Pátek 9. 7. 2010
V našem prvotním plánu bylo, že když se nám bude líbit cesta, kterou půjde celá výprava, přidáme se k nim. Rychle nás z toho ale vyvedou. Přijeli malým autobusem a není tam pro nás místo. A tak to zůstalo na našich vozítcích. Jedeme na vlastní triko.
Bubáci pod Sassolungem
Po snídani se balíme a v 8:15 jedeme směr Passo Pordoi. Cestou se zastavíme na focení Sasso Lunga. Nádherná hora. Přirovnal bych jí k Matterhornu. Nádherná ze všech stran.
Parkujeme v sedle Pordoi a lanovkou vyjíždíme nahoru. Po prvních minutách focení a kochání se výhledy nastane jeden z mála konfliktů - Tom se nudí a nechce se mu stát. Prý tady přijel kvůli turistiky, ne aby se zdržoval focením... A tak se dělíme na dvě skupiny. Jana s Tomem jdou zdolat Piz Boé, my zbylí zůstáváme u lanovky fotit. Potom společně sestupujeme k chatě Rif Forcela Pordoi (2 829). Tam se dělíme po druhé. Ivan s Jankou zde zůstávají a my s Ferdou pokračujeme na Rifugio Boé.
Pohled ze Sas Pordoi, dole je Passo Pordoi s dolní stanicí lanovky. Bílý kopeček vlevo v pozadí je Marmolada (3 342 m n. m.). Před ní - zelenočerný kopec je čedičový Padon
Chata Forcella Pordoi, v pozadí Piz Boé (3 152 m n. m.)
Ferda při sestupu k chatě Forcella Pordoi
Horní část Selly s nejvyšším vrcholem Piz Boé působí jako měsíční krajina. Kamen, kámen, trocha sněhu a zase kámen...
Někde vpravo nad námi, v davu mravenečků se plahočí Jana a Tom. My si užíváme výhledu...
Vidíme nazpět - k horní stanici lanovky a chatě Forcella Pordoi. Krásně vidíte davy mravenečků...
Cestou jsem potkal pohozenou lopatu a neodolal jsem...
Chceme vyfotit chatu Rifugio Boé, ale nemáme sluníčko. To ozařuje vše kolem, jen chata je ve stínu. Po 20ti minutách čekání to vzdáváme a jdeme k chatě. Když k ní dojdeme, vysvitne slunce... Ferda běží nahoru co mu síly stačí a - a slunce zajde. Zase ten Murphy!!!
Tady jde vidět to nešťastné světlo. Prostě nám ten Murphy zavařil...
Vracíme se stejnou cestou a v půli potkáváme Janu a Toma. Ti jsou nadšení, že zdolali třítisícovku. Společně pak již sjedeme lanovkou do sedla. Hledáme naše souputníky, ale nikde nejsou! Jana má mobil vypnutý a Ivan ho nebere. Po půlhodině je potkáváme. Prý celou dobu leželi na horní stanici lanovky v lehátkách a chytali vysokohorský bronz. Pohodička :o)
Foceno při návratu k lanovce. Nemáme daleko ke třem tisícům metrů nad mořem. A jelikož nejsme aklimatizovaní, kde každé stoupání pěkně poznat...
Tuto fotku jsem nazval "Když je třeba tak je třeba..." Za chatou jsme našli kadibudku stojící na hraně útesu, přivázanou ke skále lany. Jó bezpečnost je bezpečnost...
Společnou fotku nám udělal i František. Jde vidět rozdíl v podání barev různých aparátů a nasazených filtrů...
Šťastní zdolatelé třítisícovky :o)
Ještě jeden pohled do údolí před nástupem do lanovky
Společně ještě popojedeme na Passo Sella, kde fotíme nádherné výhledy na Sellu, Sassolungo a udolí ValGardeny..
Pohled do údolí Val Gardena. Doprava směřuje údolí Vallunga
Pokračování našich cest:
Den čtvrtý - Sassolungo
Den pátý - Col Raiser
Den šestý - Tre Cime di Lavaredo
Den sedmý - Belveder
Den osmý - Vatens
Komentáře (0)