Lanovkou na Kanin

Ráno se balíme a vyrážíme pěšky kousek pod ubytování - na dolní stanici lanovky mířící na Kanin. Kupujeme si vstupenky - zpáteční stojí zhruba 20€. Nasedáme do malých kabinek pro čtyři osoby a stoupáme vzhůru. Čeká nás převýšení okolo 1 740 m - tedy zhruba ze 440 m n. m. až do 2 180 m n. m. Kabinka s jednou zastávkou v mezistanici (nepřestupuje se) jede více než 40 minut! Cestou se kocháme nádhernými výhledy jak na velikány nad námi, tak do údolí řeky Soče.

Nahoře je zatím nádherně slunečno. Všude kolem je jen bílo-šedé kamení - úpná měsíční krajina. Rozhodujeme se vyjít nahoru v suti pod Prstreljeniško okno pod Hudi Vršič. Slovo prstreljeniško znamená "prostřelené". Váže se k tomu i pověst o sázce Panny Marie a ďábla, kdo se první dostane ke svatyni Castelmonte. Ďábel se rozhodl jít cest nejkratší cestou. Ve spěchu narazil na úbočí a prokopl ve skále díru. Když dorazil ke svatyni, Marie už na něj čekala. Klasika, zase to projel:)

Stoupáme v suťovisku nahoru. Po pár metrech se najednou počasí mění. Z údolí se  k nám začnou šplhat bílé mraky. Ochladí se, ale my jsme pěkně rozehřátí z výstupu. Pohledy do údolí zmizí a chvílemi jdeme v bílé mlze. Vystoupáme k odbočce pod Prstreljeniško okno, kde se rozhodujeme pokračovat dál směrem na Kanin. Okno možná později - nechce se nám jít v řadě.

Prestreljeniško okno / Foro di Prestreljenik

Po několika vyšších skalkách, které překonáváme pomocí lan a schůdků se dostáváme na úbočí, kolem kterého se vine chodníček pod Kanin. Tady se rozhodujeme, jestli půjdme dále. V průvodci píší, že cesta může být nebezpečná z důvodu padajícícho kamení. Počasí je také vrtkavé a my zvažujeme, zda pokračovat, nebo ne. Trasa na Kanin už není dlouhá - je před námi jen 2,5 km a převýšení asi  230 m. Nakonec se rozhodujeme jít kratší cestou a odbočujeme doleva, směr vrh Osojnic.

Kráčíme po rozervaných kamenech, protkaných prohlubněmi a hlubokými propadlišti. Není to extra náročné, ale musíte si dávat pozor, kam šlapete. Neopatrnost se tady nevyplácí...

Vrh Osojnic 2 348 m n. m.

Z Osojnice scházíme dolů k chatě Petra Skalarja. Chata je zavřená, ale nad ní se na hraně skály nachází otevřený nouzový přístřešek. Je to futuristická stavba balancující nad propastí. Přespat v ní ve vichru a bouřce musí být napínavé...

Sedáme si pod chatou na oběd a odpočíváme. Před námi se tyčí kamenný vrcholek Kojnc (2 295 m n. m.). Výhledy do údolí nám zakrývají mraky.

Po odpočinku se rozhodneme sestoupit nazpět k horní stanici lanovky. Sice sestupujeme, ale ne vždy je sestup z kopce.. Chvílemi se musíme přidržovat zábradlí, když jdeme po úzkých římsách, nebo sestupujeme zprudka ve stěně s propastí pod námi. Krásný sestup doplněný kvetoucími horskými zahrádkami.

Když se vracíme nazpět k lanovce, pozorujeme nahoře na hřebeni po kterém jsme šli rohatého kozla - nebo spíše kamzíka, který pozoruje dění pod sebou. 
Rozhodujeme se ještě si kousek zajít. Stoupáme pod sedačkovou lanovkou zprudka nahoru do sedla Sela del Forato - zhruba nějakých 100m výše. Šlapeme přímo po sjezdovce tvořené jemnou sutí, která pod nohama pekelně klouže. Z dálky slyšíme hromobití. Nad námi je vrchol Perestrljenik (2 499 m n. m.), na kterém je místní keška. Lumír se rozhoduje, že ho zdolá, ostatní usedáme na kameny a pozorujeme jeho hrdinský výšlap. Skoro bez zastavení v jednom zátahu vyběhne na kopec, odloví a za pár minut je nazpět. Stihl to tak akorát. Bouřka je už za rohem.

Perestrljenik (2 499 m n. m.)

Snažíme se rychle sestoupit k lanovce. Lumča to bere poklusem, ostatní raději opatrně popojíždíme v kluzkém suťovisku. Je to masakr, jak to klouže. V poslední chvíli naskakujeme do lanovky a začíná pršet. Ale za chvíli je voda pryč a nad námi je zase sluníčko. Sjedeme dolů a tam si za odměnu dáme jedno točené.

Možná nám to pivo stouplo trochu více do hlavy, nebo jsou holky nějak více dobrodružně naladěné, každopádně nás vlečou do Alpin centra sídlícího na druhé straně parkoviště. Domlouváme si na další den jízdu na raftech po Soči. No to bude bomba!

 

Návrat na titulní stranu Slovinsko 2019