Ráno je většina těch co šli přechod Pic Boé zničených jako borůvky. I Ferda přiznává, že si hrábnul na dno svých sil. A to už něco znamená. A tak jdeme podle našich průvodců na odpočinkovou trasu. Autobus nás vyveze opět na Passo Pordoi, kde naše cesta začíná. Ferda s Pavlem se včera namlsali mých fotek ze Sass Pordoi, proto se trhají od skupiny a vyjíždějí lanovkou nahoru.
Passo Pordoi a horní stanice lanovky na Sass Pordoi, kde jsme byli včera
Místo zvané Berveder s výhledem na úžasné Sassolungo
Ostatní stoupají kolem vrcholu Sas Becé (2 534 m) na hřeben Padone. (Zvláštností tohoto hřebenu je to, že je tvořen vyvřelým čedičem, oproti okolním dolomitickým vápencům). Tam se od nás trhá Lumír, který chce jít hřebenovku. Jirka (průvodce) ho upozorňuje, že projde převýšení, které jsme doposud nevyšli, ale to Lumču neodrazuje a jde. My ho s Janou a Marcelkou jistíme odspodu.
Belveder, Sas Becé (skála vpravo) a masiv Sassolungo (vlevo vzadu)
Pohled ma masiv Sella se třítisicovkou Piz Boé
Procházíme cestičkou vinoucí se po vrstevnici, vlevo nad námi se tyčí jednotlivé vrcholky čedičových vršků, naproti masiv Marmolády. Je to úžasný pohled. Naše cestička protíná nádherné zelené louky plné kytek, každou chvíli stojíme a fotíme.
Cestou narazíme na sedlo v čedičovém masivu, kde se nám otevřou výhledy na masiv Selly a údolí směrem na Cortinu. Tam nás také dochází Lumír. Potom už společně jdeme na skálu nad údolní nádrží Fedaia - pojmenované po celém údolí, ve kterém leží. Nad ním se hrdě tyčí Marmolada ve své plné kráse.
Vpravo masiv Marmolady, v pozadí nádrž Fedaia
Sedáme si na svačinu, kterou nám ruší pouze zpěv italské grupy sedící asi 100 m nad námi. Za chvíli nás dochází Ferda s Pavlem a přidávají se k naší skupině.
Panoramatický snímek údolí Fedaia
Dalekohledem pozorujeme protější skalnatou stěnu Marmolády s čepičkou ledovce, ke kterému se šplhá úžasná lanovka. Česky bych jí nazval „dvoustojáková“. Je to pouze podlážka se zábradlíčkem, aby se měl cestující při cestě vzhůru - dolů čeho držet. Na horní stanici se plíží řada mravenečků vzhůru k ledovci. Někteří z nich se správnou výbavou - mačkami a cepíny pokračují po ledovcovém poli vzhůru na vrchol Marmolády.
Masiv Marmolada
Tento masiv dostal jméno podle jeho vrcholových partií, které nejsou ze sedimentačního dolomitického vápence, ale z mramoru (marmo = mramor). To svědčí o tom, že kdysi nebyl vrchol Marmolády pod hladinou moře, ale nad ním. Pozorujeme kabinky lanovky jedoucí na hřeben ledovce, které končí v krabicoidní stanici přilepené na stěnu jedné ze skalních věží. Je to obludné dílo. Nad ledovcem se mírně klenou dva kopečky, které jsou plně obsypány lidmi. Co vrchol, to mraveniště.
Po odpočinku začínáme sestupovat k zeleným vodám jezera Fedaia do výšky 2 054 m. Tato část cesty je nejnamáhavější, je dost prudká se štěrkovými cestičkami. Dole přecházíme po krásné esovité přehradní hrázi, na jejímž konci čeká náš autobus.
Prudký sestup do údolí Fedaia
Dáme si obligátní pivko a diskutujeme s našimi souputníky. Po prvním dnu mají někteří modré prsty, dokonce i hnisající nehty. Zlaté moje Salamonky, já jsem bez jediného otlaku! Cesta zpátky nás vede úbočím Hřebenu Padone přes městečka Penia a Alba do Cianacei (Canazei), kde máme hodinu volno na nákupy a procházku. Projdeme městečko ke kostelu, kde Jana fotí kýčovitě malovaný domeček. Kupujeme si minerálku a pomalu se vracíme k autobusu. Původně jsme chtěli dětem koupit nějaký dárek, ale v obchodech je to co u nás a dražší, kupovat zbytečnosti se nám zase nechce. Tak se domlouváme, že jim raději splníme nějaké přání doma...
Hráz a nad ní v sedle horní stanice lanovky na Porta Vescovo. Lanovka vede na druhou stranu do Arabby.
Canazei
Cesta na ubytování proběhla bez problému a v 18:30 si dáváme pět knedlíků se svíčkovou. Je to taková dobrota, až máme boule za ušima. Juhász se může pochlubit excelentními kuchařkami! Po klasickém stahování fotek hrajeme s Marcelkou a Lumírem kostky. Nádherný den!
Návrat na titulní stranu Dolomity 2006
Komentáře (0)