Koněpruské jeskyně

Zastavujeme na parkovišti, vyšlápneme kousek k pokladně a pozorujeme šrumec kolem. Pokladna je jen unimo buňka, protože budova se pro ni teprve staví. Nová budova bude velká a .... hranatá. Kupujeme si vlezněnku (dospělý 150 Kč) a jdeme odlovit kešku na kopci nad jeskyněmi. Do prohlídky máme ještě 40 minut a tak to stihneme.

Pozorujeme pod námi obrovský rozsah velkolomu Čertovy schody. Těží se tady vápenec té nejvyšší kvality. Vidíme vrtací stroje a mega auta vozící vytěženou surovinu z lomu. Z dálky to vypadá jako angličáky - tedy mini autíčka. Ve skutečnosti jsou to ty největší nákladní auta, které u nás můžete potkat.

Chvíli pozorujeme to megadílo pod námi, chvíli zbytek dokvétajícíh vzácných konikleců lučních českých. Ty rostou jen tady a pár na jižní Moravě. My známe spíše nižší koniklece velkokvěté. Z vrcholu Zlatý kůň je celkově krásný výhled do celého okolí. Čas do vstupu se nám krátí a tak scházíme o kousek níže ke vstupu do jeskyní. Tam nás za chvíli vítá mladý průvodce a celou dobu prohlídky s námi vtipkuje. Je to milé ozvláštnění prohlídky.

Za poslední dobu jsme těch jeskyní navštívili více a díky novému mobilu se mi v nich i daří udělat pěkné fotky. Jen v těchto jeskyních moc výzdoby nepotkáte. Prostě jí tu moc není a pokud byla, vandali ji už mají doma na sklace.

Na stěnách vidíme zařízení na měření posuvů skal. To proto, že v sousedním kamenolomu se stále těží a dochází k odstřelům. Ty jsou sice přísně regulované, ale i tak po každém odstřelu zde průvodci musí jeskyně projít a zjistit, zda nedošlo k posuvům, prasklinám či nedej přírodo k závalům. Až pak můžou dovnitř návštěvníci.

Český kras je největším a nejvýznamnějším krasovým územím v Čechách. Tvoří jej prvohorní mořské usazeniny v pásu mezi Prahou a Zdicemi s velmi kvalitními vápenci. V jeho jihozápadní části, ve vrchu Zlatý kůň po odstřelu v lomu vnikli 14. září 1950 skalníci (dělníci v lomu) do krátké jeskynní chodby, na jejímž konci byl v závalu drobný otvor s průvanem. O měsíc a den později pronikli do pokračování chodby a objevili dnešní Kuklův dóm, ústí Letošníkovy propasti a Starou chodbu. Do konce roku 1950 byly objeveny další prostory včetně svrchního patra se stopami po středověké penězokazecké dílně.
Potvrdila se tak pověst o pasáčkovi, který prý na Zlatém koni kdysi objevil jeskyni s loupežníkem na hromadě peněz. I přes přijatý úplatek za mlčení se chlapec vrátil s chamtivými, po penězích prahnoucími vesničany, ale podruhé už díru do země nenalezl. Až po znovuobjevení Koněpruských jeskyní byl sotva průlezný otvor nalezen z nitra jeskyní. V penězokazecké dílně byly nalezeny polotovary falešných mincí v různých fázích zpracování až po zmetky hotových mincí. Drobné mince s ražbou českého lva v perlovci napodobovaly stříbrné drobné peníze Jiřího z Poděbrad. Plíšky pro padělky byly vyráženy z měděného plechu a postříbřovány amalgámem stříbra. V části jeskyně penězokazi také přechodně žili. V ohništi byly dochovány kosti zajíců, drůbeže, skotu, ptáků i psů. V místních kronikách nebyl nalezen žádný zápis o přistižení penězokazů a tak dodnes není známo, kdo falešné dílo provozoval.

Po prohlídce sestupujeme po naučné stazce Zlatý kůň dolů pod jeskyně do Houbova lomu. Zde míjíme sesuv suti, ve kterém se dají nalézt zkameněliny prvohorních živočichů. Mineme je bez pokusu nějakého najít a míříme do lomu Na Kobyle v přírodní rezervaci Kobyla - jasně, Zlatý kůň potřebuje svou kobylu, že?

Bývalý lom na těžbu narůžovělého vápence v severní části přírodní rezervace Kobyla v CHKO Český kras. Těžbou se odkryly četné krasové jevy (Očkovský přesmyk, kdy se během horotvorných procesů nasunuly starší vrstvy usazených hornin na vrstvy mladší), zejména jeskyně s významnými nálezy kostí pravěkých zvířat. V roce 1929 byla těžba ukončena a na unikátním stanovišti se uchytila řada chráněných rostliných i živočišných druhů.

Z lomu Na Kobyle vycházíme dlouhým tunelem ve skále a obloučkem se vracíme na parkoviště a pak ke Koněpruským jeskyním. Počasí se drží a tak se rozhodujeme udělat procházku na druhou stranu. Jdeme po žluté turistické stezce k Aksamitově bráně. Původně si myslím, že jméno je od luxusní tkaniny, ale je to jinak. Brána byla pojmenována po českém lékaři a archeologovi Janu Axamitovi, který se ve 20. letech 20. století podílel na výzkumu území.

Aksamitová brána je největší skalní brána Českého krasu. Jedná se o pozůstatek bývalé jeskyně, která zanikla propadnutím stropu. Stát zůstala pouze vstupní brána, která co do velikosti nemá na území Českého krasu konkurenci. Vztahují se k ní i zajímavé pověsti. Třeba o studentovi, který tu pronásledoval lišku a ocitl se přitom v podzemním bludišti, z něhož nemohl po několik hodin najít cestu zpátky.

Já jsem toho studenta málem následoval. I s batohem na zádech jsem při honu za pěknou fotkou přeskočil úzkou rozsedlinu v místě propadlého stropu. Když jsem se chtěl vrátit nazpět, tak jsem zjistil, že cestička je krytá převislou skálou, na které se není čeho chytit a pod ní je hluboká průrva plná spadaných kmenů a kamení. Batoh mne v záklonu táhl dolů do díry a já nemohl nazpět. Když jsem prosil Janku, aby mi vzala batoh a zachránila mne, chvíli holka přemýšlela, zda mne tam nemá nechat...

Kousek pod Aksamitovou bránou je druhá zajímavost Národní přírodní památky Kotýz - skalní masiv Jelínkův most. Prvně si nedokážeme představit, co to znamená. Po dosažení daného místa nám to dojde. Do stěny lomu je zaseknuta hluboká příkrá průrva přepažená krátkým úzkým mostkem. Stát na něm je docela nepříjemné...

Obloha nad námi se stále více zatahuje a přidává se silný vítr. Proto se obracíme na zpáteční cestu. K autu dojdeme pěkně propocení. Pak už jen zbývá dojet na ubytování, navečeřet se a jít do hajan. Zítra je také den!

Návrat na titulní stranu Karlštejn 2022