GEOWest

Je tady čtvrtek a po včerejším sluníčku není ani památky. Oblohu zase okupují mraky a předpověď hlásí průběžný kontinuální celodenní déšť. Ráno posedáváme v jídelně a meditujeme, co s tak mokrým dnem. Každý máme trochu jiné představy a tak se rozjíždíme na opačné strany. Marcelka s Lumírem míří na Boží Dar, já s Jankou jedeme odlovit alespoň kousek Geowestu. Co to je? No je to hromada keší různých ownerů, kterou spojují krásně provedené schránky.

Hned na první keši kufrujeme. Máme geoslepotu a nápověda o černé tváři nám moc nepomáhá. Nalezneme ale černou tvář - ač notně strašidelnou přímo v kůře stromu - vidíte ji také??? Nakonec se nám správné místo podaří najít a zalogovat. No a pak to už jde ráz na ráz... No kecám - kešky nalézáme, ale jejich otevření nám dělá těžkou hlavu a zabírá relativně hodně času.

Například tento trezor od Dacinky byl na první pohled oříšek. Chvíli trvalo, než jsme jej na skalách vysoko nad cestou vůbec našli. Pak jsme s propocenými zády sedli k řešení a chvíli laborovali. Nakonec jsme pochopili nápovědu až na x-té přečtení a slavili úspěch. Není vše tak, jak to vypadá.

Tady bylo otevření schránky snadné, za to jsme se poučili, jak dlouho bude trvat, než se určité materiály v přírodě rozloží.

Lesy v Krušných horách jsou nádherné a v nich nacházíme ještě krásnější místa. Třeba tento kříž ve skalách. Nebyl to jen kříž, ale i hlavolam s keškou. A taky nám dal zabrat!

Na nejvyšším místě naší cesty

Během hledání keší několikrát vyndáváme deštníky a schováváme se před přeháňkami. Naštěstí trvají vždy jen chvíli a my mužeme pokračovat. Vynecháváme ale úmyslně stromovky, protože na mokrých stromech nechceme bez jištění riskovat pád a zranění. Možná příště, nebo možná nikdy. Kdo ví, jestli se nám tady ještě někdy podaří zajet. 

Další keška, která nám dala zabrat. Po prolézání hustého nízkého lesa na vyluštěné souřadnice se dostáváme jen k další hádance. Spotřebujeme na její vyluštění všechnu zbylou vodu a máme štěstí. Ale ještě není konec - výsledek nás posílá na další souřadnice. Na nich chvíli chodíme po skalách a hledáme skrýš. Nahoře není a spustit dolů se bez lana nedá. A tak skály obcházíme, abychom zjistili, že pod nimi zase rostou husté mladé smrčky. Prodírám se pod nimi a nemůžu nic najít. Janka už sestupuje z prudkého kopce a vzdává to. Nakonec mám štěstí. Krkolomně se šplhám na skálu nad hustým smrčiním a snažím se zavěšen jak netopýr otevřít schránku. A on to je další hlavolam! Ve značně nepohodlné pozici už na celé kolo proklínám ownera, co že si na nás vymyslel za kulišárnu!

Ale je tu nádherně!

Starý Inka

Rozhodujeme se vydat na zpáteční cestu. Jako by to příroda vycítila, spouští se trvalý déšť. Zjišťujeme, že naproti nám se vydává Marcelka s Lumírem a trápí se na stejných místech jako my. Naštěstí jim už dokážeme poradit, aby nezabili tolik času jako my. Poslední zastávka dnešního dne je třetí keška od Dacinky. První dnešní byl nedobytný trezor, druhou kešku - s lanem a špalkem - jsme luštili snad hodinu. Nějaký kačer před námi nám to svou ukrutnou silou tak zkomplikoval, že jsme to málem nedali. Třetí je soustava koleček, kterou se snažíme rozřešit již s deštníky nad hlavou. Po další půlhodině už víme, kde keška je, ale neumíme se k ní dostat! Nakonec po x-tém opakovaní téže věci to zvládneme. Dacinko, dnes si nám dala extra zabrat - i když ne vždy tvou vinou :)

Na ubytování se vracíme mokří, prochladlí a unavení. Ale spokojení. Tolik nádherných kešek na jednom místě jen tak nepotkáte! 

Titulní stránka Hory Krušné