Dnes je neděle, a to je od slova nedělat. My dělat nebudeme, ale určitě půjdeme ven - pokud nám to počasí dovolí. A ráno se mu zrovna nechce - do oken opět ťukají kapky a nechtějí nás pustit ven. A tak odpočíváme, čteme si a chvíli hrajeme i hry. Uděláme si brzký oběd a venku přestává pršet. Hurá - jdeme pro kešky a podívat se do lázní.
První kroky nás vedou na místo, kde jsme už byli - k Vyhlídce Hejnické Madony - od ní sestoupíme ke starému hřbitovu v Hejnicích a pak přejdeme do lázeňského parku. Ten je plný krásných soch - jsou kombinované - šaty mají z barevného mramoru, tělo pak z čistě bílého. Vypadá to nádherně.
Projdeme napříč parkem a vydáme se až k Pomníku zakladatelů. Pomník nechal postavit majitel panství Kristián Filip Clam-Gallas, slavnostní odhalení se uskutečnilo 27. července 1790. Na stranách pomníku se nacházely pamětní desky, na vrchu byla urna symbolizující věčnost. Pomník připomínal zahraniční a české lékaře, kteří se podíleli na vzniku lázní, a dva místní sedláky, A. Neumanna a H. Königa, kteří věnovali parku své pozemky.
Z pomníku toho už moc nezůstalo. Stejně tak ani z památníku prince Karla, který je jen o kousek dále - zbyl z něj jen chátrající očesaný jehlan. Pomník připomíná arcivévodu Karla (syna rakouského císaře Leopolda II.), který zabránil v bitvě u Ambergu v roce 1796 jako vrchní velitel rakouské armády vpádu napoleonských vojsk do Čech. Pomník ve tvaru jehlanu byl slavnostně odhalen 31. července 1802, nacházely se na něm pamětní desky od Josefa Malínského.
Od památníků sejdeme kolem zámku na kolonádu - ta je momentálně mimo provoz - opravuje se. Takže je zavřený i Kristiánův pramen. Sedáme si na kávu a lázeňský oplatek a pak v mapách zjistíme, že tento pramen má i druhé místo kde jej můžeme vyzkoušet - kousek výšeje u cesty je kaplička se dvěmi kohoutky. Moc dobrá voda, která nás nabije energií na výšlap k obřímu sudu. Bodejď by ne, když obsahuje lithium, že?
Výhled na Frýdlanstké cimbuří
Od sudu se vydáváme dolů, směrem na naše ubytování. Dáme si svačinu a děvčata ještě chtějí ven. Navrhuji zajít se podívat na Kočičí skály kousek za Libverdou. A tak vyrážíme - nahoře - u skal je chata Hubertka, můžeme si tam za odměnu dát pivko.
Krásný domek horské služby - naproti němu stojí (zatím) bývalá chata Jizerka v dezolátním stavu.
Děvčata trochu překvapuje dlouhé táhlé stoupání. Prodlužují si ho výpady do lesa, kde se snaží najít houby. Mají ale smůlu - ještě nerostou (budou až pár dnů po našem odjezdu...) Když konečně dorazíme k chatě Hubertka, je zamčeno. Ač cedule přede dveřmi hlásá OTEVŘENO, není tomu tak. Navíc se zatahuje a z dálky je slyšet hromobití. A tak rychle sbíháme ke skalám, ať je stihneme vidět za sucha.
Ač to na fotce výše nevypadá, žene se na nás pořádná bouřka. A tak se vzdáváme bližšího zkoumání okolí a vydáváme se rychlým krokem dolů na ubytování.
A opět máme štěstí. Sotva zavřeme dveře a vyšplháme se do třetího patra, spouští se z oblohy parádní slejvák. Stihli jsme to! Nejsme promočení do poslední nitky, ani na kost a dokonce ani durch um durch - tedy skrz na skrz.
Návrat na titulní stranu: Jizerské hory 2025 vol.2
Vytisknout stránku
Komentáře (0)