomto regionu. Má asi 1300 let. Chceme navštívit kostelík sv. Theodora Tyrona a sv. Theodora Stratilatuse z roku 1614. Hned při vstupu do kostelní zahrady nás vítá usměvavá babička v kroji, která nám každému dává snítku rostliny s názvem „zdravec". Tato rostlina symbolizuje zdraví. Kostel je zavřený, protože v celé obci nejde elektřina. Zatímco se procházíme po malé zahradě, domlouvá průvodce vstup do kostela. Nakonec nás dovnitř pustí zdarma (vstupné je 4 leva). Kostelík je minimálně osvětlený, tak až z pohlednic vidíme, jak nádherně je zdobený. Nejznámějším obrazem je obraz Krista v raketě.
Tady děvčata dostávají "zdravec". Kéž by byly dlouho zdravé!
Tato usměvavá babička se narodila v Banké Bystrici.
Krojované babičky nám ukazují svatební zvyky. Jedním z nich je zdobení stromků mašličkami.
V kostele se nesmělo fotit s bleskem. Tak alespoň jedna náladovka.
Nejznámější obraz v kostelíku - Kristus v raketě. No proč ne, Erich von Daniken byl z takového obrazu určitě nadšený.
Po prohlídce kostela se v zahradě rozbíhá ukázka lidových zpěvů a tanců. Původně celé přivítání bylo připraveno pro japonské turisty, ale my jsme je předběhli. Skupinka krojovaných žen zpívá a tančí tradiční svatební tance. Mají nádherné hlasy a tady do tohoto prostředí to úžasně sedne. Je to velice příjemné zpestření prohlídky.
Předtím, než nasedneme do autobusu, se jde Janka projít do ulice vesnice. Proti ní jde stará paní s bílým šátkem na hlavě. Janka ji pozdraví, a paní se hned ptá odkudže je. Když jí to Jana vysvětlí, paní jí řekne, že to je daleko, popřeje jí hodně zdraví, štěstí a požehná jí. Jana je z toho celá dojatá.
Kamenná stěna okolo kostelíku.
Pak jedeme autobusem do města Baňa, kde parkujeme u termálního koupaliště. Představa, že bych se měl ve vedru, které okolo panuje namočit do vody o teplotě 37°C mě přivádí k mdlobám. Proto míříme do vesnice na prohlídku.
Vzhled je naprosto shodný s ostatními vesnicemi. Jediná cesta, která je vyasfaltovaná, je ta hlavní. Ostatní jsou kamenité a hlinité, auta se mezi kameny jen těžko proplétají. Znovu vidíme spoustu protikladů. Drahé auta, před polorozpadlými domy.
Nechápavě kroutíme hlavou nad ženami, peroucími prádlo přímo na cestě v kamenných žlabech. Až poté co namočíme ruku do vytékající vody pochopíme - voda je tak teplá, že v ní málem nemůžeme udržet ruku. Je to jednoduchá úspora teplé vody v domácnosti.
Jeden z pěkných domů.
Oblíbený moderní dopravní prostředek.
Před námi pohoří Pirin a louka se stodolami.
Využíváme mezery mezi domy, a stoupáme na kopec u vesnice. Stoupání je tak prudké, že pokud by nám podjela noha, skončili bychom až dole pod kopcem. Naštěstí to ustojíme, a skoro po čtyřech se vyšplháme na kopec. Těsně pod vrcholem uvidíme ptáčátko, sedící na dřevěném pahýlu. Naprosto na nás nereaguje, jen opatrně otáčí hlavu podle toho, kde se pohybujeme. Než se pokusí odletět, tak si ho stihnu v klidu z blízka vyfotit. Procházíme po vršku kolem malé otevřené kapličky, a pak opět scházíme dolů do vesnice.
Pohled na vesničku Baňa, v pozadí pohoří Rila.
Sedáme si do nóbl restaurace, vedle které se buduje malý termální bazén. Znovu ty kontrasty! Nóbl budova sousedící s polorozpadlou stodolou.
Dáváme si Pirinskoje pivo. Servírka nám nabízí ještě Tuborg- a tak si dávám navíc ještě třetinku, abych mohl porovnat, které z bulharských piv je lepší. Až po přečtení etikety zjišťuji, že je Tuborg dánský :o))
Pohled na termální koupaliště. I sprchy mají 37°C.
Další opuštěné hotely uprostřed ničeho potkáváme cestou...
Cestu na hotel nám ještě okoření pokažený autobus. Díky poruše projíždíme Bansko pětikilometrovou rychlostí - vyhlídková jízda jak se patří! Tato Setra už určitě má nalítáno mnoho kilometrů...
Další dny naší cesty po balkánských horách:
Komentáře (0)