Hrad Kašperk

Necháváme autíčka doma a po snídani vyrážíme do kopce. Začíná být pěkně dusno a my se hned v prvním kopečku pěkně orosíme. Ještě že první kopeček je jediný, na který cestou narazíme - ovšem trvající až ke hradu. Takže celou cestu. Čeká nás pouhých 4,6 km a převýšení 260 metrů. Ale teplo nám to ztěžuje.

Při stoupání míjíme aleje dozrávajících jeřabin. Neklamná známka toho, že se blíží podzim. Hledáme, jak poznáme jedlé jeřabiny. Nalézáme krásně jednoduché pravidlo. Pokud je na jeřabince "bubák" ve tvaru křížku, není jedlá. Ta s hvězdičkou ano. Naše mají hvězdičku! Jo - a navíc lístky jsou zubaté jen v horní části.

Část cesty jdeme remízky a loukou, část po asfaltové cestě s provozem, pak mineme restauraci a plné parkoviště. Odtud už jdeme s davem. Míjíme nádherné a honosné nové stavby. I tady se staví ve velkém. Cestou už netrpělivě vyhlížíme, odkud hrad konečně uvidíme. Nakonec se dočkáme.

Vzpomínáme, jak jsme tady byli poprvé a jako na just v pondělí. Hrady byl zavřený a Tomík to tehdy obrečel, že nemůže jít dovnitř. Dnes je neděle a tak stejně jako po druhé se do hradu dostáváme. Zaplatíme vstupné a koupíme si i prohlídku s průvodcem (Proměny hradu, 145,- dospělý). Pak se rozhlížíme po prvním nádvoří. Bylo to tak i minule? Není to tu jiné? Nevzpomínáme si. Jako odměnu za zdolání hradu si kupujeme místní pivo v zálohovaném kelímku a s nápisem Z Kašperku vidíte vše s nadhledem. A je to pravda, tady nadhled dostanete. Hned vedle pokladny mají udírnu s klobáskami a kolem to vře jako v úle. Lidí tady je až nad hlavu. Nad občerstvovnou, v místech, kde stála kaplička a čert oddával Dorotku s panem správcem - tedy alespoň v pohádce Anděl páně I., je půjčovna luků a můžete si i vystřeli z děla. Slyšíme to a koule nám lítají kolem hlavy.

Pro porovnání pár fotek z filmu:

Pak už nás na prohlídku volá mlaďounká prostořeká průvodkyně. Povídání je zajímavé, protor purkrabství, hradního paláce a věže zajímavý, dokonce zde mají pěknou audioprojekci požáru ve věži. Moc pěkná prohlídka. Nakonec dojde i na nařčení německy mluvících návštěvníků z krádeže kastelánových řajčat. Prostě paráda.

Po prohlídce hradu se dělíme. Jituška se Slávkem stoupají na Pustý hrádek, zatím co my se s Jankou snažíme odlovit kešku ze západní strany hradu. Protože nenajdeme (míjíme bez povšimnutí) chodníček ke keši, musíme sestoupit po cestě pod hrad a pak znovu vše vystoupat. Naštěstí chvíli před námi svah posekali my měli snadnější cestu. Dupeme jako sloni, abychom zahnali možné vyhřívající se zmije. Prý je jich tady letos obzvláště hodně. Za odměnu se nám otevírají nádherné pohledy na hrad, které nejsou běžně vidět.

Ten oblouk s malými okýnky vpravo byl nejteplejší - dřevem vyloženou místností na hradě a patřil fraucimoru. Tedy těm nejzimomřivějším. A tady také nejpravděpodobněji vzniká požár, který hrad poničil. Hrad nechal postavit roku 1356 sám Karel IV. pro střežení zemské hranice s Bavorskem, ochrany významných nalezišť zlata a zabezpečení důležité obchodní trasy tzv. Zlaté stezky. Sám na hradě nikdy nepobýval, ale hrad byl pronajímán tzv. zástavním držitelům, pochopitelně věrným koruně, kteří se o něj starali a plnili úkoly dané korunou.

My se již po cestičce v úbočí hradu vracíme pod hrad a míjíme partičku kačerů jejichž kešky jsme navštívili v Kolíně, při cestě nazpátek z Českého středohoří. Pěkná náhoda. Pak vystoupáme na Pustý hrádek, kde nás na posezení s výhledem čeká zbytek naší výpravy.

Z Pustého hrádku se pak po žluté vracíme do Žlíbku a k parkovišti. Jelikož tady ale své plechové oře nemáme, zastavujeme se na verandě restaurace, dáváme si dobrý oběd a zasloužené občerstvení. Pak nám už zbývá jen sestoupit do Nezdic a posadit se na naši milou verandičku. Vytahujeme karty a po hodně dlouhé době si zase dáváme partičku kanasty. Společnost nám dělají dvě vlaštovky, které se štěbetáním usedají na větvičky ve váze umístěné u zadní strany kryté terasy. Našly si tady krásné útočiště.

 

Návrat na titulní stranu Šumava 2022