Jizera, Čihadla, Hejnice

Vybrali jsme si na dovolenou polovinu července, ale letos je oproti minulým rokům jiný - deštivý a chladný. Nevadí to, jen se musíme na výlety jinak připravit a více plánovat podle počasí. I když nám tady rosničkáři věští, že bude pršet pořád.

Pátek má být z následujících dnů ten nejméně deštivý. A tak se rozhodujeme vzít Radušku na krásné překvapení naší poslední dovolené - vrchol Jizery. Byl to pro nás jeden z nejemotivnějších vrcholů.

Jako obvykle parkujeme na Smědavě a vyrážíme po červené směrem na Jizeru. Zároveň s námi vyráží větší skupinka turistů - tu za chvíli ztrácíme z dohledu - prostě nám utečou, zatím co my se kocháme rozkvetlými náprstníky.

...a samozřejmě si je i fotíme.

Počasí nám opravdu přeje, je něco kolem sedmnácti stupňů a pofukuje lehký větřík. Ideální pro turistiku. Zastavujeme se stejně jako minule i u potůčku Bíla Smědava - jen tentokrát nemáme vůli si v něm chladit nohy. Pak odbočíme na žlutou značku a začneme stoupat nádherným lesním chodníčkem k vrcholu Jizery.

Těsně pod vrcholem se zastavíme u malého jezírka, které doznalo značnou změnu - ubylo v něm vody. A pohled přes něj na vrchol Jizery už není tak kouzelný.

Vlevo jezírko v polovině července, vpravo konec dubna téhož roku. Ač v posledních dnech neustále prší, tady to rozhodně vidět není.

Vystoupáme na vrchol a necháme se vyfotit od fotografa, který na vrchol vyjde ve stejnou dobu jako my. I Raduška, která nemá výšky ráda, statečně dojde k zábradlí a zapózuje s námi. Výhled je opět nádherný - do všech stran...

Nahoře si oblékneme bundy, sedáme si na kameny a dáme si svačinu. Opět se nám dolů nechce. Nakonec se přeci jen zvedáme a sestupujeme na červenou značku a pokračujeme v původním směru na Klečové louky.

Poválkovým chodníčkem dojdeme až k vyhlídce, ze které vidíme nejen rašeliniště, ale hlavně vrchol Jizery, ze kterého jsme před chvíli sestoupili. Jance se tady podaří odlovit místní kešku a pak pokračujeme po modré a žluté na rozhlednu Na Čihadle.

Na vrcholu nízké rozhledny si dáme oběd a pak se mi u její paty podaří vyfotit rosnatky okrouhlolisté, dokonce i kvetoucí. V přírodě je potkávám zřídka, a tak mám radost...

Z rozhledny se pomalým krokem vracíme k autu a sjíždíme do Hejnic, kde zaparkujeme a zajdeme si na kávu do cukrárny. Pak naše kroky míří k poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie. Je opravdu nádherný.

Po jeho krátké prohlídce jdeme odlovit kešku umístěnou v informačním centru v bývalém kláštěře františkánů. Jaké je naše překvapení, když jako předchozího logujícího nacházíme bratrance Jirku. Janka mu hned volá a zjišťuje, že je tu také na dovolené - krásná náhoda, neviděli se už roky a potkají se téměř náhodou na druhé straně republiky.

Vracíme se domů a děvčata se rozhodnou popojít kousek nad Libverdu, kde viděly rozkvetlé lípy. Dojdeme k vyhlídce Hejnické Madony a kocháme se výhledem jak na Hejnice a vrcholy Jizerek nad nimi, tak i na druhou stranu na lázně Libverda. Děvčata najdou lípy s větvemi nízko nad zemí a tak si natrháme na zimu tašku lipového květu. K tomu na louce posbíráme i jitrocelové listy. Čistší než tady je asi nikde nenajdeme. Z dálky se ale ozývá hřmění a tak se pomalu vracíme na ubytování. Zpočátku pomalu, pak přidáváme do kroku a nakonec vytahujeme deštníky, protože se spustí pořádný slejvák. A vydrží mu to až do tmy...

Děvčata si berou knihy a využívají dlouhý večer ke čtení. Parádní dovolená, že?

Návrat na titulní stranu: Jizerské hory 2025 vol. 2