16. 7. 2013
Passo Falzarego – Rifugio Averau – Cinque Torri – Passo Falzarego
Ráno nás opět budí dokonale modrá obloha bez jediného mráčku. Proto se dobře mažeme opalovacími krémy a po opulentní snídani vyrážíme v 8:46 směr Passo Falzarego. Cesta vede na úbočí hlubokých údolí a autobusek má co dělat aby se ve 180° serpentinach vůbec otočil.
Perličkou je pak tunel vykopaný ve skále, který tvoří serpentínu s úhlem větším než 180°. Tady nemůžeme projet! Ovšem náš řidič Míša se tunelem provlékne naprosto bravurně – pravý přední horní roh autobusu a stejně tak i opačná strana se míjí s hrubou tesanou stěnou tunelu o centimetry. Za tento bravurní kousek sklidí bouřlivý potlesk. Za tunelem už je Passo Falzarego (2 117 m n. m.) Zde dostáváme na výběr – buďto si vystoupíme a půjdeme dlouhou trasu, nebo nevystoupíme a popojedeme až k chatě Rifugio Bain de Dones, kde můžeme vyjet lanovkou na Cinque Torri.
My vystupujeme (je nás asi 16) a společně s průvodkyní Veronikou začneme stoupat Croda Negra vzhůru. Otáčím se fotím Passo Falzarego a tím se propadám na konec pelotonu. No bodejť, dnes jdu přeci s rychlonožkami!!!
Poslední pohled na Passo Falzarego
Po chvíli zjišťujeme, že jsme někde minuli odbočku a stoupáme výše trasou 441, kde musíme překonat vyšší převýšení. Za odměnu se nám otevírají krásné výhledy na Marmoladu, hřeben Padone a na Sorapis. (Marmolada je ten bílý vrcholek úplně vzadu).
Jdeme úzkou cestičkou v suťovišti až k chatě Rifugio Averau (2 413m n . m.) Zde máme možnost vystoupat na chatu Rif. Nuvolau do výšky 2 575 m n. m.(to je ta stavbička úplně vpravo nahoře na konci šikmé skály). Jelikož ale nemáme morál, necháváme tento nádherný kopec zdolat Ivku a Vaška a v klidu odpočíváme dole.
No v klidu – těsně pod nás se posadí banda italských dětí, kteří s námi šli z Passo Falzaredo. Mají mši pod širým nebem a pějí náboženské písně – modlí se a baští oplatky, které jim dávají černoši v bílých prostěradlech… Jejich falešný zpěv se nese široko daleko.
Zatím co odpočíváme, projíždí kolem nás nekonečná kolona cyklistů - zrovna zde probíhá nějaký šílený závod - my to nevylezeme pěšky a oni to dávaj na kole! Mnozí z nich jsou doškrábaní a krvácející... Náročná sranda! Doktoři se kolem nich prohánějí na terenních motorkách...
Po odpočinku sestupujeme k nádhernému soustředění skalních stěn s názvem Cinque Torri. Zde je vytvořené museum I. Světové války. Procházíme si zákopy, bunkry, dělostřelecké pozice a další vojenské objekty. Bojovat tady muselo být šílené. Je škoda, že tak nádherné prostředí přinášelo vojákům zoufalé utrpení…
Zbývá nám už jen dojít nazpět na Passo Falzarego. Od Cinque Torri vystoupáme pár desítek metrů a odbočíme doprava na půvabnou sestupující cestu mezi neuvěřitelným množstvím květin. Stráně jsou posety azalkami, nalézáme i kolonii tučnic alpských – masožravých rostlin, které jsou zrovna v květu. Nádhera.
Pohled nazpět - vlevo vrchol Tofana, Cinque Torri vpravo
Sestup končí na louce plné vstavačů s bublajícím potůčkem. Neodoláme a jdeme si osvěžit chodidla do chladné vody. Jedinečné osvěžení.
Jsme ale níže, než je passo, proto musíme poslední kousek cesty stoupat necelých 200 m nahoru. Dosažením sedla Passo Falzarego ukončujeme náš okruh. Byla to opět nádherná cesta plná slunce, květin a nádherných výhledů.
Večer máme zase luxusní večeři s bílým vínem – je výborné mít možnost poznat místní kuchyni. To jsme doposud nezažili.
Návrat na úvodní stránku Dolomity 2013, nebo pokračovat na další den naší cesty - Planac – Punta Trieste – Piccolo Setsas – Passo di Valparola
Komentáře (0)