Dobře víme, že ač to máme podle mapy na ubytování do Žalhoštic jen čtyři hodiny, nebude snadné se tam dostat včas. Samozřejmě může být nějvětším zdržovadlem doprava a zácpy s objížďkami, ale nám je jasné, že nejhorší zkracování času si způsobíme sami. Chceme toho po cestě stihnout opravdu hodně...
První zastávku si děláme v Jičíně (log z GC):
Krátký výlet za hranice všedních dnů nás dnes zavedl do Jičína. Města hodného loupežníka Rumcajse, krásné Manky a malého Cipíska. A! Města, kde se dá pořídit pár obrázků z místní webkamery a získat za ně veselou kulatou odměnu na naši geomapu. No kdo by odolal!
A tak jsme si doma vytiskli kódovací tabulku, abychom věděli, kde máme pózovat a na náměstí už to byla hračka.
Pravda, nejdříve nebylo kde zaparkovat. Všechna parkovací místa byla plná a tak jsme se upíchli mezi vozy stojící u chodníku a pro jistotu se ujistili u místního městského policisty, který právě procházel, zda se můžeme 10 minut zdržet k pořízení pár fotek.
A pak už jsme šachovali na šachovnici. Naštěstí místní stánkaři parkovali jen na části okénka T a nám se podařilo se na patřičném místě zvěčnit.
Děkujeme RaRoch za pozvání k tomuto vzácnému geopokladu a veselého smajlíka. Moc rádi jsme se zastavili.
No a toto je výsledek našeho snažení. Podle zadání autora této webcam keše jsme se museli vyfotit na čtvercích tak, aby jsme zobrazili náš nick - JKaTK. Úkol jsme splnili a pak si ještě zašli pro další speciální kešku k jičínskému drakovi. Tady jsme měli udělat fotku i s plamenem, šlehajícím mu z tlamy:
No tady si dráček jen škytnul...
Po zdárném odlovení keší nasedáme do autíčka a míříme za další keší. Cestou projíždíme Sobotkou a do oka nám brnkne vrchol nějakého zámečku. Co to je? Rychle hledáme v mapách a zjišťujeme, že projíždíme kolem zámečku Humprecht. Jé tam jsme ještě nebyli a vypadá zajímavě! Asi právě něco opravují, neb je vidět lešení, ale kdo se bojí, nesmí do lesa... Zaparkujeme na blízkém parkovišti a jemného mrholení hurá do kopečka. Ale ouha. On se opravdu zámek opravuje celý a z toho důvodu je i uzavřen. Uděláme si alespoň fotku a odlovíme místní horolezeckou kešku.
Opět nasedáme do vozítka a míříme za dalším cílem - vesničkou Liptákov. Ona se tak jmenovala jen ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. Oficiálně se jmenuje Vesec a dík roubeným domkům je velmi půvabná. A zase nás čeká plnění úkolů. Kousek za humny je hliněná cestička mezi poli, kde stál Jára Cimrman se svými žáčky. Vyučoval je na zdejší škole tělocvik, a to způsobem sobě vlastním. Jednalo se zejména o běh, kdy na rozdíl od Tyrše prosazoval běhat tak, jak je člověk zrovna oblečen. Copak když budete dobíhat vlak převléknete se do trenek a sportovních bot? Určitě NE!
Na konci filmu nesouc své zavazadla prohlásí: „Konrád udělá čáru, Maruška start. Děti počítejte…“ a zmízí v nenávratnu.
Našim úkolem je napodobit tuto legendární scénu, po které již nikdo nikdy našeho velikána neviděl. Se ctí přijímám jeho roli a s batohem a kufrem mizím v dáli. Až se mi za patami ocůny otevírají...
Janka co by syn Viléma Tella. Vpravo od ní zámeček Humprecht
Po slplnění úkolu se vracíme k autu zaparkovanému u požární zbrojnice vedle rybníčku. Na něm se pohupuje několik kačen. Zcela nehybně. No asi proto, že jsou plastové...
Další zastávka je nedaleko - hrad Kost ve vesnici Podkost.
Parkujeme pod hradem a první cesta vede do pokladny zakoupit si lístky na prohlídku. Máme ještě chvíli času a tak vyrážíme najít kešku na psím hřbitově. Kde taky hledat hřbitov pro psy, než na Kosti? Než stačíme hrad obejít, vyprší nám čas a my se musíme urychleně vrátit. Přicházíme chvíli před tím, než nás milá průvodkyně pozve na prohlídku. Nejen že hrad je krásný a nádherně opravený, navíc je naše průvodkyně perfektní. Její výklad je zajímavý - v oddělění utrpného práva až strašidelný a celkově jde vidět, že má obrovský přehled. Prostě paráda!
Po prohlídce se posadíme do hradní putyky - tedy restaurace a dobře se naobědváme. Po jídle se vydáme konečně odlovit kešku na psím hřbitově. Když k ní konečně oklikou kolem hradu dojdeme, zjistíme, že se dalo jít zadem kolem restaurace a bylo to vlastně jenom kousek. No co, na okolo blíž, že?
Naše cesta ale pokračuje dále. Míříme do vesničky s tajemným jménem Dneboh. Nad ní se tyčí nádherné skály s názvem Drábské světničky. Je čerstvě po dešti, vzduch je vlhký a horký. Cesta do kopce je v tomto podnebí namáhavá a navíc se už nám krátí čas. Vlastně žádný nemáme - jsme ve skluzu. Vyšplháme se na horní terasy a já volám na ubytování, že přijedeme minimálně o hodinu později. Paní domácí to vítá, také ji to vyhovuje. A tak máme zase více času si tyto kouzelná místa prohlédnout.
Výhled z Drábských světniček až na Bezděz.
Ve zrychleném tempu prohlídky míjíme partu notně ovíněných mladíků, kteří se na odpočívadle výborně baví a smějí se na celé skály. Přitom ale slušně pozdraví. Procházíme kolem nich při kličkování skalami asi čtyřikrát a vždy pozdraví - jsme z toho celí uzdravení. Jejich smích slyšíme i pod skalami, když se vracíme celí upocení k autu. Dnes to byla výživná cesta. Už nám chybí asi jen 90 kilometrů na ubytování. Míjíme Bezděz a jsme zklamaní z jeho vzhledu. Nějaký zašlý, špinavý, ale na nádherném kopci.
Zpět na titulní stranu České středohoří II
Vytisknout stránku
Komentáře (0)