Čtvrtek 8. 7. 2010
Po šesté ráno odjíždíme z Třeboně - vezeme Jitku do Budějic, aby nemusela do práce autobusem. V 7:55 projíždíme přechod do Rakouska.
V první vesnici nás v levém odbočovacím pruhu předjíždí Rakušák ve Fabii a kousek před námi prudce odbočí na červené do prava...prase jako u nás. Červená není zeď...
Dálnicí v poklidu dojíždíme až do Salzburgu - příjezd 10:21, dle GPS nacházíme parkovací dům vytesaný uvnitř skály.
Zeď naproti parkovišti. Jiné grafiti v centru Salzburgu nenajdete.
Procházíme tržiště - takové u nás neznáme. Mají tu hromady hub, kytiček, samozřejmě zeleninu a ovoce vzorně umyté a uskládané do dřevěných lísek. Kdybych se nestyděl tak vytáhnu foťák - a tím by Salzburg pro mne skončil. Tolik nádherných fotek....
Procházíme park Mirabell, pak přes řeku procházíme do centra města, pozorujeme živé sochy, hudebníky hrající na kytary, harfy... Zastavíme se u lanovky vedoucí na pevnost Hohensalzburg. Zaujme mne fotoateliér ve starém domě, kde nabízejí fotky v dobových kostýmech. Vždycky jsem říkal, že by jsem takovou fotku chtěl udělat. Ateliér zeje prázdnotou. I na tak turisticky exponované město je to asi těžko výdělečná záležitost. Obracíme se nazpět a uzoučkými uličkami míříme k Mozartovu domu. Jeho prohlídku si odpouštíme, dle informací není o co stát... Vracíme se nazpět k našemu vozítku, u Shellky nabíráme kvalitní V-power diesel a najíždíme na dálnici směr Innsbruck.
Zahrady Mirabell, v pozadí pevnost Hohensalzburg
Pózistka, ne a ne odejít...
Pevnost Hohensalzburg skrz řeku Salzach
Soukromá městská doprava
Tento druh dopravy asi nebude tak pohodlný, zato určitě akčnější...
Jedna z mnoha oživlých soch
Ten chlap nahoře je jen figurina, ale vypadalo to zajímavě
Staré dobré časy... aneb fotoateliér z dob minulých
Mozartův rodný dům - nyní jeho muzeum
Na dálnici u odbočky na Bergen v Německu přetáčíme na tachometru 100 tisíc km. Chválíme auto, že jede bez poruchy. To jsme neměli dělat -30 km od Innsbrucku se na palubním počítači objeví červená kontrolka a hláška CHECK ABS, ESP. Zakřikli jsme to. Ten Murphy je ale hrozná svině!!!
Telefonujeme do značkového servisu - neumí nám ale poradit, prý přijeďte... Zastavujeme na parkovišti a necháme autíčko odpočinout. Hláška mizí a my pokračujeme. Po 10 km opět svítí kontrolka. Alvia nám nabízí pouze odtah, proto voláme přímo importéra o radu. Dostáváme tři adresy na autorizované servisy v Bolzánu, které máme asi 40 km před sebou. A tak míjíme odbočku na Val Gardenu a jedeme do Bolzana.
Idyla v Bolzánu, za hradem se skrývá šílená průmyslová část...
Zlatá GPS! Bolzano je největší zmatek cest jaký jsem kdy viděl. Po sjezdu z dálnice přijíždíme do průmyslového centra - velké budovy, sklady, ploty a mezi nimi desítky nadjezdů, sjezdů, přivaděčů... Šílenost! Bez GPS by jsem asi dodnes jezdil v těchto končinách. Nacházíme autorizovaný servis na Via Galvani - mluví pouze Italsky a tak se rukama a nohama domlouváme, že už dělají jen Lančii a Fiat a my musíme jet jinam. Naštěstí nám dávají kontakt na nejbližší servis. GPS je bomba - vede nás opět skrz průmyslové centrum a vyvádí nás do druhé tváře Bolzana. Tváře plné vinic a sadů, starých usedlostí a nádherných výhledů.
Servis nacházíme v horách nad Bolaznem - je to úžasný kraj, připomíná nám nádherné údolí Neretvy.
Servis je v pohodě, jediný člověk umí anglicky asi stejně blbě jako my a tak se poměrně jednoduše domlouváme. Pak to jde jako na drátkách - diagnostika - vadný mikrospínač - 45 EUR. Hurá, je to za námi...
Najíždíme na dálnici na sever, ale GPS nás svede asi po 5 km mimo ni. Asi nám chce ušetřit mýtné- jedeme podél dálnice a pak odbočujeme směr ValGardena. Na místo ubytování přijíždíme v 18:15. Před penzionem nás vítá pan Sztipka, kterého již známe z akce Dachstein. To je v tom případě tady i jeho paní a my máme zajištěnu tu nejlepší domácí stravu, jakou jsme si mohli přát!
Tak toto je první foto z Dolomit. Je to pohled z našeho balkónu. No není to pohoda???
A tady je Ferdova fotka z opačné strany - náš penzionek. Pokoj máme s velkým balkonem vlevo... Ten brajgl před stromy jsem zaregistroval až z této fotky...
Po večeři Franta utrhne očko z plechovky od piva (ten ale musí mít ukrutnou sílu...). Proto otvírá plechovku nožem a rozšplíchá pivo okolo sebe, no dobrý začátek :o)
Pokračování našich cest:
Den třetí - Piz Boé
Den čtvrtý - Sassolungo
Den pátý - Col Raiser
Den šestý - Tre Cime di Lavaredo
Den sedmý - Belveder
Den osmý - Vatens
Vytisknout stránku
Komentáře (0)