Jeskyně na Pomezí

Popojíždíme kousek nad Lipovou, k Jeskyním Na Pomezí. Parkoviště je úplně prázdné a my máme opět obavy, abychom se sešli v takovém počtu, aby nás vůbec pustili dovnitř. Ale upřímně, čím méně lidí bude, tím bude prohlídka lepší a na focení to bude dokonalé. Chvíli mne zatne, když přijede autobus a vystoupí z něho asi 30 důchodců. Ti naštěstí okamžitě vyrazí za svým cílem - byli to turisti a polykači kilometrů.

Těsně před první prohlídkou přijíždí dva páry lidí a opět v minimálním počtu vstupujeme pod zem.

Milá průvoskyně s povinnou rouškou nás provází. vysvětluje a osvětluje :)

Tyto jeskyně:

• Leží na východním svahu Smrčníku (799 m n. m.), asi 400 m pod sedlem Na Pomezí (575 m n. m.), 2 km severovýchodně od města Lipová-Lázně.
• Je největší krasovou jeskyní v krystalických vápencích na území ČR.
• Vytváří dvoupatrový systém rozvětvených, užších puklinových chodeb, dómů a komínů.
• Vznikla převážně korozní činností vod podzemního toku.
• Jde o kras výjimečného charakteru s velmi členitou modelací jeskynních prostor a poměrně bohatou krápníkovou výzdobou.
• Při každoročním zimním sčítání bylo zjištěno až 10 druhů netopýrů.
• Objevena byla ve 30. letech 20 století při lámání mramorů v Havránkově lomu a od roku 1950 je veřejnosti zpřístupněna.
• Celková délka dosud známých částí činí 1700 metrů s výškovým rozdílem (denivelací) 45 metrů.
• Délka návštěvního okruhu je 390 metrů, průměrná doba prohlídky je 45 minut.
• Průměrná teplota vzduchu na turistické trase je 7,7 °C, ovzduší dosahuje vlhkosti 99 %.
• Jeskyně Na Pomezí byla v roce 1965 vyhlášena národní přírodní památkou.

Jako i minule na prohlídce jeskyní Na Špičáku jsem zase ten co zdržuje a je poslední. Naštěstí to v tomto počtu návštěvníků není problém. A znovu jsem překvapen, jak nový mobil zvládá focení ve tmě. Všechny fotky jsou z ruky a bez úprav...

Jediný krápník, na který je oficiálně povoleno sahat - kamenné srdce. 

Díky dotykům už mění barvu...

Jeskyně jsou úplně jiné, než ty Na Špičáku - jsou větší, prostornější a mají krásnou krápníkovou výzdobu.

Na povrch se vracíme štolou vyrubanou ve skále a obloženou kamenem. Poprosím průvodkyni o posečkání a udělám tuto fotku
- Světlo na konci tunelu.

Jak jsme již dlouho nenavštívili žádné jeskyně, jsme z nich unešeni. Až se příště k nějakým nachomýtneme, určitě je navštívíme. Já jsem třeba ještě neviděl Macochu - a to je deficit, který příští rok musím dohnat! Na parkovišti se už štosují auta - jsme rádi, že jsme tady byli první a stihli to v takovém komorním podání. Nasedáme do autíčka a míříme za dalším dobrodružstvím.

 

Návrat na titulní stránku Jesenické putování