Dnes se vydáváme k menhiru Měsíční kámen a pak chceme navštívit rozhlednu na Javorníku. Už jsme tu kdysi s dětmi byli, ale moc si na to nevzpomínáme. Snad jen z pár fotek.
Po snídani společně nasedáme do autíčka, sjedme do Strašína a pak začneme stoupat serpentýnami po úbočí Javorníku nahoru. Míjíme dřevaře zabírající většinu silnice a za chvíli parkujeme na parkingu kousek od kamene. Už tu stojí mikrobus a dvě auta. My se ale v pohodě vejdeme.
Ovšem u kamenu je to úplně jinak. Říkáme si, že v pondělí v devět ráno by mohl být okolo klid. Pravda je úplně někde jinde - k Měsíčnímu kameni asi dorazil hromadný zájezd a v lese je pomalu více lidí, než stromů. Menhir je v obležení a nevypadá to, že by se u něj místo brzo uvolnilo. A tak měníme svůj plán a popocházíme k opodál stojícím Strážcům - tedy dvěma menhirům stojícím vedle sebe.
Sluníčko na jejich bocích maluje krásnou stínokresbu listí a je tady nádherné ticho. V klidu u kamenů postojíme a uděláme si i společné foto.
Pak se vrátíme k autu a popojedeme kousek do Javorníku, kde zaparkujeme na skoro plném parkovišti. Zaplatíme parking a pak se rozhodujeme si trasu k rozhledně prodloužit. Půjdeme po turistických značkách na Královský kámen (1058 m n. m.) a odtud pak na rozhlednu na vrcholu Javorníku. Vyrážíme. První zastávku si uděláme u pramene kojenecké vody s názvem "Lesní jezírko u myslivce Ládi Hroudy". Láďu Hroudu neznáme, ale možná to byl pěkný čuňák, když do jezírka s pitnou vodou čurá...
Ale kdo ví, co tato voda obsahuje. Možná to jsou zdejší Lurdy - vedle o strom totiž stojí opřená opuštěná berla - asi ji tu zapomněl nějaký vyléčený invalida po napití ze s Láďova kohoutku. Jitka se osměluje a natočí si plnou láhev této zázračné a léčivé vody. Pak pokračujeme kolem spousty nových a krásných chatiček směrem na Královský kámen.
Po krátkém stoupání se dostaneme na vrcholek Královský kámen.
Název "Královský kámen...
Jednou českého krále a jeho ozbrojenou družinu pronásledoval houf cizího vojska. Mezi Nicovem a Tejmlovem došlo k boji. Král byl poražen a musel rychle uprchnout. Hnal svého koně přes horský hřbet Ždánova, v těch dobách ještě porostlý divokými houštinami. Král se v nich ukryl mezi kameny, zatímco jeho doprovod prchal dál. Cizí vojska si v zápalu pronásledování ani nevšimla, že král zůstal vzadu. Hnali se dál za prchající královskou družinou. Tak byl král zachráněn. Kamenný blok nad Nicovem dostal od té doby název. Lidé ho pojmenovali Královským kamenem. Stejně tak i celý vrch. Vypráví se také, že v blízkosti kamene kvete jen o dni svaté Barbory čarovný květ. Kdo květinu najde, může získat velké bohatství, které je zde ukryto.
Na posezení si uděláme obědovou přestávku a pak pokoříme vrcholek, který tvoří holá skála. Výhledy do okolí nejsou, kryjí jej vzrostlé stromy. Po odpočinku nás čeká sestup do sedla a pak opět výstup lesem na vrchol Javorníku. Pod korunami stromů se vyhýbáme pálícímu sluníčku a za chvíli jsme na vrcholu. Jak jsem si dole u auta nebyl schopný vybavit minulou návštěvu, tady se mi už rozsvítí. Jo, tady to znám - hlavně z mých fotek z návštěvy Šumavy v roce 2010:
Okolí se za těch 12 let nezměnilo, jen my jsme nějak zestárli...
Koupíme si vlezněnku a vyšplháme se nahoru na rozhlednu. I tady si vzpomínáme na společné fotky:
Z rozhledny už jen sestoupíme ke kapličce sv. Antonína Paduánského, kde chvíli posedíme a kocháme se výhledem do okolí. Poslední setup pak končí v místní restauraci, kde si dáváme výborný pozdní oběd.
Cestou domů se ještě zastavíme u Měsíčního kamene. Kolem je prázdno a ticho, ani ptáčci nezpívají. Postupně si u kamene postojíme všichni a každý z toho máme jiné pocity. Nejvíce energie cítí Janka, která ji cucá jako houba a do večera je nabitá a plná energie k nezastavení.
Od kamene už jen sjedeme do Nezdic na ubytování, kde prozkoumáme velkou relaxační zahradu patřící k ubytování. Je to nádhera.
Návrat na titulní stranu Šumava 2022
Komentáře (0)