Ráno se na nás opět usmívá sluníčko. Máme v plánu prozkoumat Slovinský násrodní park - ten nemá nic společného se Sloviskem, ale vyznačuje se nádhernými písečnými dunami. Čeká nás asi 100 km dlouhá cesta do městečka Łeba a parkovište kousek od vstupu s názvem Rąbka. Cesta proběhne v pořádku a díky tomu, že je konec dubna a zde není turistická sezóna, je parkoviště prázdné a zdarma. Stejně tak i vstup do národního parku.
Hned u parkoviště je vyhlídková věž. Nevidíte z ní moře, ale díváte se na obrovské sladkovodní Łebské jezero, které je odděleno od moře písečnými dunami, za kterými tady míříme.
Další kroky nás vedou na západ, kde vstupujeme do krásného borového lesa. Zhruba po 3,5 km přicházíme k Wyrzutni Rakiet - tedy k raketové základně. Němci zde za druhé světové války vybudovali tajné zkušební zařízení pro vývoj a testování raketových zbraní. Lokalita byla vybrána především kvůli své odlehlosti, písečným dunám a možnosti odpalovat rakety směrem nad Baltské moře.
Zkoušely se zde především protiletadlové řízené střely Rheintochter (Dcera Rýna), vyvíjené jako zbraň proti spojeneckým bombardérům a Rheinbote – balistické čtyřstupňové rakety země–země s doletem přibližně 200–230 km. Na rozdíl od Rheintochter se dočkaly omezeného bojového nasazení na západní frontě koncem roku 1944.
Po válce zařízení převzali Sověti a později - v letech 1967–1974 zde Polsko provozovalo výzkumnou raketovou stanici, kde testovalo meteorologické rakety Meteor. Dnes se na místě nachází malé muzeum s replikami raket, pozůstatky bunkrů, odpalovacích zařízení a další vojenské infrastruktury. Jelikož není sezóna, mají zavřeno.
Za základnou nás čekají asi ještě dva kilometry, než dojdeme k samotným písečným dunám. Po chvíli klidu se do nás opět opře ledový vítr od moře. Sluníčko svítí, ale my si musíme zapnout bundy až ke krku a nasadit čepice. Zdání klame.
Uděláte krok a noha vám ujede o půl kroku zpět. Chůze v písku je zážitek - hlavně, když jdete do kopce. Ale stojí to za to.
Vyšplháme se až na vrchol duny, kde na severu vidíme Baltské moře a na jihu Łebské jezero. Kouzelné místo.
Úzkým koridorem mezi provazovými zábranami dojdeme až k moři. Rozhodneme se nevracet stejnou cestou, ale dojít k autu podél pobřeží. Je to neskutečný zážitek.
Od moře fouká ledový vítr, který z písečné pláže dělá tvrdý mlat, z něhož vystupují "běžící kamínky". Na rozdíl od pláže v Sopotech, který byla samá mušle, je to tady sám kamínek. Místy tvoří velká hustá pole, jindy se vznáší těsně nad pískem. Nemůžeme se té krásy nabažit...
Ale i tato nádherná cesta má svůj konec. Vyšplháme se na prudký písečný hřebet a znovu se vnoříme do tichého bezvětrného borového lesa, který nás zavede k čekajícímu autu...
Nejkrásnější místo naší polské cesty.
Návrat na titulní stranu: Polsko 2026





















































































Vytisknout stránku
Komentáře (0)