Ke startu naší dnešní cesty to nemáme moc daleko. O půl deváte nasedáme do autobusu, který nás popoveze pouhé 4 kilometry nad náš hotel, na místo s krásným názvem Pampeago. Tady nasedáme na čtyřsedačkovou lanovku, která nás vyveze nad Passo Pampeago - Latemar.
Malý kopeček uprostřed mezi velikány je Cucák - nad našim hotelem. Horní stanice lanovky je vpravo - bílá střecha ve výšce
2 010 m n. m.
Odtud máme moznost jít dvě trasy - delší vede k chatě Rifugio Torre Di Pisa ( 2 671 m n. m.) a pak kolem skal zapsaných v Unescu projít vrcholovou partii a sejít nazpět k lanovce. Jednodušší trasa se odděluje kousek nad Passo Feude (2 175 m n. m.) a pokračuje po úbočí pod vrcholy Cima di Valsorda a Corno d´Ega k hospůdce Mayrl Alm, k Passo di Pampeago a nazpět k lanovce.
Než se stačím rozkoukat a nasadit filtry na objektiv, je skupina vlčáků - jak je nazývá průvodkyně - daleko před námi. Nám to docela vyhovuje - v klidu fotíme květinky, a kocháme se nádhernými výhledy do okolí
V poklidu vystoupáme na Passo Feudo, odkud jsou nádherné výhledy na celé okolí. Pak stoupáme do prudkého kopce k další zastávce - rozcestníku, který dělí ty správné horaly a poklidné výletníky.
Rozhodujeme se nakonec pro výstup směrem na chatu Refugio Torre Di Pissa. Cesta zprudka stoupá v kamení a jemném štěrku. Musíme si dávat pozor, aby nám neuklouzla noha - to by bylo nepříjemné...
Před námi se už objevuje chata - náš dnešní cíl. František vyrazil a zmizel nám v dáli. My s Jankou pomalu funíme do kopečka. Začíná se u mne projevovat starý známý výškový problém. Nejsem aklimatizovaný a první den ve dvou a půl tisících metrech znamená, že nemůžu popadnou dech a bolí mne na hrudi. Vím, že za dva dny už ten problém mít nebudu... I Janka toho má dost a tak se slovy: "Máme dovolenou" cestu na vrchol ukončíme. Zbývá nám jen 100 metrů, ale my raději usedáme do závětří, odpočíváme a nasáváme nádherné okolí. Pod námi se krčí městečko Predazzo, za ním se tyčí kopce, které navštívíme v následujících dvou dnech.
Po odpočinku opatrně sestoupáme k rozcestníku, kde nás už čeká spokojený František - zdolal trasu na vrchol bez problémů a připojuje se k nám na cestu po úbočí.
Cesta není náročná, ale máme problém. Když si chceme sednout na svačinu nemáme kde! Všude kolem jsou milióny květin a mezi nimi stovky protěží alpských. Tolik jsme jich ještě nikdy nepotkali!
A tak opatrně hledáme místo k odpočinku, abychom žádnou tu krásu neponičili.
Nakonec sestoupíme kolem velkého dřevěného sviště k chatě Mayrl Alm. Nad námi začne kroužit žlutý záchranářský vrtulník. Opatrně dosedá do míst v prudké stěně, kde by měli scházet naši kamarádi - Lucka a Marek. Myslíme na ně a doufáme, že jsou v pořádku.
Nakonec usedáme v hospůdce u lanovky a dáváme si jedno orosené potěšení. Obsluhuje nás usměvavé děvče ze Slovenska. Za chvíli dorazí i Lucka s Markem. Jsou v pořádku - jen si spletli cestu a místo aby šli rovnou k lanovce, procházejí v protisměru celou naši trasu.
Večer si dáme královskou večeři a chvíli hrajeme na balkóně kostky. Máme toho dost. V deset jsme v postelích a dobíjíme energii na zítřejší den.
Kliknutím na tlačítko na mapě najdete naši trasu. Vystoupali jsme zhruba 670 m a pak ulehli na trávník. Stejný počet metrů jsme i sestoupili.
Vlčáci - tedy Lucinka s Markem to měli trochu delší - vystoupali a zase sešli zhruba 1 300 m. Klobouk dolů.
Další den naší dovolené - Cavalese - Paion del Cermis
Návrat na úvodní stranu - Val di Fieme 2017
Vytisknout stránku
Komentáře (0)